Fated Killer

P a r t T w e n t y - E i g h t

Liverpool - England, March 2014

Už jsou to zkurvený tři měsíce, co mě Harry opustil a na dobro zmizel z Anglie. Pořád dělám to samé dokola. Spím, brečím, spím. S nikým se skoro nebavím, stala se ze mě bulímička. Každé jídlo, co mi kluci nebo Gabi nechají za dveřmí, sním a pak vyzvracím, tedy pokud mám ovšem chuť k jídlu. Niall má dokonce novou přítelkyni, prý se jmenuje Jenny, ale ještě jsem ji nikdy neviděla. Tři měsíce jsem zavřená v pokoji, a když už chci ven, lezu oknem. Na rukou mám jizvy od žiletky, které mi v tu chvíli tak moc pomáhali, měla jsem pocit uvolnění a na chvilku jsem zapomněla. Pokaždé se oknem vyplížím ven a koupím si láhev vodky, když se vrátím zpět, opiju se a poté se řežu.
Dnes nastal den, kdy se vracím domů, do Itálie. Můj otec Lorenz Christian Ciaro, zemřel.
Zemřel na akutní stadio rakoviny. Kontaktovala mě dnes ráno matka. Právě si oblékám černé uplé šaty s dlouhými rukávy a velký černý kloubouk. Hlavou mi stále běhá otázka, bude tam?
Otevřela jsem dveře od mého pokoje a zamířila ke schodům. Když jsem je scházela, padla na mě spousta lítostivých pohledů. Všimla jsem si blondýnky, jak se tiskla k Niallovi.

"Ahoj, já jsem Elena" pozdravila jsem ji, když jsem k ní přešla.

"A-ahoj" zakoktala.

Vyšla jsem ze dveří, kde už čekala limuzína, která nás měla odvést na letiště. Všichni do ní nastoupili a podívali se na mě.

"Chci se projet" řekla jsem a přešla k svému autu. Dveře od limuzíny se zavřeli a oni vyjeli na cestu stejně tak jako já. Byla jsem u letadla dřív, takže jsem si sedla do takového menšího koutku v zadu.

"Elie" řekla Gabi a nejistě mě obejmula. "Je mi to moc líto"

"To mě taky" vydala jsem ze sebe.

Ignorovala jsem pohledy ostatních, chtěla jsem být sama. Smrt táty mě zasáhla, stejně jako rozchod s Harrym.

--------
Když jsme dorazili na letiště v Itálii, děkovala jsem Bohu. Dvě hodiny sedět v letadle se skvěle bavícíma se lidma, když vám je na umření?
Vystoupila jsem jako první z letadla a namířila si to rovnou do černého auta, které řídil Marcus.

"Ahoj El" pozdravil mě.

"Ahoj Marcu" řekla jsem na zpět.

"Je mi to moc líto" řekl.

"Děkuju" odpověděla jsem a ostatní už nasedli do auta.

Marcus vyrazil přímo k domu, kde jsem žila. Když jsem byla menší, babička mi říkala, že na smrt nevěří, prý je to jen další část našeho života, aby jsme se posunuli zase jen o malý krok dál. A teď ten krok udělal i můj otec.

Celou cestu byla v autě napjatá atmosféra. Koukala jsem celou dobu z okýnka a snažila se ignorovat pohledy ostatních. Když jsme projeli kolem dětského opuštěného parku, ukápla mi slza. Nenáviděla jsem svého otce, za to že mě poslali do Ruska na tak dlouhou dobu, ale na druhou stranu, když mi byli čtyři roky brával mě po večerech sem do toho parku. Bylo to naše tajné místo, do té doby než můj dědeček začal umírat a táta musel převzat povinnosti.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo auto, které zastavilo před domem, kde bylo spoustu aut. Z hluboka jsem se nadechla a vylezla ven jako první. Přešla jsem k dveřím, které jsem otevřela a všechny pohledy spadly na mě. Dělala jsem, že jsem to ignorovala a probojovala se tím davem lidí na terasu. Byl tam někdo koho bych tu fakt nečekala.

