Srdcová královna

Dárek z lásky

„To se pleteš," vpálím mu. Mocně se zamračí, to, že opět začnu odporovat, nejspíše nečekal. „Ano, možná jsem udělala chybu, když jsem rozhodla za nás obě a opustila tě, ale tohle dělat nebudeš. Nebylo to z trucu, ale kvůli mým rodičům, kteří tam musí zůstat. Chápu, že se to dotklo tvé mužské pýchy a ješitnosti a že jsi měl snad i trochu strach, ale tohle není fér. Nedal jsi mi na vybranou. Rodiče jsou pro mě velmi důležití. To, že tys to nepoznal je smutné, ale to na věci nic nemění."

„Už nejsi malá holčička, Jade. Máš rodinu tady. Na Midgardu už jsi svou životní etapu zakončila. Smiř se s tím," uzavře a odejde. Vím, že zuří, kvůli mé zmínce o jeho rodičích, ale musela jsem to říct. Je to pravda.

...

„Maminko, viděla jsi? Viděla jsi mě?" poskakuje ke mně Maya, když ji Loki sesadí z koně.

„To víš, že jsem tě viděla," usmívám se a vezmu ji do náruče. „Jsi šikovná," chválím ji.

„A budeš s námi dnes večeřet?" prosí mě pohledem. Loki už se nadechuje, ale předběhnu ho.

„Jistěže budu, už je mi dobře," podívám se mu do očí. Je překvapený, ale snad mi přijde, že ani ne tak nemile jako spíš naopak. Dokonce se mi zdá, že na jeho tváři zahlédnu opravdu nepatrný úsměv.

„Jů, to je úúúžasný," tleská radostně a natahuje se z mé náruče do jeho. „Tati, konečně si budeme hrát všichni tři."

Přebere si ji. Ještě před týdnem, bych od něj ustoupila minimálně o dva kroky, ale dnes ne. Dnes ani jeden z nás z blízkosti toho druhého neodejde. Bok po boku se vydáváme do hodovní síně. Tohle přece musíme zvládnout.

Večer si vezmu na starost uspávání. Vyprávím ji pohádky, které už stejně zná nazpaměť, ale chce je slyšet znovu a znovu. O princezně, princi, který ji zachránil před drakem, ale princezna se stejně vrátila k drakovi, kterému vrátila život díky živé vodě, pro kterou se vydala až na konec světa. O Popelce, Zlatovlásce. Repertoár se nemění. Ani její nápady, že by bylo zajímavé, kdyby Zlatovlásce vlasy vypadaly kvůli vším, které chytne od svého zachránce. Nebo aby Popelka našla v oříšcích skutečně oříšky a ne šaty. Pohádky plné zvratů a záludností. Dcera svého otce. Skutečně.

„Maminko, dej za mě pusinku na dobrou noc i tatínkovi, jo? Dáš?" ujišťuje se, když u ní ležím a hladím ji po vláskách. Uvědomím si, že Maya přece jen musí vnímat, že nefungujeme úplně běžně. Musí cítit ten odstup, který mezi mnou a Lokim panuje. Není přece ani slepá a už vůbec ne hloupá. Naopak, chytrá je až moc. „Mami," vytrhne mě z úvah. „O princezně a žabákovi," rozhodne se.

„Dobře, ale už budeš spinkat, žádné přerušování, ano?"

Přikývne, zachumlá se do přikrývky a zavře oči. A já začnu vyprávět.

Po tom, co Mayu uspím, zamířím místo do svých komnat do jeho. Vejdu a zamířím rovnou k posteli, na které sedí. Šokovaně se na mě podívá. „Jade," osloví mě.

„Myslím, že je čas na to, žít normálně. Konec konců jsi sám říkal, že jako tvá budoucí žena, mám své povinnosti, takže se budu snažit je postupně všechny naplnit. A k tomu patří i to, že s tebou budu trávit čas bez Mayi. Takže, pokud nejsi vyloženě proti, ráda bych sdílela jednu ložnici a tudíž i postel."

"Šiješ na mě další boudu, Jade?" propaluje mě pohledem.

"Ne, Loki," zavrtím hlavou. "Byla bych sama proti sobě," přiznám, pro mě zdrcující, pravdu.