Run of Dream (CZ)- Prochází Úpravami

×33× Vánoční soutěž

Rozlepila jsem svá rozespalá víčka a protřela si oči. Seděla jsem v autě mezi Theodorem a Timem, nikdo nemluvil, jen z rádia pohrávala nějaká populární hudba. Ethan poklidně poťukával prstem do volantu a Maria pospávala po jeho boku na místě spolujezdce. Tim také pochrupoval s hlavou rozpláclou o okenní sklo. Theodor koukal se sluchátky na nějaký seriál se španělskými titulky. Nechápu, jak může být tak talentovaný. Umí snad 5 jazyků, já zvládám 3 a připadám si jako Einstein a on prostě pět jazyků a ještě mi jednou říkal, že by chtěl k angličtině, francouzštině, italštině, španělštině a švédštině umět ruštinu. Blázen.

Cesta se docela táhnula. Usnula jsem a znovu se probudila asi pětkrát dokola. Na místo jsme dorazili, když už tu byl i autobus se zbytkem týmu. Miss se ihned přidala k Timovi, který stál vedle mě, a já chtěla odejít, ale Tim mě chytil kolem zápěstí, a tak mi to znemožnil. Usmál se na Miss a jako naprostý slušňák se omluvil, že potřebuje semnou mluvit o samotě. Šel semnou směrem k prezenci a až jsme ji přešli, došli jsme k šatnám v této obrovské sportovní hale. Našli jsme šatnu pro náš tým a vlezli jsme do ní. Napsali jsme Masonovi zprávu, kde je naše šatna a on sem společně s Mariou a Ethanem dovedli zbytek týmu. Všichni jsme byli dost překvapení, že šatna nebyla rozlišena pro pohlaví zvlášť a zároveň byla v dost špatném stavu. Byli tu lavičky s chybějícími prkny, popraskaná omítka a pár špatně oblých háčků. Všichni na to koukali trochu s odporem, protože to všechno bylo docela zaprášené a tahle hala byla údajně jedna z nejluxusnějších. Zajímalo by mě, jestli mají všechny týmy tyhle odporné šatny.

Začali jsme se převlékat a samozřejmě se to neobešlo bez dívčích scén a klučičích hloupých poznámek. Nakonec jsme to všichni úspěšně zvládli a vydali se v týmových dresech na prezenci na kontrolu dokladů, sportovních průkazů a rozdání závodních čísel. Po obdržení startovních čísel a vyřízení všeho papírování následovalo rozcvičování, které proběhlo přímo v závodišti. Dívala jsem se kolem sebe a spatřila nespočet známých tváří jak z osobních setkání, tak z televizních obrazovek. Měla jsem svou sportovní disciplínu dost důkladně nastudovanou, a proto mi byli téměř všichni zde povědomí. Všimla jsem si i pár lidí z Vanessina týmu a dokonce se tu objevil i tým z české republiky. Poznala jsem je okamžitě.

Myslela jsem si, že je to jen nějaká menší soutěž, protože jsme na ni s týmem v česku nikdy nejezdili, ale teď vidím, jak jsem se pletla. Tahle soutěž byla obrovská a dnes tu bude jen v mé kategorii 50 soutěžících na místo 10. A tak to bylo v každé kategorii. Bude to šílený závod.

„Maya!" Zamávala na mě Eliška ihned, jak si mě všimla a společně se zbytkem týmu, který mě znal, se rozběhla přímo ke mně a obejmula mě. Tim stál kousek ode mě a nechápavě koukal na holky z Česka, které na mě hned česky zpustili miliony dotazů. Brzy si všimli, že Timon je tu semnou a díky tomu spustili nanovo. Smála jsem se s nimi a nadšeně jim odpovídala a naopak se jich ptala. Strávila jsem tam s nima dobrých 10 minut rozcvičky a pak jsme se začali rozcvičovat společně. Tim na mě jen mávnul a šel za Theodorem a Benem, kteří běhali atletickou abecedu. Holky začaly být dost naléhavé.

„Mayo, kdo je ten fešák a proč nemluví?"

„On nemluví česky, holky. Je to nováček u nás v týmu a je fakt v pohodě. Jen si ze mě neustále dělá srandu."

„Jak tak koukám, tak všichni s dresama vašeho týmu mají něco do sebe, to děláte i supermodeling nebo tak něco" Všechny holky včetně mě se zasmáli Eliščině prohlášení. Protahování bylo dost a zrovna šel okolo Ethan a jen se na mě usmál a ukázal na mě že za 10 minut máme sraz s týmem. Kývnula jsem na souhlas.

„To je jako tvůj trenér?" Zakvičela Martina. Holky nad ním slitali a já jsem si užívala toho, že je zase po dlouhé době vidím. „Jo."