"Zaynie" řekla jsem zlomeným hlasem. Mezi mnou a Zaynem se situace ulehčila, protože mi dost pomohl.

"Ahoj" ušklíbl se, na jeho hlase byl poznat smutek, ztráta a bolest.
"Dáš si?" nabídl mi cigaretu ze své krabičky, když dokuřoval tu svoji.

"Ráda" řekla jsem a zapálila si. Zayn odhodil svou cigaretu a zapálil si novou. Jen jsem nad tím protočila oči.

"Teď to bude všechno jinak" začal Zayn.

"Jo to Jo" povzdechla jsem si.

"Mám obavy z toho Stylese, že to nezvládne" řekl. Když jsem slyšela to jméno, chtělo se mi znovu začít brečet. Malik si toho očividně všimnul, protože mě ihned objal.

"Už bude obřad" objevila se na terase máma, které jsem ihned padla kolem krku.
"Moc mi chybí, holčičko moje" řekla zlomeným hlasem.

"I mně mami" řekla jsem stejným hlasem.

"Měli by jsme jít" řekl Zayn a mně i matce nabídl rámě, které jsme obě s vděkem přijali.

-----------

Velká černá rakev, která byla na rodinném hřbitově. Mafie je pro nás rodina, takže tu byli pohřbení všichni. Tátův hrob byl hned vedle hrobu mého dědy, jeho otce.
Všichni jsme se shromážděli kolem, já, máma, Zayn, Lucas, Niallův otec i Liamův otec a Liam s Niallem jsme stáli ve předu. Kousek od nás stála teta Mária a zbytek rodiny. Podívala jsem se na svou ubrečenou matku, u které se právě postavil....... Styles.

Poslouchali jsme kněze, jak dává otci poslední sbohem a pak přišla řada na rozloučení rodiny. Vyšla jsem první, a Zayn šel hned vedle mě. Hodila jsem otci do rakve žlutý karafiát, který tak zbožňoval. Pak jsem se vrátila na své místo, a ostatní mu házeli na rakev nějaké kytky a tak různě.

Když otcovu rakev spustili do země, tak jsem se vydala směrem dovnitř. Nenápadně jsem sledovala Harolda, ke kterému se tiskla nějaká holka. Bylo mi to celkem jedno, protože mi dost ublížil. Když se na mě podíval, tak se naše oči setkaly a on se lehce usmál.

"Ahoj" vyrušil mě Lucas a já tak přerušila oční kontakt.

"Ahoj" řekla jsem na oplátku. Byla jsem nervózní, protože jsem s Lucasem vůbec nemluvila.

"Rád tě tu vidím" řekl.

"Já tebe taky bráško" zkusila jsme se pousmát.

"Koukáš na ně, viď?" řekl a pokynul hlavou k Harrymu a té holce.

"Hm" zamručela jsem.

"Nesnáším ho" řekl Lucas.

"Proc?" zeptala jsem se.

"Nechal moji malou sestřičku, aby se mohl zasnoubit s ní?" zasmál se,ale pak zvážněl.

"Za-zasn-zasnoubit?" vykoktala jsem ze sebe nevěřícně.

"Jo, chtějí spojit dva velký mafiánský gangy" řekl Lucas.

"Jakej je ten druhej?" zeptala jsem se.

"Amerika. Tohle je Julia Evans, dcera Tonnyho Evanse" řekl. Jméno Evans mi nahánělo husí kůži.

"Páni" vydala jsem ze sebe. Největší americký mafián a vrah? Sice jsou hodně dobří, ale používají věci jako jsou bomby a tak, což mi radši zabíjíme tváří v tvář.

Další díl je tady❤️Přemohla jsem se a nakonec ho vydala. Budu moc ráda za hlasy, komenty a přečtení❤️Love u❤️