Run of Dream (CZ)- Prochází Úpravami

×38× "Dobrou noc"

...

První trénink s Masonem byl skvělý. Nemůžu si stěžovat na jedinou věc, měla jsem tu Theodora, zamakala jsem si v posilovně a navíc nám Mason vyprávěl vtipné historky z jeho tréninků. Pobavila jsem se a unavila natolik, že do postele, výjimečně u mě v pokoji, jsem zapadla jako poslední dílek skládanky.

...

„Dobré ráno! Vstávej, zlato, snad nechceš celý další den prospat! Jdeme do školy." Probudil mě z mého snění Theodor těmito den kazícími řečmi. Je to zase za náma. Prázdniny jsou pryč a my musíme vstávat a jít do školy.

Moje ranní příprava byla ta nejpomalejší, kterou jsem kdy zažila. Jenom to uvědomění, že zas strávím hodiny sezením v lavici, mi nedělalo vůbec dobře. Nakonec jsem se však dokopala opravdu rozpohybovat a S klukama jsme doběhli tak tak na první hodinu Biologie. Timon byl bohužel ve vyšším ročníku, ale aspoň jsem tam měla Thea. Byla jsem překvapená, že se tu neobjevila Miss. Nejspíš zaspala, nebo tak. Tahle teorie se mi vyvrátila druhou hodinu, kdy do třídy přišla společně s jednou mojí namyšlenou spolužačkou. Vypadaly obě velmi naštvaně a celý zbytek dne jen seděli v lavicích. V poslední hodině jsem si už nadávala, ať je nechám být, ale neustále mi v hlavě přehrával ten naštvaný výraz. Šla jsem za nimi po cestě na oběd a náhodou zaslechla, o čem se baví.

„Mel, musíš řediteli domluvit, ať nám ten rozvrh upraví, jinak budeme bez šance."

„Zmlkni, hloupá, někdo tě zaslechne a bude po tajemství."

„Ale toho kluka chci už od školky a ty toho druhého taky. Vždyť to byl jediný důvod, proč si spala se všemi těmi dalšími ko*oty."

„Neslyšíš! Zmlkni, já vím, že ho chci už dlouho, tak mě nech vymyslet plán."

„Ale oni mají fotbal každý čtvrtek, s tvými tréninky to nikdy nemůžeš stíhat s ním být."

„Můžeš konečně držet klapačku!"

„Promiň, Mel."

Takže Melissa je zamilovaná, do někoho z fotbalového týmu a všechny ostatní kluky využívá, aby získala jeho pozornost. To je, ale objev a jak si tak všímám, má stejný problém jako jsem mívala já se Seanem. Čas. To je smůla.

Oskar se semnou celý den moc nebavil. Namísto Miss si sedl s jedním klučinem, který je tak trochu premiant třídy. Pozdravil mě a byl na mě milý, což byla příjemná změna, ale čekala jsem, že spolu budeme víc. Chtěla jsem s ním být víc.

Odpoledne jsem strávila s Theodorem, Timem, Kevinem, Benem a Masonem na ledové ploše. Opravdu se mi povedlo přemluvit Masona, aby nás namísto tréninku vzal všechny na plochu. Měli jsme štěstí, že na ni nikdo moc nechodil, což nechápu, protože třeba já tohle miluju. Vyblbli jsme se a na večer vrátili domů. Převlékla jsem se po sprše do pyžama a šla si vyfénovat mokré vlasy. Udělala jsem si domácký drdol a šla z koupelny zase do pokoje. Našla jsem tam již spící Francescu, a tak jsem se posadila na svou postel, vzala si do rukou notebook a chtěla si pustit film, ale rozvibroval se mi telefon a já přijmula příchozí hovor.

„Snad si nemyslíš, že se mi dnes vyhneš?" Zaslechla jsem pobavený hlas.

„Už jsem v pyžamu, nehodlám z něj vylézat." Zasmála jsem se nazpět a tupě se culila, jen díky tomu, že mě hřálo vědomí, že se mi jen tak od sebe ozval.

„Ale notak, snad mě neobereš o čas strávený s tebou, že ne?" Hihňal se jak malý. „Co když jo?" Provokovala jsem. „Tak si pro tebe přijdu." To byla poslední věta, než ukončil hovor. Zasmála jsem se nad tím a konečně pustila ten film. Bohužel jsem se na něj nekoukala dlouho.

Byl tu bohužel někdo, kdo zaklepal na dveře od pokoje. Musela jsem je zamknout, protože jsme se na tom domluvily s Fran, ale teď jsem musela vstát a jít je odemknout. Osoba za dveřmi mi vyrazila dech. On opravdu došel?!

„Jak ses?! Cože?! Proč?!" Ptala jsem se a vtáhla ho za ruku do svého pokoje a zavřela za ním dveře.

„Musel jsem tě ještě jednou dneska vidět." Pohladil mě po tváři. Někomu by tahle situace mohla přijít moc filmová a přehnaná, ale já byla dojatá, on kvůli mně došel až sem?

„Jak ses dostal do domu?" „Mám tu ještě pár přátel." Zahihňal se rošťácky a já zase obdivovala jeho nádhernou chlapeckou tvář.

Posadil se drze na moji postel, ale já si jen přisedla za ním. Povídali jsme si tak jako vždycky. Byl to příjemný večer. Zvedl se, že odejde, ale já ho zastavila. „Musím tě propašovat ven. Nemůžeš jen tak odkráčet." Zvedl nad tímto obočí a já ho jen praštila po hlavě polštářem, ať na mě tak nekouká.

Jako ninjové jsme se plížili spícím domem a dost se u toho pobavili. U dveří jsme se zastavili a on se na mě zase tak pronikavě zahleděl a dříve než jsem stihla zareagovat já, dal mi pusu na tvář. „Dobrou noc."

„Dobrou, Oskare." Odpověděla jsem s neustávajícím výrazem spokojenosti na tváři, zavřela za ním dveře.

„Ale, Ale, co to vidím." Zarazil mě vysmívající se hlas. To snad ne!

×Moodyna×