Run of Dream (CZ)- Prochází Úpravami

×40× "Dá se odmítnout?"

Doma to naopak byla jedna velká katastrofa. Vstoupila jsem s obrovským úsměvem na tváři, ale hned na schodišti právě probíhalo něco neuvěřitelného. Theodora držel přibitého ke zdi Timon. Naproti němu držel při zábradlí Ben Ethana. Ti dva, které museli držet, na sebe křičeli nadávky jako dlaždiči. Na jejich představení jsem koukala s otevřenou pusou. Až po chvíli si mě všimli a Ethan mě ihned zavraždil pohledem. Vytrhl se Benovi a odkráčel k sobě na pokoj. Theodor za mnou přišel a obejmul mě.

„Co se tu stalo?" Zeptala jsem se zmateně. Kolem nás se už shromáždili i Kevin, Ben a v pozadí stál Timon.

„Někdo dostal nerva, když spatřil Ethana," smál se jako potrhlý Kevin. „No a vrhnul se na něj," pokračoval Ben také v povznešené náladě. „Samozřejmě jsme se ihned rozhodli zakročit a zachránit kamaráda." Chlubil se Kevin, ale Ben ho ihned na to uzemnil. „Myslím, že ty si jako jediný jen stál jako kůl v plotě, bro." Tomu jsme se všichni zasmáli.

„Promiň, zlato, ale říkal jsem, že mu rozbiju hubu, až ho uvidím."

Usmála jsem se na mého ochranářského kamaráda a obejmula ho ještě jednou. „Jsi slaďouš, Theo." Na to kluci propukli v hurónský smích a Theodor mi rozcuchal vlasy. Kluci se šli nadlábnout do kuchyně a já si šla lehnout, ale zastavil mě ještě Timon s provinilým klukovským pohledem.

„Musím s tebou mluvit, Mayi." Sklopil pohled. Naklonila jsem zvědavostí hlavu na stranu a čekala, co z něj vypadne. „Theodor mi řekl, co ti ten kretén provedl. Omlouvám se, že jsem řekl tu největší s*ačku, co mohla být. Když mi to potom Theodor řekl, měl jsem chuť dát do rypáku nejdřív sobě a hned potom tomu hajzlovi."

„No... Moc nevím, co ti na tohle říct no... Nebudu ti lhát, zklamal si mě, že sis to o mně myslel. Je ale pravda, že se ještě neznáme tolik, abychom se navzájem odsuzovali. Co kdybychom se na to vykašlali a radši pokračovali v tom, jaký to bylo předtím." Na můj návrh se jeho tvář rozjasnila jako sluníčko.

„To by bylo super." S tím jsme si popřáli dobrou noc a já šla konečně se zastávkou v koupelně do postele.

... Oskar view...

„Dobré ráno." Co? Kdo na mě mluví, vždyť teta jela s bratrancem k mámě. To nedává smysl. Protřel jsem si oči a dovolil si je otevřít, hned na to jsem toho litoval, protože mě oslnilo světlo z okna. Sníh přidal tomu odlesku a já byl zase bohužel vzhůru. Nejradši jsem se toulal v říši snů a hledal ty své dokonalé představy někde hluboko ve svém podvědomý. Musel jsem však zjistit, kdo to narušil mé spokojené snění.

„Troyi?" podivil jsem se, když jsem ho viděl, „Co tu děláš, jak ses dostal dovnitř?"

Troy je můj bratranec z matčiny strany a byl o pár let starší, ale vždycky duchem trochu opozdilejší. Patřil do těch z rodiny, kterým moudrost a soudnost nikdy nebudou patřit do slovníku. Přesto jsem ho měl rád. Uměl mě pobavit a způsobit tolik škody, že když si na to pak za nějakou dobu vzpomenu, musím se smát jako blázen.

„Teta Nica mi dala klíče, abych tě zkontroloval." Mrknul na mě ďábelsky. „Tak co ty naše cassanovo, kolik dívčích srdce máš na svědomí, počkej, to vím, nespočetně. A... kolik holek skončilo s tebou, tak kde je chceš, počkej, to je taky jasný, po padesáti si je přestal počítat." „Ty seš taky dobrej retard." Ukončil jsem jeho kecy na můj účet.

