A samozřejmě, aby jste si nemysleli, tenhle celý příběh je věnovaný Vám všem. Moc Vám děkuji za všechno, jste absolutně úžasní! 😊 -A
V předchozí části: "Chci tě Amy,..."odtáhnul se, dívajíc do mých očí, nechal větu nedokončenou.
Chvílí upřeně sledoval mé slzy, které se kutálely po rozpálené kůži a poté dokončil to co chtěl.
"Chci, aby si byla spasena tak jako žádna před tebou."
Mé tělo se zastavilo, zvuk okovů přestal drásat, poslední slzy se dokutálely z tváří dolů na můj hrudník, můj dech se zastavil uvnitř mě s nadzvednutým hrudním košem, za úmyslem nadechnout se.
Svět kolem se zastavil.
"Chci, aby si byla spasena tak jako žádna před tebou."
Tyhle slova, tvoříc tuhle odpornou větu, mi vybavily vše, co se hrnulo a objevovalo kolem mě, tyhle slova mi odpověděly na to, co bude předcházet a co se mnou bude..., zemřu.
Nevím, zda jsem připravená na to, abych zemřela,.. to snad nikdo není.
Nikdy bych nečekala, jak mi přestěhování do Toronta změní celý dosavadní život, jak mi poznání jednoho člověka vezme vše, co jsem milovala a co mi bylo vzácné.
Člověk, který mi tak dlouhou dobu ubližoval, mi byl tak na blízku.
Běží mi mráz po zádech, uvědomujíc si, jak blízko jsme si byli, tělo na tělo, dotyky, polibky, jak má mysl brouzdila k jeho jménu. Cítím se tak poníženě.
A teď tu stojí přede mnou, dívám se do očí vrahovi, který zabil tolik nevinných lidí, ublížil tolika lidem, vzal několik dcer, zničil několik rodin.
Byl mi tak blízko, usmíval se zlým pohledem upřený na mně. Vychutnával si poslední doušky mé bezmocnosti a studu.
Jeho dech mi stále narážel na krk. S hnusením jsem stisknula oční víčka pevně k sobě.
"Otevři oči, Amy." Chladný drsný hlas opustil jeho ústa.
Uslzené oči, otvírajíc se, hned měly pohled do těch jeho.
"Slibuji ti, moje sladká Amy," vzal můj pramen vlasů a zastrčil ho za ucho, "tebe si vychutnám jako žádnou předtím." Koutky úst se mu roztáhly ještě více.
"Víš," vstal, jeho mohutná postava se teď nakláněla nade mnou "pro tebe je to vlastně pocta," pár kroků popošel a sedl si na židli, která se nacházela u prostřed poloprázdného sklepa.
"Budeš první, která si prožije tu největší bolest, kterou já dokáži dát," začal si hrát s nožem "vlastně," odmlčel se.
Vstal opět ze židle přecházejíc ke mně, sklonil se k mému uchu do kterého se zakousl.
"Vlastně tě budu mučit vkuse alespoň týden, abych si to pořádně užil, pomalu z tebe budu trhat každičký kousek tvého těla, udělám to tak, aby jsi prožívala tu největší bolest, aby jsi cítila jak z tebe pomalu vyprchává život, udělám to tak pomalu, aby sis přála konec a svoji vlastní smrt, ale chceš vědět co?" Jazyk přiložil na vyběhnutou žílu na krku, po které přejel nahoru a dolů.
"Budeš chtít zemřít, ale nepůjde to."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Skřípavý zvuk se vydral z mých úst. Zalapání po dechu, přestala jsem korigovat sebe samotnou. Má kontrola nad vlastním tělem byla pryč, úplně stejně, jako zachvíli bude můj život.
Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️
Omlouvám se, že kapitola vyšla tak pozdě, ale blíží se konec roku a nikdy bych nečekala, že červen bude nejnáročnější měsíc ohledně testů a uzavírání známek. Nestíhala jsem si k tomu sednout a něco napsat, ani nevíte jak mi to chybělo, jak vy jste mi chyběli..❤️
