V předchozí části: Vytáhla jsem ho a podívala se na obrazovku, která mi zapříčinila silnou dávku elektřiny a husí kůži po celém těle.
Neznámé číslo:
Neměla by jsi chodit v tuhle dobu po městě sama, ještě k tomu co se tu děje tak krásným dívkám jako ty.
Z pohledu Jasona:
Flashback:
Další nepotřebný život, který parazitoval v mým městě je pryč.
Tyhle ohavnosti nemají právo dýchat stejný kyslík jako já, vysvobozuji je z jejich těl, které jsou zbytečností a zátěží.
Obešel jsem židli na které seděla, nůž který jsem stále držel pevně ve své dlani jsem přiložil k její lopatce a vyryl do její kůže 'spasena' a na druhou 'JM'
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hřejivý pocit vidět na každé oběti moje iniciály, jsou to mé trofeje, mé životy s kterými si budu dělat co chci.
Kapky krve na noži jsem utřel do jejich vlasů, zasunul ostrou čepel a vložil si ho do zadní kapsy, kde jsem narazil i na něco jiného.
Vzal jsem tu věc a vytáhl ven.
Držel jsem fotku, s pomalým otevřením mi padl pohled na Amy.
Byla to ta fotka, kterou jsem vzal ten den, kdy mě odtáhli do otcova gangu.
Ten den, kdy usínala klidně vedle osoby která zaručuje smrt.
Tak dlouho jsem toužil po pomstě, přičemž mi unikala mezi prsty jako voda.
Chtěl, nebo nechtěl jsem ji zabít?
Otázka tak složitá, na kterou ani já neumím odpovědět.
Ale jedno vím jistě.
Najdu si ji.
Z pohledu Amy:
Panika. Jediné slovo, které by umělo popsat moji situaci v které jsem se momentálně nacházela.
Zachvátila mě úzkost, tělo se mi polilo potem. Nespouštěla jsem oči z muže v černém.
Světlo v metru problikávalo jako šílené. Výhradně po čem jsem toužila, bylo utéct pryč z tohoto stavu.
Metro zastavilo na konečnou stanici, lidi vyšli z metra, já byla mezi prvními, hledala jsem muže v černém, ale mé oči ho nemohly zaměřit.
Rychlým krokem jsem utíkala odtud pryč.
Město bylo prázdné a můj strach větší.
Můj mobil udělal další zvuk.
Neznámé číslo: Máš strach?
Polknula jsem velký nával slin v mých ústech.
Klikla jsem na Napsat zprávu a rozhodnula se reagovat.
Pro Neznámé číslo: Kdo jsi?
Stála jsem pod lampou a čekala na odezvu, přesně tam, kde jsem mohla být viděna, přesně tam kde se stávám jednoduchým terčem, ale nemohu jít do tmy, neviděla bych toho, kdo mi tu dýchá na krk, toho kdo mi tu pomalu šlape na paty.
Neznámé číslo: Rozhodně napatřím do seznamu těch s kterými by jsi chtěla mít něco společného.
Nečekala jsem na nic a začala utíkat jak nejrychleji jsem mohla.
Přestávalo se mi líbit jakým způsobem se tohle všechno odehrává.
Možná jsem si zprvu myslela, že někdo si na můj účet vzhledem situacím v Torontu dělá srandu a chce se pobavit na můj strach.
Jenomže, moje intuice mi říká, že tohle je vážnější, než si myslím.
Pud sebezáchovy mi nedovolil nic jiného, než utíkat pryč. Daleko od toho, kdo má oči upřené na moji osobu.
Mobil mi začal blikat jako smysluzbavený.
Utíkala jsem rychleji a rychleji.
Plíce mi pomalu explodovaly, nacož mé srdce pomalu s ním.
Stála jsem u svých dveří, odemkla je a hned po té zamknula.
Opřela jsem se o dveře a sklouzla po nich dolů. Hruď se mi rychle nadzvedávala, snažila jsem se do sebe dostat co nejvíce kyslíku.
Mobil mi naposledy bliknul. Nejistě jsem ho uchopila, měla jsem několik nových zpráv od neznámého čísla, zároveň od neznámého človeka.
Neznámé číslo: Přede mnou nemáš kam utéci.
Neznámé číslo: Měla by jsi utíkat rychleji.
Neznámé číslo: Jaký je to pocit, být viděna, slyšena přitom nevědíc kým.
Neznámé číslo: Cítíš se už více v bezpečí?
Můj strach se stupňoval, věděla jsem, že člověk schovaný za těmito zprávami, nebude mít psychiku v pořádku. Věděla jsem, že mi hrozí nebezpečí. Věděla jsem, že si se mnou zahrává, ale otázka je, kdy přijde na fyzickou část.
Pro Neznámé číslo: Zavolám na policii.
Neznámé číslo: Policie nemá žádnou moc, žádnou sílu, nezmůže nic, nezachrání tě, nepomůže ti, protože slečno Amy Green.. tohle město patří mně, stejně jako tvůj život a právo na něj.
Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️
