Zlý soused 2 (evil neighbour 2 )

7. Who are you?

V předchozí části: Chtíč zavřít je celé se podařil, nacož jsem se oddala velké tmě, která mě vlastnila s velkou radostí.

Z pohledu Justina:

Sledoval jsem její tělo, každý záhyb jejího nádherného těla.

Konečně tu po těch letech znovu leží přede mnou.

Nikdy nepřestala být má.

Natahoval jsem ruku na to, abych se jí dotknul.

Pět let jsem necítil teplo ženského těla a obzvlášť né to její.

Pomalu jsem přibližoval ruku k její čelisti.

Když jsem se jí dotknul, projel mnou pocit silnější, než orgasmus.

Mé tělo se nad tou dávkou uspokojení oklepalo vše možně do stran.

Tímhle jsem si jen bezpochybně více podtvrdil, že majetnickost u mě přerostla neuvěřitelných mezí.

Pocit ublížit ji rostl, chtěl jsem Amy ihned zbavit toho otravného oblečení, které mi bránilo cítit její rozpálenou kůži a každý napnutý sval ze stresu, při každém mém dotyku.

Musel jsem odejít do koupelny, kde jsem začal rozbíjet věci, mlátit do zdi, nacož se na mém kloubu na ruce vytvářely krvavé odřeniny.

Musím potlačit svůj vztek. Nesmím si pokazit plán.

Z pohledu Amy:

Začaly se mi pomalu otevírat oči.
Ostré světlo mi do nich bodalo jako nože. Až po několikátém zamrkání, byly konečně zcela otevřeny.

Chytla jsem se za hlavu, z které šla bolest.

Vše kolem se motalo, věci jsem viděla dvojitě.

Má hlava bezvládně spadla do měkkých polštářu.

Nehybně jsem ležela, celé tělo mě bolelo. Zavření očí aspoň o malé procento utlumilo pocit zvracení.

Nevím kde jsem, nevím co se stalo.

Uslyšela jsem zaskřípání dveří.

Podívala jsem se směrem odkud vyšel hluk. Mé oči, snažíc se zaostřit, uviděly konečně toho, kdo tam stál.

"Jsi v pořádku?" Chraplavý hlas neznámého muže se mi rozezněl v uších.

Na těle se mi objevila husí kůže.

Mám z toho zvláštní pocit.

Neodpověděla jsem. Muž se přiblížil k mému tělu, čímž mi srdce vynechalo jeden úder.

Ty oči.

Oči tmavé a temné jako propast mě uvedly znovu do etapy vzpomínek mého života na kterou bych chtěla zapomenout.

Flashback:

Zlost proudila jeho tělem jak nejrychleji mohla. Na krku měl vyběhnuté žíly. Obličej měl celý červený a ruce zatnuté v pěst. Zvýraznily se mu lícní kosti. Oči měl černé, vypadaly jak velká propast, do které, kdyby jste spadli, už nikdy nenajdete cestu zpátky.

EndFlashback

"Kdo jsi?" zalapala jsem po dechu.

Pán neznámý se do široka usmál.

"Doma tě neučili, že odpovídat na otázku otázkou je neslušné?"

Nedala jsem se odbýt a pokračovala ve svém tématu.

"Kdo jsi?"

V místnosti se na pár vteřin vytvořilo ticho.

Podíval se mi do očí, do kterých se doslova vpíjel, následně na to odpověděl.

"Jsem Jason McCann."

Amy byla zmatená.
Tyhle oči nosíval jen jeden člověk, nebo snad ne?
Po vyslovení jeho jména se alespoň její tělo uklidnilo. Byla ráda, že nemusela slyšet jméno, které ji trhalo uši.
Ujíštění díky jeho jménu, které nebylo to, co si myslela že je, si zhluboka vydechla.

Jenže na jak dlouho její tělo zůstane klidné v přítomnosti člověka, kterého se nejvíce obává?
Jedno je jisté.

Jasonovi se pomalu, ale jistě plní to, na co dlouho čekal.

Pokračování příště.
Děkuji za liky, komenty a mé čtenáře.❤️