„Mayo, to nás ani kamarádkám nepředstavíš." Ozvala se mi známá angličtina z úst mého šíleného kamaráda Kevina.

„Tohle jsou moje kamarádky z bývalého českého týmu Eliška, Martina, Laura,..." Představil a jsem mu i zbytek mých bývalých kamarádek. Otočila jsem se a už česky jsem představila Kevina, Theodora, Bena a Tima, kteří Kevina poslušně doprovázeli. Holky měli docela angličtinu zmáklou, a tak si s kluky docela pokecali, jenom Tim byl docela zamlklý, ale asi byl jenom nervózní ze závodů.

Všimla jsem si i kluků z českého týmu a šla je pozdravit, některé jsem vůbec neznala a jíní mě s nadšením objímali. Zeptali se, jestli si s nimi dám jen krátký rozběh, ale já už musela na sraz s týmem. Rozloučila jsem se a šla posbírat kluky, kteří ještě konverzovali s Češkami. Chytla jsem Kevina s Benem kolem ramen a odváděla je pryč. Theodor šel kousek za námi a Tim zmizel bůhví kam. Došli jsme k místu, kde jsme spatřili Ethana s pár lidmi z týmu. Pověděl nám, že až budeme všichni, tak nám poví, jak to bude dnes s organizací.

Budeme běhat ve dvojicích vždy z jednoho týmu. Běžíme každý sám za sebe. Je tu dohromady 16 týmů, přičemž někteří mají téměř 50 členů, protože jsou složeni z více týmů a reprezentují tím pádem svůj stát. Opravdu jsem nadšená z toho, že jsem si do teď myslela, že to budou menší pohodové závody! Já mám číslo 45 a vždy běží čtyři dvojice dívek a pak čtyři dvojice kluků. Běží se podle věku, takže se dívím že jsem hned první v 2. Kategorii ze čtyř. 1.kategorie obsahují závodníky ve věku 14-15 let. Moje kategorie zahrnuje 16-leté závodníky. 3. Kategorie, do které patří třeba Timon, je pro 17-leté. Poslední kategorie zahrnuje 18-19 let. Dnes to rozdělili takto, protože lidí ve věku 17-18 je snad třičtvrtina. Hold to jsou atleticky silné ročníky.

„První od nás startují ..." Více jsem Mariu neslyšela, protože mě vzal Ethan bokem. Šel semnou ke dráze, kde se už připravoval zahajovací nástup a my jsme se „schovali" do převlékárny místo toho abychom na něj šli.

„Tak s kým jsem ve dvojici od nás?" Ethan se podrbal na hlavě a přiškrceně se zasmál. „ S Miss."

„Proč?" Zakvičela jsem. „Protože to tak rozhodli pořadatelé, na mě se nezlob." Nesouhlasně jsem brblala, ale co jiného jsem mohla dělat. Tahle tajná akce totiž pokračovala výkladem o tom, že na 300 metrové dráze musím ze začátku rozložit dráhu na úseky, nejdříve se zapřít do země a pak až do skoku...

Promnula jsem si rukou obličej, protože sem věděla, že jsem dlouho nezávodila a třeba se někteří na rozdíl ode mě dost posunuli vpřed, co se výkonů týče. To si však brzy ověřím. Vrátili jsme se zpět na nástup, který se právě rozcházel, a na startu se už chystali první závodníci. Dnes to je všechno jen o sprintu na 300 metrů to, až zítra je celá atletická soutěž, na tu my tu nebudeme. Soutěž poměrně rychle odcípala a já se nějak stihla dopravit ke startu a odběhnout tu dráhu. Doběhla jsem dříve než ostatní závodnice. Jedna mi však doslova dýchala na krk, byla to Melissa.

Po běhu se ztratila v davu a já našla Theodora, který ještě netrpělivě čekal na start. Až po 2 hodinách se na něj opravdu dostal, a pak už jsme mohli jen společně čekat. Za celou tu dobu jsem Tima viděla jen při běhu, a že mu to šlo. Technika rozběhu byla dokonalá, jenom v cíli se trochu špatně zaklonil, ale jinak chápu, jak se dostal do úzkého výběru do týmu. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem vybrala právě jeho. Maria byla z počátku pro někoho jiného a nakonec dala na mě. 

Vyhlášení jsme se dočkali až po téměř nekonečné době. Při rozdávání cen jsme stáli po týmech a podle věkových kategorií spíše v chumlech než zástupech. Od nás se nejlépe umístila Francesca za nejmladší kategorii, kterou vyhrála. Pak jsem si já i Theodor odnesli 2. Místa a Miss, Kevin a Kristian měli ocenění za 3.příčky . Domů jsme jeli unavení avšak hlavně spokojení.

×Moodyna×