Run of Dream (CZ)- Prochází Úpravami

×26× Fotbal 2/2

×Suprice×

...

Nikdo z nich si nás ještě nevšimnul, protože měli právě poradu s trenérem a začátek zápasu se nebezpečně blížil. Všimla jsem si Seana i Dava . Oba pozorně poslouchali, co jim trenér říkal. Byli do toho opravdu zažraní a já je nenápadně pozorovala.

To jsem si tedy myslela, ale Theo do mě šťouchl s tím, ať je neočumuju tak nápadně. Takže bod pro Mayinu nenápadnost se připisuje do Theova skóre.

„Mayo? Kolik si myslíš, že vyhrajou. Vsadíme se."

„No, myslím, že tak 5:3 pro ně."

„Tak já říkám 10:5 pro ně"

„Docela jim fandíš. A o cože se vsázíme?"

„Co bys po mě chtěla?" Zeptal se laškovně.

Co bych po něm chtěla? Já sama nevím. Ráda soutěžím a samozřejmě vyhrávám, takže to chtělo něco, aby to stálo za to. Ale co to bude? Cink! Mám to!

„Pokud vyhraju, pozveš na rande jednu úžasnou dívku. Jmenuje se Melissa." Řekla jsem s naprostou vážností v hlase.

Theodor překvapeně vykulil oči a podíval se na mě tím nejupřenějším pohledem, který zvládl předvést. Nejen že jsem ho tím zaskočila, ale i pobavila.

„Mayuško, vím, že se chceš té mrše mstít za to, že je mrcha, ale mě do toho netahej."

„Nechci se mstít." Zamračila jsem se a zkřížila si ruce na hrudi. Theo zvedl ruce v obraném gestu. „Tak přijímám. A ty půjdeš a dáš pusu Seanovi."

Teď jsem se zarazila já. To myslel vážně? Už dlouho naráží na to, že se Sean ke mně chová jako ke královně, ale je to spíš sranda. Podívala jsem se po něm a on se tak zákeřně šklebil. Bylo mi už všechno jasné. Tohle je zase jeho nějaký ujetý plán. Bavím se s ním jen chvíli, ale už jsem přišla na to, že je magor.

„Platí." Věřila jsem si. Často vyhrávám. Snad to vyjde i dnes.

Zápas konečně začal. Kluci naběhli na hřiště a davy začaly vykřikovat jména svých favoritů. Byl to řev jako při válce, ale atmosféra byla skvělá. Začala první polovina zápasu a kluci se skoro celou dobu jakoby flákali. Štvalo mě, že je míč neustále na jejich polovině, ale s nimi to ani nehnulo. Vždy, když se míč blížil k naší bráně, tak ho jen odkopli zpět na polovinu. Nejspíš chtěli nejdříve protihráče unavit. Jinak si to vysvětlit neumím. Bohužel o nějakou chvilku později se jim podařilo obehrát naši obranu a dali první gól zápasu. Podívala jsem se po klucích na hřišti a vypadali spíš pobaveně než naštvaně. Sean stál skoro celou dobu na polovině a koukal, jak hrají ostatní. Dave v obraně občas odkopl míč směrem k Seanovi. Trenér už nebyl v takovém klidovém režimu jako hoši. Chvilkama si protíral oči a tlačil si na spánky. Nikomu nic neříkal a pochodoval po střídačce a několikrát nechtěně kopl do kluků na lavičce.

Dali nám další 3 góli. Byla jsem už dost naštvaná, že se ani nehnuli. Vždyť na tréninku byli dost dobří, tak co je?

Odpískala se polovina zápasu. Kluci si s klidem šli ke střídačce, kde dostali nadáno, ale jim to nevyčarovalo nic jiného než úsměvy na tváři. Theodor byl taky v dobré náladě, a tak jsem se ho na to rozhodla zeptat.

„Hele, co to jako je? Proč jste všichni jako sluníčka, když nikdo nic neudělal?" Pověděla jsme trochu nabručeným tónem.

„Počkej si." To bylo jediné, co mi na to řekl. Tak jsem čekala, protože začala druhá polovina.

Kluci se rozhodli konečně začít hrát. Netuším jak, ale nasázeli tam opravdu 10 gólů. Opravdu, bylo jich deset. Z toho 8 jich dal Sean a zbylé dva nějaký Robin, který je dost dobrý v útoku, ale radši bývá v obraně.

Odpískal se konec zápasu a kluci se v podstatě rozběhli do středu hřiště. Podali si ruce se soupeři a odkráčeli jako vítězové zpět na lavičku. Sean si nás stále nevšiml, ale stejně na něj mám počkat u zadního vchodu do haly.

Tak jsem se společně s tím ohromným množstvím lidí vydala k východu. Došla jsem před halu, kde jsem se chtěla Theovi říct, kam mám teď jít. Ale on už to věděl. Nejspíš se o tom bavili...

„Nezapomeň, kdo vyhrál sázku."

Poraženecky jsem sklopila hlavu, ale pak ji zase zvedla, vyplázla na něj jazyk a odkráčela k tomu zadnímu vchodu. Než jsem se protlačila na místo, vycházeli z něj už někteří Seanovi spoluhráči. Někteří mě zdravili. Dave se zastavil a trochu jsme se zakecali. Pak mě někdo chytl za boky a já vykřikla překvapením. Kdo to byl, je snad úplně každému jasné.

Nezapomínej na sázku! Připomněla jsem si.

Otočila jsem se a chtěla mu tedy vlepit tu rychlou pusu na jeho rty. Byl rychlejší a to mě zaskočilo. On mi dal pusu?! To já mu ji měla dát.

Odlepili jsme se od sebe a on se nejistě díval přímo do mých očí. Neucukla jsem sebou ani o kousek a doufala, že to nebudu já, kdo promluví první.

Nebyla jsem to já. Otevřel pusu, ale pak ji zase zavřel. Pak ji otevřel znovu. „Chtěl jsem to udělat už dřív. Navíc mi Theo napsal sms o vaší sázce, takže jsem tě chtěl ušetřit a můžeš říkat, že jsem idiot a troufám si na takovou holku jako jsi ty."

Nejsem si jistá, zda jsem to stihla všechno uspořádat ve správném pořadí, protože jsem byla stále trochu v transu a probudila mě až jeho dlaň na mém rameně. Podívala jsem se na ni a on ji zase oddělal, protože to asi pochopil jako že mi to vadí. Nevadilo. Naopak. Už jsem asi potřebovala, aby mi byl někdo zase blíž. Z ničeho nic jsem pocítila strašnou potřebu někoho obejmout. Sean se stal mou obětí a já ho obejmula kolem krku.

V kabelce mi začal vyřvávat telefon, odtrhla jsem se od Seana a podíval se na jméno volajícího.

Soundie. Přijala jsem hovor.

S. „ Mayo." Zakvílela ubrečeným hlasem do telefonu. „Dráha." Zavzlykala do telefonu a zavěsila.

Podívala jsem se zoufale na Seana a on neváhal a kývl na mě. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem dokázala ke dráze. V hlavě my skákaly nejděsivější obrazy toho, co se mohlo mé kamarádce přihodit.

Čas běžel najednou až moc rychle.

×Moodyna×