Srdcová královna

"Rodinná" sešlost

Několik let poté...

Dívám se na televizi a nemůžu uvěřit vlastním očím. Zemi napadla nějaká neznámá civilizace. Ničí vše, co jí přijde pod ruku a chce si podmanit celý svět. Jsou toho plné noviny. Mimozemšťané si podmaňují Zemi. V jeden okamžik mě napadne bláznivá představa o tom, že je za tím Loki, ale ten je přece uvězněn. Nemůže to být on. Já doufám, že to není on. Že ne jeho rukou jsou bořena velká města, že ne jeho rukou umírají lidé. Nevinní lidé. O zajatcích nemluvě. Vláda se tasí s esy, kterým všichni říkají Avengers. Jsou to prý lidé s mimořádnou silou.

Sedím na sedačce a poslouchám Blue Foundation. Vzpomínám při tom, na svůj první polibek s Lokim.

„Mami," ozve se za mnou kňouravě. Otočím se na svou malou, princeznu Mayu a usměju se.

„Copak je broučku, pojď ke mně," natáhnu k ní ruce a vysadím si ji na klín. „Měla jsi ošklivý sen?" hladím ji po černých vláskách.

„Já nevím," pokrčí rameny. „Zdálo se mi o támhle té paní," ukáže za mě. Rychle se otočím a spatřím Friggu. Usmívá se.

„Zdravím vás, Friggo," postavím se i s Mayou v náručí.

„Kdo je to mami?" drží se mě jako klíště.

„No, to je tvoje - babička," odvětím a políbím ji na čelo. „Ale měla bys jít spinkat, je hodně hodin. Co ty na to?"

„Mě se nechce," hraje si s mými vlasy.

„Tak si lehni tady a já ti pustím nějakou pohádku, ano?" navrhnu a ona přikývne. „Jakou?" zeptám se jí a naznačím hostovi, aby se posadil.

„Plincezna a žabááák!" vykřikne s úsměvem, zatím co pozoruje Friggu a ukáže vedle sebe. Zve ji, aby si přisedla.

„No, že mě to hned nenapadlo," řeknu a pustím jí to. Zabalím ji do deky jako sushi a trochu ztlumím zvuk.

S Friggou se posadíme do kuchyně ke stolu.

„Takže za tím opravdu stojí on, že?" podepřu si hlavu. „Místo toho, aby mě našel, teda nás," odmlčím se. „Vesele si drancuje Zemi," dopovím.

„Myslí si, že jsi nepřežila."

„Jak je to možné? Heimdall mě přece musí vidět, ne?"

„To není až tak pravda. Ty jsi skutečně zemřela. Na malou chvilku, když ses vrátila na Zemi. Jenže já tě přivedla zpět, protože jsi už nebyla sama," podívá se na Mayu, která téměř usnula. „Nemohla jsem tě nechat zemřít a ji už vůbec ne. Proto jsem nad vámi držela od té chvíle ochrannou ruku," poukáže na prsten, „ten je toho důkazem. Heimdall tě vidět nemohl, protože jsem tě měla pod svými křídly."

„Chcete říct, že díky vám unikla božstvu má existence? Až takovou moc máte? Pak iluze mé smrti byla dokonalá."

„Ano, to byla. Musela být. Kdyby Ódin zjistil, že pod srdcem nosíš dítě Lokiho," nedopoví, protože přikývnu. Rozumím tomu.

„Kdyby to zjistil, zabil by mě," řeknu to za ni. „Ale teď tu jste a teď už to vědět bude."

„Jenže teď je ta nejlepší chvíle, aby to věděl. Teď už vám nebude chtít ublížit, protože jste jediná pojistka k tomu, aby tohle všechno co se u vás odehrává, skončilo."

„Vážně jako bohové hrajete podivné hry."

„Musíš Lokimu ukázat, že jsi naživu. Že jsi nezemřela a že se i s tebou a malou Mayou může vrátit zpět na Asgard."