×44× Epilog

257 10 2

od Moody-Valli

od Moody-Valli

...

Létání letadlem moc neprožívám. Téměř celou cestu jsem prospala a teď jsme s tátem konečně přistáli v Sydney. Čekala nás ještě cesta do Newcastel, kde pro teď budu bydlet a studovat. Jdu na normální střední. Jsem zvědavá, jaké to tam bude a na lidi a vlastně se i docela těším. Kdyby se jen daly vynechat ty tři hodiny cesty autem.

Nakonec to nebylo zas tak dlouhé a my dorazili konečně na místo. Zastavili jsme před obrovským domem. Měl nejméně 4 patra a rozkládal se na nemalém prostoru. Jeho okna byla zdobená bílými rámy a celý byl na dojem jako pohádkový hrad. Stavba byla zvenčí žluto-bílá, ale v oknech svítili barevné závěsy. Začala jsem hořet zvědavostí.

Táta říkal, že tohle je menší ráj světových i místních herců, kaskadérů a všech z tohohle prostředí, kteří točí v Austrálii. Byla jsem mu vděčná, že mě sem vzal. Sesbírala jsem si něco málo ze svých zavazadel a šla dovnitř toho gigantického stavení. Zvenku to působilo jednoduše, ale vevnitř to bylo pestrobarevné jako duha. Byla jsem pravděpodobně zatím jen v předsíni, ale tahle místnost měla rozlohu jako obyčejný pokoj, byly zde věšáky na kabáty a zajímavé barevné obrazy. Jinak tahle místnost byla docela prázdná, když jsem šla dál, byla tam jak táta říkal obří síň plná schodišť. Taťka mě nasměroval na "modré schodiště", ano opravdu mají i schodiště barevně rozřazené, aby se zde lépe vyznali.

Vyšla jsem do delší chodby, kde každé dveře byli nějak zdobené. Chodbou jsem sledovala jak se na stropech měnili barvy světel, a jak na různých místech byly stolečky s obrázky, svícny a dalšími dekoracemi. Došli jsme k těm dveřím, které na sobě měli růžové a bílé květiny od růží po lilie. Když jsem otevřela dveře, chvíli jsem nemohla uvěřit vlastním očím, protože ve středu pokoje se tyčila obrovská postel s nebesy. Nádhera, ale ta osoba, co seděla na posteli s šibalským úsměvem mě donutila vypísknout a vrhnout se tomu bláznovi kolem krku.

„Ahoj kočko, bál jsem se, že už nedorazíš. Dobrý den, pane Bou." „Přece sis nemyslel, že by tvůj návrh šel odmítnout." Poslala jsem mu vzdušnou pusu a začala si pomalu vybalovat. Táta mi postupně donesl zbytek věcí a řekl mi, že za chvíli se vrátí. S tím odešel a mě tu nechal s Oliverem.

„Co ty a ten tvůj..." Usmíval se zvědavě na mě zdvihal obočí. Smála jsem se jeho hloupým gestům, ale stejně jsem mu všechno vyklopila.

„Tohle bude hustý věř mi. Za nedlouho budeš běhat před kamerami jako blázen. "

„Bude to zas něco nového." Přisvědčila jsem s úsměvem.

×THE END of first part×

ps. Nový příběh JUMP OF DREAM (Pokračování RUN OF DREAM) <3

×Moodyna×