„To se ani nesvěříš? To seš teda dobrej z*rd." „Troyi, je ti skoro 30 a chováš se hůř jak já, ty mě nepoučuj." Poslal jsem ho nejmilejším způsobem do p*dele a doufal, že aspoň na chvíli zavře hubu. Neúspěch!

...

„Musím jít, ty čů*áku!" Smál jsem se, ale on si seděl v křesle a žral moje zásoby jídla na horší časy. „Máš se vrátit k medině. Mamka chce z tebe doktora." „Jdi do p*dele." Odpálkoval jsem ho, o tomhle jsem už neměl náladu se bavit. „Tví rodiče pořádají oslavu, že konečně budeš žít podle jejich představ." „Na to ať zapomenou. Jsem sportovec, ku*va"

...

Mayu už nejspíš nestihnu. Dnešek je fakt na ho*no. Použil jsem snad všechny nadávky, které mě napadli, a pak už dorazil do školy. Seděla v lavici s Theodorem. Usmál jsem se i přes svoji špatnou náladu na její roztomilou tvář a pak zaslechl její jemný hlásek. „Osky?" Zarazil jsem se a zastavil u její lavice. Theodor mě probodl pohledem, ale to jsem jen přehlédl a koukal na ni.

„Můžeš po hodině? Na naše místo?" Pochopil jsem ihned a přikývnul na souhlas. Vyčarovala úlevný výraz a já zasedl na své místo.

Měl jsem na ni dokonalý výhled. Byla ideálem všech úchylných klučičích snů, a přesto tu bylo jedno Ale. Byla to taky moc fajn holka. Nebyla namyšlená, hloupá, naivní ani nic jiného. Proč to bylo špatně? Nešlo jí odolat. Přesto všechno, co jsem jí provedl, se nade mnou slitovala a dala mi další šanci a já se bál. Bál jsem se, protože vím, že jsem ko*ot, co si ničeho pořádně neváží. Vyspal jsem se s jinou holkou jen kvůli té staré potřebě získat si tu nevypočitatelnou mrchu, Melissu. Teď ale nesmím. Sám sobě musím dokázat, že mě Maya může začít věřit.

Mám ji rád. Nejsem si jistý jak, ale znamená pro mě něco víc. Uvidíme, jak se tohle vyvine.

Tik tak. Tik tak. Zas*aný hodiny. Tik tak. Tik tak. Tak a dost! Tik tak. Tik tak. Cvonek!

Vyběhl jsem ze třídy a šel přímo na místo. Nevěděl jsem, jestli jde hned zamnou nebo ne, ale už jsem tam potřeboval být. Sedl jsem si jako předtím a ona stála a koukala na mě.

„To včera bylo..." „přesně tak, jak jsem to chtěl." Doplnil jsem ji a ona se zarazila a vyvalila na mě oči. Na chvíli jsem se lekl, že jsem ji moc vyděsil, ale ihned mě uklidnilo, že se zase tak zaměřila přímo na mé oči. Sledovala mě tak pozorně, že si snad ani neuvědomila, že její pohled nejednou sjel až k mům rtům.

„No... Chtěla bych vědět, jak to teď mezi námi je." „Jdeš na to zhurta." Snažil jsem se udržet mírné napětí v té místnosti, protože když byla takhle mírně dezorientovaná v tom, co si má myslet, byla nadmíru roztomilá. „Oskí..." Zazněl její hlas a srazila svůj pohled k zemi. Využil jsem příležitosti a šel k ní blíž. Zvedl jsem jí bradu. Podívala se na mě a zkoumala každou část mých očí. Pohladil jsem ji po tváři, protože mi teď připadala jako nejroztomilejší holčička pod sluncem.

„Zkusíš to semnou znovu." Pronesl jsem šeptem, protože jsem se bál, že bych ji svým plným hlasem vystrašil. Její hlava se trochu naklonila na levou stranu a pak mě prostě obejmula jako svého oblíbeného plyšáka. „Už se stalo."

×Moodyna×