Srdcová královna

Rodinná pouta

Ze všeho nejradši bych se vrátila na Zem za svými rodiči. Neviděli jsme se tak dlouho. Opravdu mě to hodně trápí. Ta skutečnost, že tu nemůžou být se mnou.

„Chodíš jako tělo bez duše," komentuje můj stav Thor, když sedíme u stolu.

„Stýská se mi po rodičích a bojím se, že už je nikdy neuvidím. A ještě víc se bojím, že bych je vidět mohla, ale pod podmínkou, že tu nechám Mayu a neuvidím třeba jí."

„To si myslíš?" zeptá se Thor. „Proč tam nejdeš s Lokim? Chodí tam často, napravuje škody, které napáchal."

„Vážně?" zeptám se překvapeně.

„On ti o tom neřekl?" podiví se.

Druhý den ráno dojdu k Lokimu a Maye, kteří jsou v altánku v zahradě. Posadím se vedle Lokiho. Ale dávám si záležet na tom, abych se ho ani kouskem oblečení nedotkla. „Thor říkal, že často chodíš na Midgard," podívám se na Mayu, která momentálně vyrábí hrad z písku a zdobí ho květinami. „Chci vzít Mayu a navštívit své rodiče. I s tebou. Chci, aby věděli, že jsme rodina. Že nám nic nechybí nehledě na to, co se všechno událo."

„Vezmu vás tam, ale musíte se vrátit se mnou."

„Dobře, jdeme se připravit," odvětím. „Mayo, pojď, navštívíme dolního dědečka a babičku," použiju jeho označení. Zdá se mi vhodné. Líp bych to nevysvětlila. Všimnu si, že se lehce pousměje.

„Jóó, hurááá!" křičí a běhá kolem mě nadšeně. „Budu jim vyprávět o tom, jaký mám pokojíček a jak to tu vypadá.

„Mayo, ale to je naše tajemství. Pamatuješ?" sehne se k ní Loki. No jo, mí rodiče vlastně nesmí nic vědět.

„Tak jim to nemůžu vyprávět?" dívá se na něj. Zavrtí hlavou. „Nemůžu, mami?" ujišťuje se znovu a dívá se na mě. Snížím se do dřepu a pohladím ji po vlasech. „Víš, zlatíčko, babička a dědeček mají domov dole a nemohou jít nahoru. A kdybys jim o tom vyprávěla, bylo by jim to líto, že sem nemůžou."

„A proč sem nemůžou? Zlobili?" ptá se.

„Nezlobili, jenom," nenacházím slova. Zakročí Loki a překvapí nejen mě.

„Myslím, že bys jim o tom vyprávět mohla, ale musíš jim říct, že je to tajemství."

„Vážně? Oni to určitě nikomu nepoví, že ne, mami?" zavrtím hlavou.

„Neporušujeme tím nějaká přísná pravidla?" zeptám se ho, když se blížíme k Heimdallovi.

„Porušujeme úplně všechno. Jedno porušení navíc už nás nezabije."

„Nechci, aby se nedávná historie opakovala," zastavím se.

„Slibuju, že nebude. Nikdy."

Maya se rozeběhne k domu a zvoní jako o život. Já a Loki jí stojíme v zádech. Jsem nervózní. Loki mě chytí za ruku, ale vymaním se. Na sobě máme typické oblečení, abychom zapadli, což se daří skvěle. Máma otevře a radostně vykřikne, když nás uvidí. A mě se chce brečet. Hrozně moc. Tohle je přece tak bizardní. Chci je mít u sebe.

„No ahoj, ahoj," usmívá se mamka a zve nás všechny dál. „Tak se konečně opět setkáváme, Loki," usmívá se od ucha k uchu a mou tvář zmáčí první vlna slz, které nedokážu udržet.

„Proč brečíš?" pohladí mě mamka po zádech a já ji pevně obejmu. A to už se rozvzlykám úplně. „Copak se stalo?" zeptá se starostlivě. Ze dveří vyjde i táta. Míří rovnou k nám. Potřese si ruku s Lokim, vyzvedne Mayu do náruče a stoupne si vedle mámy. Začlením ho do objetí.