Wraith of the Past

1. část - ,,Meet the star"

S řinčením školního zvonku jsem kličkovala mezi spletitými uličkami a doufala, že ve třídě profesorka Smithová ještě nebude typicky nasupeně postávat. Kolem mě se míhali pomatení prváci, studenti jako já nebo studenti posledního ročníku, kteří kráčeli s naprostým klidem.

Vběhla jsem do chodby po mé levici a při tom si k hrudníku tiskla plnou náruč učebnic, když jsem zaznamenala nepříjemnou překážku se silným nárazem. Všechny knihy se hlasitě rozletěly kolem.

,,Panebože, co to je za amatérku," zaslechla jsem kolemjdoucí zrzavou dívku.

Přiložila jsem si ruku na bolavé čelo a vzhlédla. Přede mnou se tyčila vysoká sportovní postava chlapce s havraními stylově rozcuchanými vlasy, oříškovýma očima a tvářemi posetými pihami.

Poznala jsem ho hned a v šoku jsem strnula. Měla jsem tu čest srazit se se samotným Royem Walkerem ze 4.A, což byl nejvlivnější, nejnadanější, nejdiskutovanější a nejžádanější student z celé Greenfieldské střední.

,,Promiň, já-já,..." Ani jsem nevěděla, chci vlastně říct. Čelila jsem jednomu z nejhorších trapasů, který se holce na střední škole může přihodit a teď naproti mně stál s úsměvem od ucha k uchu největší idol všech. Nebyla jsem nikdy žádná Royova fanatička, nevyhledávala jsem ho a ani neřešila, ale dokázala jsem uznat jeho přirozený půvab.

,,Nic se neděje," odvětil klidně a sehnul se, aby posbíral knihy, které ležely na zemi všude kolem nás.

Skrčila jsem se do jeho úrovně a zvedla několik kusů. ,,Fakt se omlouvám, příště bych měla koukat více kolem sebe. Už se to nestane."

,,Neomlouvej se pořád," rozesmál se. ,,Sice z toho možná budu mít nějaký následky a pár polámaných kostí..."

Zasmála jsem se a trochu se při tomhle pokusu o vtip uvolnila.

,,...ale můžeš to spravit, když se mnou dneska půjdeš na oběd a řekneš mi, kam jsi tak pospíchala."

Sotva jsem zaznamenala, že jsem v údivu otevřela ústa dokořán a nechápavě na něj zírala. Ano, byl to pohledný mladík a přesně tohle si přála slyšet každá holka, ale nevěděla jsem, jestli to chci i já. Netoužila jsem po místě v okruhu oblíbených.

Pravděpodobně si všiml mé mlčenlivosti a rozhodl se nabídku rozvést. ,,Myslím tím, že tě chci trochu poznat, když jsi mi způsobila takovou újmu," pousmál se. ,,Takže bych na oběd rád šel jen s tebou, bez mých kamarádů, pokud ti dělá starost tohle."

Spadl mi obrovský kámen ze srdce a ulevilo se mi, ale i přesto jsem pořád nedokázala najít vhodná slova a vysoukala ze sebe pouhé: ,,No..., dobře."

Vstali jsme a on mi podal knížky, přičemž ze mě nespustil oči. Polévalo mě horko.

,,Řekneš mi, jak se jmenuješ?" mrkl.

,,Eleonora," polkla jsem.

,,Hezký. Já se jmenuju Roy."

Jako bych to nevěděla, pomyslela jsem si. ,,Tak o půl dvanáctý přímo tady," prohodila jsem prostě a zmizela jsem z dohledu Roye Walkera co nejrychleji to šlo.

Vtrhla jsem do třídy a čelila nevyhnutelnému: profesorce Smithové.

,,Slečno Hillová, tohle je váš druhý pozdní příchod do mé hodiny během tohoto týdne, uvědomujete si to?" posunula své brýle na špičku nosu a přes jejich kulatá sklíčka mě probodávala pohledem.

,,Já vím. Budu se snažit to napravit."

Pomalým krokem jsem se odebrala na své místo do zadní lavice vedle Arie. Když se mnou Smithová přestala zaobírat a pokračovala ve výkladu, oddechla jsem si.

