Zlý soused 2 (evil neighbour 2 )

31. "Odejdi,prosím."

V předchozí části: "Opravdu?" Nadzvednul obočí, neodtrhujíc pohled. "Co pro mě máš?"

Znovu jsem vyhodil nůž do vzduchu, rychle jsem ho chytil a hodil ho proti němu. Ostrý hrot se zabodl, přesně na milimetr vedle jeho hlavy.

"Našel jsem ho." 

Pustit písničku

FLASHBACK

Z pohledu Amy:

Noční Toronto, dříve jsem milovala tuhle část dne, jenomže teď je to jiné.

Večerní Toronto se stává čím dál tím víc nebezpečnější pro dívky.

Všude kolem vidíte neštěstí, smutek či pláč.

Co se to dějě a proč se to vůbec děje?

Není-li sloupu, či lampy v Torontu kde by nebyl nalepený papír s červeným nápisem 'Hledá se' ,'Pohřešuje se'.

Procházím zrovna kolem parku, kapuci mám na hlavě, vdechuji silně kyslík do svých plic, vydechujíc dým z úst, nikde nikdo, jen ticho.

Vítr se zvednul a narážel proti mně, těžce mě udeřujíc do tváře, která nabírala červené barvy.

Přihmouřila jsem oči a pokračovala dál.

Ticho večerního Toronta přerušil můj vyzvánějící se mobil.

Koutky úst se mi roztáhly do širokého úsměvu, odhalujíc pár zubů, když jsem uviděla na obrazovce 'Táta'.

"Tati," přijala jsem hovor.

"Dceruško," z jeho hlasu jsem cítila něco špatného.

"Děje se něco? Nezníš mi moc dobře," můj radostný tón se změnil v ustaraný.

"Tohle jsou zbytečné starosti Amy. Je mi dobře, neměj obavy, ale proč volám je, že mám o tebe strach, odejdi z města pryč, není tam bezpečno, nebudu riskovat, že by někdo ublížil mé dceři."

"Tati, tohle je téma, které je pro mě vyřešené, víš že neodejdu."

"Tohle není prosba Amy, musíš odejít pryč," zněl tak vážně.

"Řekni mi co se děje." Zastavila jsem se v chůzi, cítila jsem velkou tíhu na hrudníku.

"Nejsi v bezpečí, odejdi z města, dřív než bude pozdě." Hlasité pípání, které se ozývalo z mobilu naznačovalo ukončený hovor.

Podívala jsem se na mobil, jestli se mi to nezdá, jenže opravdu to tak bylo. To, že telefonáty s otcem trvaly maximálně šedesát vteřin se snést dalo, člověk si zvykne, ale tohle mě dostalo natolik, že jsem se nedokázala hnout z místa.

Co to mělo znamenat?

Vyděsil mě, tak strašně moc mě vyděsil. Polknula jsem velký nával slin zapříčeněné ze stresu, který teď momentálně koloval mým tělem jako smyslu zbavený.

Zmatená jsem zůstala stát uprostřed nebezpečného večerního Toronta zcela bez citu vnímání a uvědomění jak svoji osobu můžu lehce a jednoduše vystavit riziku.

Z pohledu třetí osoby:

Jak těžké je někoho varovat, aniž by ste nemohli prozradit jak ve velkém nebezpečí člověk, kterého milujete,opravdu je?

Snažil se, opravdu se snažil.

Byla jeho snaha zbytečná? Odpověď známe všichni.

Věděl to, věděl že je v nebezpečí, věděl že si pro něj jdou.

Bránit se je zbytečné, dostanou ho tak či tak.

Chtěl ochránit dceru, na varování je příliš pozdě.

Jeho minulost mu vrací úder, dohání ho.

Věděl jak nebezpeční jsou, sám takový byl.

Ten kdo moc ví se pokaždé stane terčem nebezpečných lidí kolem.

Pokračování příště.
Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️

Omlouvám se za kratší část, snad jste si ji užili.😊