Wraith of the Past

9. část - ,,Too many surprises"

Nasupeně s rukama založenýma v bocích jsem přešlapovala po Ariině pokoji. Nepochybně ji to vůbec nerozhodilo, protože naprosto soustředěně seděla v tureckém sedu na posteli, v ruce držela zápisníček a pracně si sepisovala všechny nápady.

,,Bude to skvělý!" zvedla zářící kukadla od papíru a roztáhla ústa do širokého úsměvu. ,,Nafoukneme balónky a na každej napíšeme jméno jednoho účastníka. Balónky rozdáme u limuzíny a kdo ho jako první ztratí nebo praskne, platí oslavenkyni," zachichotala se vlastnímu vtipu; ,,...teda mně - samozřejmě - tři panáky. A nesmíte si balónky ničit mezi sebou. Přemejšlela jsem, že toho nešťastníka nechám zaplatit mou celovečerní útratu, ale to by nikdo nepodstoupil."

Protočila jsem panenky. ,,A co když ztratíš balónek ty, hm? Budeš si kupovat tři panáky?"

,,Ne," zakroutila hlavou. Mluvila rozhodně a jasně - zřejmě vše plánovala s takovou pílí, že v noci ani nezamhouřila oka. ,,Mě se tohle vůbec netýká, já balónek mít nebudu."

,,Ale že jsi pozvala Violet se tě týká!" zuřila jsem. Zdálo se, že Arii ničím nemůžu rozhodit. I přes moje rozhořčení se dál věnovala své dosavadní činnosti a neopouštěla ji dobrá nálada. ,,Je to přece moje sestra a... a... A tvoje narozeniny! Nemůžeš si je takhle pokazit! Sama jsi ji nedávno označila za lhářku."

,,Hele, podle mě by ses hlavně měla uklidnit," rozhodila rukama. ,,Jasně, El, souhlasím s tebou, že to jsou moje narozeniny. To ale znamená, že je na mně, koho pozvu, dobře? Teď ji prostě nemůžu říct: ,Violet, sory, ale já si to rozmyslela a nechci tě tam,' chápeš? Fakt mě nenapadlo, že za ní Jimmy půjde a zeptá se, ale teď už s tím nic neuděláme - leda by si to sama Violet rozmyslela. A když mluvíš o tom, že je to tvoje sestra, tak by jste si to možná mezi sebou konečně měly urovnat."

Hlasitě jsem si povzdechla, abych dala najevo značný nesouhlas. ,,Pánejo, tobě to fakt nedochází, že? Já nevím, jestli jsi zaslepená, ale tady jde o VI-O-LET, chápeš? O MO-JI-SE-STRU! Víš koho moje sestra uctívá, ne? Říká ti něco jméno Rebecca Cooperová? Chceš snad, aby ji donášela? Nebo aby donášela našim?"

Aria se postavila a promnula si čelo. Poprvé za tři hodiny se mi podařilo ji nějakým způsobem odtrhnout od deníčku nebo dokonce dostat z postele - jejího dosavadního ,,pracoviště". Doufala jsem, že pochopí význam mých slov, ale její výraz neprozrazoval ani kousek uvědomění. Naopak, zřejmě ji vše, co jsem řekla, akorát unavovalo.

,,Podívej, já kašlu na Rebeccu. Nenechám se tyranizovat a v žádným případě se tý krávy nebudu bát. Ať řekne Violet Cooperový cokoliv, je mi to jedno. Můžou se mi spolu smát, pomlouvat mě - můžou se klidně utopit v mým jméně, ale já už se kvůli ni nebudu omezovat. A fakt si myslíš, že Violet bude bonzovat vašim? Vždyť to by rovnou mohla žalovat sama na sebe, ani ona není svatá a věřím tomu, že udělá stokrát více průšvihů než ty," pronesla přesvědčeně, když stála u okna a vyhlížela ven.

,,Celý to bude jeden velkej průšvih," zamumlala jsem nepřítomně. ,,Ty tomu Ericovi věříš? Předevčírem jsi ho poznala a už jsi schopná do jeho rukou a na jeho zodpovědnost postavit něco tak... důležitýho?"

,,Proč by ne," pokrčila rameny. ,,Celkem se snaží. Za půl hodiny bude tady, má pro mě seznam kluků, který by mohli jet. A navíc je fakt sexy."

Polilo mě horko. Aria zřejmě chtěla opravdu velkolepou párty, na které by ji tak malé obsazenstvo, jako je Roy, Jimmy a Eric, nestačilo. Představila jsem si tlupu hlasitých a nevychovaných nabušenců, kteří jsou nacpáni steroidy k prasknutí a to, jak se s nimi musím mačkat v jedné limuzíně. Při takové vizi se mi těžce dýchalo.