Wraith of the Past

20. část - ,,Old love, old memories"

Po celém domě se táhl pach spáleniny a nad sporákem se vznášel obláček černého kouře. Otevřela jsem všechna okna, aby se vyčistil vzduch a já tak dostala šanci se pokusit usmažit alespoň průměrnou snídani na podruhé.

Rozbila jsem další tři vajíčka a skořápky hodila do koše. Zároveň jsem k nim přimíchala slaninu a žampiony. Pootočila jsem kolečkem na nejnižší výkon a posolila obsah pánve.

Zavrzaly dveře a z ložnice vyšel Daniel, který se zastavil raději na prahu kuchyně. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě - měl na sobě jen volné tepláky a jinak nic, což si zřejmě vůbec neuvědomil. Jako bonus se tvářil roztomile rozespale a jeho vlasy trčely do všech stran. Promnul si oči a překvapeně na mě zamrkal.

Nevědomky jsem v údivu slintala nad jeho vypracovou postavou, která se neskládala jen z vánočky na břiše, ale i z širokých ramen a silných rukou.

,,Dobré ráno, Noro. Co to děláš?" nakrčil nos a vyšpulil horní ret v náznaku úsměvu.

Pokrčila jsem rameny a omluvně sklopila oči. ,,Chtěla jsem tě překvapit a udělat míchaný vajíčka. Jen si nerozumím s tímhle sporákem."

Nepředstíraně se z plných plic rozesmál a vydal ke mně. Ocitl se u mě tak blízko, že se o sebe naše těla lehce otírala.

,,No vidíš, tohle už vypadá dobře," zhodnotil moje dílo a vzal mě za ruku, ve které jsem držela vařečku. ,,Teď to budeš jen chvíli míchat. Stačí pár vteřin, aby se to zase nespálilo."

,,Dobře," poslušně jsem ho poslouchala a doufala, že si nevšiml, jak jsem v jeho blízkosti automaticky strnula. Zároveň jsem nedokázala přestat myslet na vůni kolínské, jejíž aroma na Danielově pokožce zřejmě lpělo ještě ze včerejška.

,,Tak," vytáhl z poličky dva talíře a jídlo na ně téměř rovnoměrně rozdělil. ,,Hotovo. Příště to zvládneš i bez mojí pomoci."

Docházelo mi, že Daniel neměl soužití se mnou zřejmě úplně lehké, hlavně proto, že byl zvyklý bydlet sám. Občas musel trpět dny, kdy se mi něco nepovedlo - jako třeba snídaně - a občas mu určitě scházelo soukromí. I přes to všechno se ale choval nejlíp, jak uměl a snažil se, aby mi nic nechybělo za všech okolností.

Na mysli mi vytanula myšlenka, že bych tady třeba mohla zůstat. Za nějaký čas bych si našla brigádu a přispívala na jídlo, nájemné a ostatní věci. Nebo jsme spolu mohli odcestovat, přesně jak Daniel chtěl. Odebrali by jsme se do nejvzdálenejšího koutu Ameriky, kde by mě už nikdo nehledal.

Všechno jsem si představovala naprosto idylicky, skutečnost však byla krutější a mnohem realičtější. Zbývaly už pouhé tři týdny a potom jsem musela Daniela opustit a zároveň čelit stěhování s mou rodinou do Greenfieldu v Californii. Při tom pomyšlení mi běhal mráz po zádech.

Vždy, když se mé vzpomínky zatoulaly k rodině, měla jsem před sebou obraz matky, nad jejímž křehkým tělem se otec skláněl s ohonem vlasů v pěsti. Vybavovala jsem si její naprostou bezbrannost a řev, který se dral z jeho hrdla.

,,Děje se něco?" vytrhl mě z myšlenek Daniel, zajímco jsem se vidličkou přehrabovala ve směsi z vajíček.

,,Co?" vyhrkla jsem zcela nepřítomně. Muž sedící naproti na mě upíral tázavý pohled s nadzvednutým obočím a velkým otazníkem v obličeji.

,,Říkal jsem," vložil si sousto do úst. ,,Že odpoledne pojedu na nákup a koupím ti ještě nějaké oblečení. A ptal jsem se, jestli by sis přála něco speciálního."