V předchozí části: Slzy v bíhajíci do očí mi stékaly po tváři.
Otočila jsem se se silným nárazem do hrudi, vzhlédla jsem nahoru k obličeji neznámému.
"Jasone?"
Z pohledu Jasona:
Panický strach z jejich očí nešel přehlédnout.
Miloval jsem sledování reakcí jejího těla, které se snažilo vypořádat se se strachem.
"Jasone?" Sledovala moji tvář.
"Co tu děláš?" Hlas se ji zadrhával.
Úšklebek se mi formuloval na tváři.
"To bych se měl ptát spíš já tebe," hravě, přitom bez žádné mimiky tváře jsem odpovídal.
"Já,-"
"Neměla bys chodit večer sama," přerušil jsem ji "a obzvlášť ne tmavými uličkami kde by nikdo neslyšel tvé žalostné volání o pomoc," chytl jsem její bradu mezi palec a ukazováček.
Z pohledu Amy:
Jestli mi naháněl hrůzu? Nedokážu slovy popsat jak moc.
Byl tak tajemný a strašidelný zároveň.
Palcem jezdil po mé bradě nahoru a dolů. Hypnotizoval mě očima.
Nehýbala jsem se, skoro nedýchala.
Vyděšená a nejistá jsem nehybně stála.
"Mě-la bych j-ít," vydýchavala jsem.
Chytl moji třesoucí se ruku, usmál se a prohloubil pohled.
Jeho úsměv ve mně nevyvolávál vůbec dobrý pocit.
Užíval si pohled na mě.
"Celá se třeseš Amy," ignoroval, co jsem mu řekla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jas-so,-" přiložil prst k mým rtům.
"Mlč," rázně mi přikázal.
Hlasitě jsem polknula. Do široka se usmál "pojď, doprovodím tě."
***
Stáli jsme před mým domem, mlčky jsem se sklopenou hlavou koukala na zem.
Jason mě děsí, mám divné pocity.
Jeho prsty vytáhly moji bradu. "Jsi tak krásná," přejel palcem přes můj spodní ret "tak nevinná," přiblížil se ještě blíže, jeho dech se odrážel od mé kůže.
Zhluboka jsem dýchala. Dostávám se do velkých rozpaků. Nevím co mám dělat.
"Byla by škoda, kdyby ti někdo dnes večer ublížil."
Bezbraně jsem stála. Nezmohla jsem se na nic.
Jeho slova mě dostávaly do stavu bezmoci, kdy nevím co říct.
Naklonil se k mým rtům, dlouho je líbajíc.
Věděla jsem, že nejsem v bezpečí, ale jeho rty mě na malou chvíli přivedly k opaku.
"Sladké sny Amy," odtáhl se a byl na odchodu "brzy se znovu uvidíme."
Z pohledu Jasona:
Tahle hra se mi začíná zamlouvat.
Jak už mi chybí její tělo, její výkřiky, její prosby, abych přestal.
Mé tělo se zachvělo. Jsem blázen, blázen do její osoby. Nikdo ji nesmí ublížit.
Je moje, vlastním ji.
Těším se na tu chvíli, kdy se ji zmocním. Těším se na tu chvíli, až ji zničím.
Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice.
Co vlastně Jason cítí k Amy? Zabil by všechny kdo by se na ni křivě podívali, nikdo ji nesmí ublížit, ale hoví si v její nepopsatelné bolesti či strachu.
Je jeho a ničí nikdy nebude.
Jaké pocity asi teď zažívá Amy?
Jason si ji dostal přesně tam kam chtěl, cítí z jeho osoby respekt a mírný strach, přitom malou dávku důvěry mu už dokáže opětovat.
Jenže jeho malá Amy neví, že když mu daruje veškerou důvěru, začne ji peklo v kterém už jednou byla,..nebo snad ne?
Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️
