V předchozí části: Skřípavý zvuk se vydral z mých úst. Zalapání po dechu, přestala jsem korigovat sebe samotnou. Má kontrola nad vlastním tělem byla pryč, úplně stejně, jako zachvíli bude můj život.
Elektřina bolesti proudí v mém těle. Probouzí mě. Mé tělo se ošije spolu s vrzavým zvukem.
Bolístky na těle začnou reagovat a vysílat zprávy do mého mozku, ihned pociťuji nepříjemnou bolest.
Otevírám pomalu oči, vše kolem se zdá být mlhavé a nezaostřené, párkrát zamrkám, zrak se mi vrací do původního stavu.
Svůj pohled zamířím dolů na své ruce. Jsou obmotané provazy, mé celé tělo je obmotané v silných provazech na dřevěné židli.
Cítím ten nápor na svém těle, jsou silně utaženy, každým malým pohybem si způsobuji zařezávání do mé citlivé kůže, která je teď posetá modrými, fialovými a načervenalými skvrnami.
Uschlá krev se vyjímá na mých rozbitých kloubech na prstech.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nic si nepomatuji. Nepomatuji si, jak jsem se přivázaná v okovech dostala na židli, spíše jak on mě dostal sem.
Jakoby má mysl v určitých fázích přestala fungovat.
V místnosti nikdo nebyl, nebo tomu nasvědčovala ukrutná tma v místnosti, kde jediné světlo vycházelo z pár škvírek, které tu byly.
Chlad, který šel ze studené země, kde se nacházela má chodidla, oklepal mým tělem.
Z ničeho nic ostré světlo se zabodlo do mých očí, které se reflexem hned zavřely, kroky se přibližovaly, stávaly se hlasitější.
"Kdopak se nám to probudil," drsný hlas se odrazil od všech stěn.
Oči jsem pomalu rozlepovala od sebe, pohled mi padl na Justina, který klečel před židlí a sledoval mimiku mé tváře.
Hlava mi bezvládně padala na strany. Sílu, udržet ji vzpřímenou nešlo kde vzít. Byla jsem vyčerpaná, bez sil, bez energie.
"Doufám, že jsi se dobře vyspala," odešel ke stolu "protože dnes je tvůj důležitý den."
Více jsem zbystřila, na stole byly položené nástroje od kleštiček, skalpelů, nožů, sekáčků až po věci, které mně byly neznámé.
Zorničky se mi zvetšily, smysly se uvedly do pozoru.
Adrenalin stoupl na neuveřitelné číslo, vnímala jsem každý nádech a výdech, zběsilé narážení srdce. Vše kolem bylo tak jasnější a hlasitější.
Justin zaznamenal můj vyděšený pohled, který jsem měla upřený na věci na stole.
Ukázal řadu svých zubů "čekal jsme na tento den tak dlouho," začal si vybírat, kterou věc použije jako první, "až mě to uvádí do rozpaků a dělá zmateného Amy." Vzal sekáček do ruky, který si prohlížel a vrátil ho zpátky na stůl.
