Srdcová královna

Tak to tedy zkusíme

Chvíle, které trávíme ve třech mi vyhovují. Dá se říct, že se cítím naplněna. Ze dnů se to přehoupne v týdny. Maya se zdá být šťastná a spokojená, já si zvykám na téměř 24 hodinovou blízkou přítomnost Lokiho. 

Chybí mi ten Loki, kterého jsem poznala kdysi v baru s kamarádkami. Lokiho, který se zjevoval ve chvílích, kdy jsem ho opravdu potřebovala, aniž bych si to v těch chvílích uvědomovala. Je ještě vůbec možnost, že takový bude? Byla to jen jedna z jeho tváří aby dostal to, co chce a nebo je to opravdu jeho součást? Pokud to chci zjistit, měla bych do toho jít naplno a se vším všudy.

Ležíme v posteli naproti sobě a hledíme si do očí. Tak dobře. Tak to tedy zkusíme. Zvednu svou ruku, konečky prstů se dotknu jeho vlasů a pár pramínků mu zastrčím za ucho. Obkreslím velmi jemně jeho tvář. Přivírá u toho oči a pak vezme mou dlaň a vtiskne do ní dlouhý polibek, který spojí s hlubokým pohledem do mých očí. Pak mě políbí na zápěstí a zamíří dál směrem k lokti. Zarazím ho. „Ne," vyslovím měkce. „Chci se dotýkat jen já tebe," vysvětluji mu, „prozatím," zmírním fakt, že nechci, aby se dotýkal on mě. „Chci vědět, co to se mnou bude dělat."

Mlčky přikývne. Pokračuji tam, kde jsem skončila, kdy prstem obkresluji jeho ostrou hranu spodní čelisti. Přejedu přes jeho ohryzek a pokračuji na hruď. Můj pohled následuje cestičku, kterou vytvářím dotekem. Prohlížím si ho. Pro další prozkoumávání mi však brání jeho košile. „Svlékni si ji," poručím mu. Posadí se a já také. „Zůstaň sedět," zarazím ho. „Otoč se naproti mně," rozkážu mu znovu. Líbí se mi to dělat, protože se mi líbí, že mě poslouchá a dělá přesně to, co chci. „Nedotýkej se mě," zopakuji mu znovu. Jen pro jistotu. Přikývne. Teď už zapojím obě ruce, které postupují přes jeho ramena na paže až k prstům. Pak se vracím zpět do středu hrudi, kde se zdržím nejdéle hlavně proto, že mu tam vykresluji různé obrazce. Pak stáhnu své ruce zpět k tělu. Chvilku se nic neděje a já si ho jen prohlížím, ale pak se velmi pomalu začnu naklánět k němu. Nejdřív ho políbím na čelo, pak na spánky, obě tváře, nos a jeho rtům, které má pootevřené a mělce jimi dýchá, se záměrně vyhýbám. Pokračuji na krku, kde se zdržuji déle, protože je tam hodně míst, které chci políbit.

„Jade," zachraptí. Políbím ho doprostřed hrudi a narovnám se.

„Nedovolila jsem ti mluvit," informuji ho. „Mlč." V očích má zvláštní neuchopitelnou touhu a zároveň tam spatřuji hravost a radost. Snad z toho, že se mu snažím znovu přiblížit.

Pomalu se vrátím k polibkům. K malým komplikacím ohledně sebeovládání, kdy ho zrazuje na plné čáře jeho tělo, se dostaneme v momentě, kdy mu začnu jazykem dráždit bradavky a jemně je skousávám. Jsem se sebou spokojená. Nejvyšší čas skončit.

Ráno se probudím a zjišťuji, že mezi sebou máme naši malou princeznu, která si spokojeně pochrupkává. Jednu ruku má opřenou o mou hruď a druhou o Lokiho břicho. Vlásky má rozprostřené na polštáři zrovna jako andílek a nad nimi jsou spojené naše propletené prsty. Skoro to vypadá, že Maye vytváříme takový, malý zastřešený chrám bezpečí. Loki mě hladí bříškem palce a prohlíží si mě.

„To přišla sama?" potlačím zívnutí.

Zavrtí hlavou, „Kiarr ji přivedla uplakanou. Něco se jí zdálo. Chvilku mi vyprávěla opravdu prapodivný příběh, ve kterém jakási princezna přišla vinou prince o vlasy," tváří se zmateně. „Nechce se mi věřit, že jí vyprávíš takové slátaniny."

Přiložím si dlaň na čelo a polohlasně se zasměji, „aha," prohlížím si ji. „To je Mayina prvotina, pokus o pohádku," vydechnu pobaveně. „Původní pohádka zní trochu jinak," vysvětlím. Zdá se, že navzdory tomu, že už se paprsky slunce prodírají skrze závěsy, kdy jindy už pobíhá sem a tam a tahá mě z postele, má tentokrát ještě půlnoc.