Fated Killer

P a r t F o r t y - T h r e e

"Konečně" vydechnul Justin, když jsme vystoupili z letadla.

"Vždycky si měl děti rád" vystrčím spodní ret, ale po té propuknu v smích.

"Jo, ale když spali, nebo byli ticho" zamručel.

"Ale, ale" bodnu ho ukazováčkem do tváře.

"Vítej v New Yorku, krásko" zazubil se Justin a jednou rukou si mě přitáhl k sobě za pas.

"Brzdi kovboji" zvedla jsem obranně ruce a odstoupila od Justina.

"To, že žiju v Americe, neznamená, že jsem z Divokýho západu" protočí očima Justin.

"Když myslíš" pokrčím pobaveně rameny.

"Co tím myslíš?" zeptá se nechápavě Justin.

"Ale nic" protočím nad jeho hloupou otázkou očima a sama pro sebe se zasměju.

Justin se samozřejmě urazí, jinak by to nebyl Justin a vyjde rychlejším krokem z letiště. Zrychlím svůj krok s vydám se za ním. Vyzvednutí kufrů jsme řešit nemuseli, protože jsme žádné neměli, a tak jsem mohla jít přímo jeho směrem. Venku už byla tma, a tak jsem Justina musela najít mezi tím menším davem. Když jsem ho zahlédla, rozeběhla jsem se za ním a svou ruku položila na jeho rameno, na což on leknutím cukl.

"Jayi" řeknu, když svůj krok zpomalí.

"Jsem z tebe zmatenej" řekne a vidím jak mu cukají koutky. Musím se nad tím pousmát. Hodně mi ublížil, ale mám pocit, že za ty léta to všechno vymizelo. Přece jsem za tu dobu měla Ashtona, Austina a asi i Harryho. Asi jsem nějaký magnet na nepovedé vztahy, nebo nevím. Pokaždé jsem byla já ta zklamaná.

"Hele, já mám být ta zmatená, pro kterou si přijeli až z New Yorku" zasměju se.

"Ehm, tady se potkáme jenom s Carlailem" vysvětlí Justin. "Pak se přesuneme do LA" řekne a já vytřeštím oči.

"Ještě, že jsem se od Zayna nechala tu angličtinu učit" řekla jsem. Jako malá jsem uměla plynule jen rusky a italsky. Ovšem mému skvělému bratrancovi, dělalo problem, že neumím anglicky a tak mě to každý den učil.

"Jo, ehm neměl jsem ti to říkat" zasekl se Justin a poškrábal se na zátylku. Já mu věnovala jen nechápavý pohled. "Malik je tady taky" vydechl na jednou.

"Co-cože?" nevěřila jsem tomu, že by mi to Zayn neřekl, a proto jsem tou zprávou byla dost zaskočená. Trochu mě to vykolejilo.

"V podstatě pro tebe nechal poslat, zabraňuje armádě proti tobě" řekl s lehčím úsměvem Justin.

"Můžu?" zeptala jsem se Justina a vytáhla si krabičku cigaret. Celá tahle situace mě dost znervózňovala. Neměla jsem ani nejmenší tušení, proč by proti mně někdo tvořil armádu.
Jen s úsměvem přikývl.

"Pořád stejná" úsměv z tváře mu nemizel, naopak zesílil. Věděl, že když jsem ve stresu, kouřím. V podstatě kouřím, už od svých čtrnácti nebo patnácti let. S Justinem jsem chodila rok, od mých šestnácti. Když mi bylo něco málo přes sedmnáct, rozešli jsme se a já si tři měsíce na to našla Ashtona, se kterým to vydrželo taky rok, protože pak musel odjet do Ameriky, studovat. No, a od mých osmnácti jsem byla jen na takové ty úlety na jednu noc.

Vždycky jsem toužila po takovém tom vztahu 'Až na věky' , ale postupem času jsem přišla na to, že nic takového neexistuje.

Vložila jsem si cigaretu mezi zuby a v kabelce našla zapalovač. Cigaretu jsem si zapálila a s úlevou vydechla kouř. Bylo neskutečné, co s zabijákem dokáže udělat zabiják. Jaká metafora, když zabiják zabíjí zabijáka.

Mezi svým ukazováčkem a prostředníčkem jsem svírala cigaretu, kterou jsem si znovu přiložila k ústům a potáhla si. Pokaždé mi to přijde jako poprvé, poprvé co mě cigareta aspoň na malou chvíli uklidnila a já mohla bezstarostně pozorovat šedý kouř, který vycházel z mých úst. Pořád stejný cyklus, který mě asi nikdy neomrzí, i když mě to vnitřně zabíjí. Nevadí mi to, už od malička jsem smířena se smrtí. Jako malé dítě jsem pokaždé v klidu chodívala spát i s domněnku, že bych se další ráno, už nemusela probudit. Opět stejný cyklus dokola, až do dnes. Vím, že všechny cyklusy, strachu, obav nebo možná i radosti se budou opakovat i zítra, pozítří a každý následující den.

"Pane Cullene" křikl na Justina muž v klobouku. Justin se s úsměvem k němu vydal. Muž mi otevřel dveře od černé menší limuzíny a já se posadila. Stáhla jsem si okénko, abych při jízdě mohla dokouřit svou cigaretu.
Justin i muž nastoupili a auto se rozjelo.

"Pan Evans vás očekává" řekl řidič a mě najednou polila husina.

Takže budu moc ráda za hlasy, komenty a přečtení❤️Sakra lidi, už je to 500 přečtení, pro vás možná obyčejné číslo, ale pro mě číslo na které jsem pyšná❤️Moc vám děkuju!!❤️Love u guys❤️