Run of Dream (CZ)- Prochází Úpravami

×22×

×Ahoj, jelikož jsem na psaní nějakou dobu docela kašlala, tak jsem se rozhodla vám to vynahradit konečně delším dílem. Doufám, že se vám bude líbit a prosím o sdílení příběhu <3×

ps. Nelekejte se, že příběh ihned nenavazuje. Pochopíte. Jen čtěte. :)

TIK TAK. TIK TAK. TIK TAK.

Lidé jsou stvoření mající 5 základních smyslů. Jednou za nějakou tu dobu se objeví jedinec, který má údajně šestý smysl. Někdy našim smyslům děkujeme za to, že jimi můžeme slyšet slova, jež nám přináší příjemné pocity, nebo vidět ty krásné oči našeho partnera. Někdy nám naše smysly naopak znepříjemňují pobyt na té naší planetě. Musíme poslouchat nepříjemné zvuky jako například hodiny.

„Co můžu udělat pro to, abys přestala vraždit ty hodiny pohledem?" ptal se polohlasem usmívající se Oscar Mayi.

„Zařiď, aby ukončili mé trápení a hodina klasického sochařského umění skončila." Ozvalo se z jejího hrdla skrze zuby.

„Pokud si dobře pamatuji, byla si to ty, kdo nás do těchto hodin zapsal." Vysmíval se své dívce.

„Nikdo mi neřekl, že to tu bude taková nuda." Stěžovala si dál. „Proč jsme nešli třeba na hodiny kreslení nebo do sboru?"

„Nechci se opakovat, ale vybírala si ty." Smál se už trochu hlasitěji. „Dohodli jsme se, že ty vybereš obor umělecký a já sportovní."

„Jediný, kdo se na to domluvil, si byl ty." Začala ho obviňovat.

„Jasně..."

„Slečno Bou-" zadrhla se u mého, ne moc anglického, přijmení profesorka Silencová, učitelka geometrie a sochařského klasického umění. „Pokud hodláte vyrušovat, tak jděte laskavě do ředitelny. A vy pane Secret můžete jít s ní."

Mohlo by to znít jako, že je pokáral profesor a oni se teď cítí poníženě, jenže profesorka Silencová neměla na škole právě nejvyšší moc a o respektu nemluvě. Většina studentů z ní měla legraci a její slova brala vážně asi tak, jako když mají jít uklízet místo parádní párty na pláži.

Crrrrrrr.

Maya se prudce zvedla ze židle. Hodila si batoh na záda a chytila Oscara za ruku. Vyběhli ze třídy a běželi do staré šatny pod skladem školy. Tohle místečko našli teprve včera, ale už si z něj udělali své doupě. Doběhli tam a posadili se na zem vedle starých zaprášených skříní.

„Jsi dnes nějaká rozdivočelá." Okatě pozoroval Oscar tu blonďatou bláznivku.

„Chybí mi ruská Miss." Řekla najednou Maya smutně. Oscar se na ni soucitně podíval.

Když byla Maya společně s ostatními ještě v rusku na sportovním výletě za mistry světa jejich kategorie, stalo se mezi Mayou a Miss něco zvláštního. Staly se z nich téměř kamarádky. Byly stále spolu a bavily se o módě, klucích, vlasech, celebritách a sportu. Ze soupeřek se staly přítelkyně. Miss se Mayi dokonce svěřila o situaci mezi ní a Kristianem. Maya chápala všechno, co jí kdy Miss udělala, dokonce pochopila, proč na ni byla Miss tak zlá. Ona prostě měla pocit, že ji Maya o vše, co si tak vybojovala, připraví. Už si byly opravdu blízké, když nastal den odeletu z Ruska a jakmile opustili hranice, jako by Miss na očích přistála maska té namyšlené protivné potvory a s Mayou se rozhodně nebavit dál nechtěla, takže se vrátili do starých soupeřivých linií.

Nyní je to 3 týdny, co Maya a Miss jsou znovu soupeřky a Mayu to velice trápí.

„Co se dá dělat. Já ji taky poznal jako tu, za kterou byla v Rusku. Proto se mi líbila, teď je jiná."