Zlý soused 2 (evil neighbour 2 )

11. Sympathies

V předchozí části: Úškrn se mu formuloval na obličeji.

"Tvé pozorování mého obličeje může pokračovat. Dnes v osm večer buď nachystaná."

A rázem na to odjel

Netrpělivě jsem čekala na posteli. Osmá hodina se pomalu blížila a ve mně se mísily různé pocity.

Nevěděla jsem, jestli je to správné.

Přijde mi to vše hrozně divné a tak rychle se odehrávající.

Bloudím ve svých myšlenkách dost často. Dalo by se říci, že má osoba žije z devadesáti procent v myšlenkách, snech a nočních můrách, než v lidském světě.

Dostávám se do kategorie divných lidí, kteří ostatní nechápou a jsou jim opětovávany divné pohledy.

Nad mým myšlením jsem se musela usmát.

Jsem zvláštní já, nebo to, co se kolem mě odehrává?

Abych si přilepšila, volím druhou variantu.

Domem se rozezněl zvuk zvonku, což znamenalo jediné.., Jason.

Šla jsem ke dveřím, ještě než jsem otevřela, jsem se upravila v zrcadle, které jsem měla na chodbě, poté chytajíc za kliku se mi po otevření vchodových dveří vyskytl pohled na Jasona.

Oblizujíc rty, si mé tělo přeměřil pohledem od hlavy až k patě, což vyburcovalo moji stydlivost se projevit na mých zčervenalých tváří a mírného ošití těla.

"Sluší ti to Amy," mé jméno vyslovil jiným tónem hlasu, než předešlá slova.

Po spolknutí všech slin nahromaděných v ústech jsem Jasonovi byla schopná konečně odpovědět.

"Děkuji Jasone," jemným hlasem jsem vyslovila směrem k němu, nacož jsem se podívala na zem, abych skryla svoji červeň.

Z pohledu Jasona:

Líbí se mi, jak na pouhé malé zalichocení její tělo reaguje.

Líbí se mi, že se nic nezměnilo po téhle stránce.

Vždycky to byla má malá nevinná Amy.

Pohled sklopila dolů na své nohy, moje mysl vykřikovala radostí jak nesmělá k mé osobě je.

Hladilo to moji dominanci a ego zároveň.

Přistoupil jsem blíže, chytíc její pramen blonďatých vlasů sahající k poprsí, který jsem dal za její ucho, čímž se mi odhalila její tvář.

Dívím se sám sobě, jak silnou vůli mám a nevypustím svůj chtíč, který řve a trhá mé tělo uvnitř zaživa, dychtíc po bolesti, jeho krvežíznivost nadměrných rozměrů chce být uspokojena.

Trpělivost Jasone, trpělivost.

Opakující v mé mysli jsem brzdil své nevypuštěné zábrany.

"Jsi pořád tak ostýchavá v mužské přítomnosti?"

Z pohledu Amy:

Jeho položená otázka pro mě byla více než nepříznivá.

Pět let jsem se držela dále od mužů a celkově jejich přítomnosti.

Jediná má přítomnost za celých dvacetjedna let byla otcova, Jacobova a..,.

Otřásla jsem mírně hlavou, abych se vyhnula jeho jménu.

Strach z mužského pohlaví jsem dokázala zmírnit, ale nikdy ne se ho zbavit.

"Musím odpovídat?" Se zvednutým obočím a svráštěným čelem se můj pohled přemístil do Jasonových, mně známých, očí.

Ukázal řadu bílých zubů.

"Tímhle si mi odpověděla." 

Mírně mé svaly ztuhly.

Jeho odpovědi a jakým způsobem dokáže odpovídat a celkově reágovat, jeho pohledy a vše kolem něj, mé smysly dokáže neskutečně šokovat a překvapovat zároveň.

Amy je Jason strašně povědomý. Je zmatená. Má zvláštní pocity v těle, které ji nutí přemýšlet, ale na druhou stranu má v Jasonovi určité sympatie.

Kéžby věděla, že její vzbuzené sympatie opětuje člověku, který ji zapříčinil noční můry a jizvy na jejím těle, které budou její tělo skrášlovat do posledního vdechu kyslíku.

Jason upevňuje a zkouší své sebeovládání. Zatím se mu vede dobře, ale na jak dlouho?

Pokračování příště.
Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️