Jeho odpovědi a jakým způsobem dokáže odpovídat a celkově reágovat, jeho pohledy a vše kolem něj, mé smysly dokáže neskutečně šokovat a překvapovat zároveň.
Seděli jsme na dece s výhledem na celé osvětlené Toronto.
Chladný večerní vítr mi narážel do tváře a hrál si s mými vlasy.
S pohledem upřeným na hvězdy, které dodávaly ohromnou atmosféru, jsem se nadechla a nechala do svých plic vdechnout čistý vzduch, který byl jiný díky přírodě, která mě a Jasona obklopovala.
"Je to tu krásné," zavírajíc mírně oči jsem se položila celá na deku.
"Jak si na tohle místo přišel?" S letmým úsměvem jsem se na Jasona podívala.
"To je tajemství," pohled mi opětoval.
Koukali jsme si do očí, ale né na dlouho, nevydržela jsem ten zvláštní pocit, který mě pohlcoval po každé, když se jeho oči intenzivně vstřebávaly do těch mých. Musela jsem hlavu odvrátit pryč.
Z pohledu Jasona:
Loktami jsem se podepřel a sledoval její obrysy tváře, které se snažila přede mnou samým ukrýt.
"Nesleduj mě, prosím," nesměle se ke mně otočila zády.
"Krásné věci by se měly sledovat." Chytl jsem ji za rameno a otočil zpět.
"Bojíš se mě snad?" Udržel jsem si kamennou tvář.
"Já-já.." nervózně se začala zadrhávat, přičemž mě šimral pocit blaženosti.
Naklonil jsem se k její tváři blíže. Byli jsme tak blízko u sebe, že by stačil milimetrový pohyb a naše nosy by se dotknuly.
"Proč si teda teď se mnou?"
"N-nedal si mi na výběr," její slova opustila nejistě ústa.
"Nedal?" S pobaveným výrazem jsem dál sledoval její rozpačitost.
"Odjel si dříve, než jsem stačila souhlasit, či nesouhlasit."
"Ale jsi zde, takže čekání na souhlas by bylo zbytečné, tohle je důkaz souhlasu," otřel jsem se o její nos.
"Jasone pr,-" přerušil jsem ji.
"Nemůžeš odmítnout člověka, který tě zachránil."
Její polootevřené rty se semkly do jedné linie.
Koukala očima všude, kde se dalo, až se nakonec zastavila u mých.
"Neodmítla bych tě." Tíchý hlas prozrazoval její slabost.
Z pohledu Amy:
Byla jsem dost za svým strachem a zábranami.
Divila jsem se sama sobě, kde jsem posbírala odvahu vyslovit to, co se jsem teď řekla a podívat se mu do očí, které mi přípomínaly všechno to zlé, ale přitom trávení tohoto večeru s Jasonem byl více, než příjemný.
Jeden velký protiklad.
"Takže se nebojíš?" Doslova si se mnou hrál.
Natáhla jsem ruce a zatlačila proti jeho svalnaté hrudi, čímž jsem se dostala do sedu.
"Proč se mě ptáš na takové věci?"
"Líbí se mi tvé pocity, které v tobě tímto vyvolávám." Rázným hlasem se přiblížil zpět k mému tělu.
"Co tím myslíš?" Nepohodlně jsem se zachvěla.
"Jsi tak stydlivá, když se naše oči střetnou," dotkl se jedním prstem mé čelisti.
"Jsi tak rozrušená, z mých reakcí a mých slov," přidal druhý prst.
"Jsi tak nesvá, když jsem blízko tebe," stiskl prsty silněji moji čelist.
"Jsi tak plachá, když se tě teď dotýkám," pokládal naše těla na deku.
Skláněl se nade mnou. Srdce mi vynechávalo údery, ztěžka se mi dýchalo.
"Jsi tak krásná, když máš strach," jeho měkké rty vyplnily ty mé.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokračování příště. Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️
