Zlý soused 2 (evil neighbour 2 )

20. Geny se nezapřou.

V předchozí části: Mé obočí se zvedlo s překvapením, zrovna tohle jsem nečekala.

"Proč zrovna taková podmínka?"

"Chci vidět, jak v bezpečí usínáš po mém boku, chci mít jistotu, že jsi v pořádku."

!Písničku si pusťte, teprve tam, kde to budete mít napsané!

Z pohledu Jasona:

S pomalým zaklapnutím dveří, za úmyslem neprobudit Amy, jsem odcházel z jejího domu.

Určitě se tu vystavuje otázka jak je možné, že jsem nic neprovedl.

Otázka, která zaráží i mě samotného, jenže, tak rychle to udělat nechci.

V tomhle postavení mám možnost se jí dotýkat jednodušeji, otevírá mi bránu k několika možnostem dělat si co chci.

Jistěže, představa jak u toho křičí, prosí o pomoc, či o to abych přestal je stejně lichotivá jako její krev na mých rukou.

Ale je tu i ta druhá část, kdy se mi líbí jak cítím její chtíč po mé přítomnosti a tu její oddanost, která je nepopsatelně výjimečná.

Vytáhl jsem si z kapsy její fotku, kterou jsem dnes ukradl.

Flashback

Její tlukot srdce byl nepravidelný stejně, jako její dech.

Ležela odtažitě ode mě, přiblížil jsem se nejpomaleji jak jsem uměl.

Bříškem prstu jsem začal bloudit po jejím těle, zastavil jsem se v místě, kde jsem mohl cítit tlukot jejího srdce, kde jsem mohl cítit její život.

Přejel jsem výše k oblasti krku, přejel jsem více dozadu a narazil na její jizvu, kterou jsem ji dříve udělal já.

Představil jsem si to všechno zpátky.
Mé chutě, byly opravdu silné.
Chuť jít do kuchyně, vzít ten nejostřejší nůž a rozřezat ji její nevinné tělo, bylo těžší ukojit, než-li pro mě lehčí udělat.

Monstrum ve mně roste a nabírá na síle.

Nekontrolovatelná zrůda v mém těle si hoví a nehodlá odejít.

Musel jsem vstát a odejít od ni, jinak bych udělal něco, co musím nechat na jindy.

Přešel jsem do obývacího pokoje kde byly na parapetu vystavěny fotky.

Byl tu i stůl se šuplíky, které jsem otevřel, našel jsem fotografii. Byl na ní její otec, matka i ona.

Byla zde tak šťastná, líbila se mi, fotku jsem přehnul a strčil si ji do zadní kapsy.

Endflashback

!PUSŤTE PÍSNIČKU !

Zastavil jsem se na ulici, přímo pod lampou a sledoval fotografii, kterou jsem držel v ruce.

Prstem jsem přejel po Amy a vrátil zpátky fotografii.