,,Kde jsi sakra byla?" šeptala Aria a vyčítavě na mě koukala. ,,Zase tě v noci navštívil Collin?"

,,Ne, tentokrát ne," vrtěla jsem hlavou. ,,Potkala jsem Roye Walkera na chodbě. Teda - srazila jsem ho a on mě pozval na oběd."

,,COŽE?!" vyjekla.

,,Reyesová!" rozzuřeně ji napomenula Smithová.

,,Pardon, paní profesorko," vypískla. ,,Takže ty jdeš s Royem Walkerem na oběd? Víš jakou to má váhu?" snažila se šeptat, ale neubránila se svým emocím a několikrát zvýšila hlas.

,,Potvrdila jsem to, neměla jsem na výběr," sklopila jsem oči. ,,Ale zrovna nadšená z toho nejsem, je to kluk na vrcholu smetánky a to asi není nic pro mě."

,,Neblázni, je to super příležitost mu nabídnout, aby přišel na tu moji narozeninovou oslavu a vzal s sebou kámoše," rozplývala se zasněně.

,,Ty chceš, abych mu řekla o tvých narozeninách, když se skoro neznáme a ty se s ním vůbec neznáš?"

,,Jasně! V dnešní době to je úplně normální. Když lidé dělají house party, taky tam berou kohokoli nehledě na to, jestli se znají," Aria se vznášela na růžovém obláčku, což byla nálada, kterou by ji dokázal málo kdo zkazit a málo kdo by ji vzal její přesvědčení.

,,Fajn, zeptám se ho," ustoupila jsem.

Občas jsem opravdu litovala přizpůsobivosti Ariiným nápadům.

•

Cítila jsem, jak mě sledují všechny dívky v jídelně. Nepříjemně jsem se ošila. Dokázala jsem si představit, jak o mně některé mluví; ,,Koukej, támhle na tu kravku, co si myslí, že je něco víc než my, když je u stolu s Royem Walkerem."

Roy vyrovnaně seděl naproti mně a já měla příležitost si ho lépe prohlédnout. Už jsem nebyla tolik nervózní a během posledních dvou hodin mě Aria stihla dostatečně psychicky připravit. Měl klasické černé triko s výstřihem do V a na rukou jsem pozorovala vystupující žíly. Neustále mu padaly vlasy do čela.

,,Chodíš na mše?" zeptal se nezaujatě.

,,Jak to víš?" vyhrkla jsem.

,,Jednou jsem tam byl s rodiči a viděl jsem tebe i tvou sestru, ale to už je nějaká doba,... tuším, že půl roku zpátky," vložil si do úst sousto jídla.

,,Ano, chodím. Naši rodiče nás k tomu vedou odmalička," přiznala jsem. Nepatřilo to mezi skupinu věcí, kterými bych se chlubila. ,,Ty jsi věřící? Nebo rodiče?"

,,Máma s tátou jsou evangelíci a já se ještě stále tak nějak hledám. Nedokážu to vyvrátit, ale zároveň ani potvrdit. Ale uvnitř cítím, že mám blíže k Bohu než k zatracení."

To mě překvapilo a žasla jsem nad skutečností, že kluk jako Roy o tom dokázal mluvit naprosto otevřeně. ,,Zajímavé. Taky na tebe mám otázku."

,,Ptej se na cokoliv."

,,Moje nejlepší kamarádka, Aria Reyesová, bude mít zhruba za měsíc oslavu osmnáctých narozenin. Já vím, že je to předčasný, ale přeje si tam mít hodně lidí a pár kluků... A chce pozvat tebe a tvoje kamarády."

,,Rád přijdu a kluci určitě taky," pokrčil rameny a nadzvedl koutek.

Dojedli jsme a odebrali se pryč.

,,Ozvu se ti, Ellie," řekl, když se naše cesty rozdělovaly a položil ruku na moje rameno. Jeho dotek mě naprosto propaloval.

,,Vždyť nemáš..."

,,Věř mi," mrkl a ztratil se v davu studentů.