Moscow - Russia, July 2013
"Ale, ale. Andrei Vladimirovič Akulov" řeknu a u toho se mírně zasměju.
"Elena Ciaro. Vyrostla si do krásy" řekl Andrei, spoutaný v křesle.
"Eleno, nehraj si s kořistí" zasměje se za mnou Niall.
"Fajn" prokroutím oči a přistoupíme k Andreiovi blíž. "Ty zasranej hajzle, mám pocit, že máš něco co je moje" usměju se a vrazím mu pěstí.
"Jdi do hajzlu" odplyvne krev Andrei.
"To si dělat neměl" zasměje se Liam.
Z kapsy vytáhnu nůž a otočím se směrem k Andreiovi. Nůž mu přiložím k hrdlu.
"Víš Andreii, tohle není zrovna můj styl. Pamatuješ třeba na svého bratra? No tak ten to dostal do tří minut přímo do hlavy. Takže buď mluv, nebo následuj svého bratříčka" usměju se na něj a trochu přitlačím na nůž.
"Chcípni v pekle ty mafiánská kurvo" plyvne mi do obličeje Andrei.
Obejdu Andreie ze zadu a chytnu ho za vlasy. Nůž, který mu držím u krku ještě víc přitisknu a pak s ním rychle trhnu.
Krev okamžitě vytriskne."Ještě bych si ušpinila oblečení ne?" zasměju se ironicky.
"Super, zabila si ho a jak teď dostaneme ty peníze?" zeptá se Liam.
"Můj drahej Liame, jsem vnučka těch největších mafiánů. To si myslíš, že předtím než umřeli tak mě nic nenaučili?" řeknu a podívám se mu do očí.
"Klídek El" zasměje se Liam.
"Nialle, náprsní kapsa. Je tam peněženka, seber kreditku a dej to Lucasovi, ten se už o ty peníze postará" řeknu a kývnu hlavou na mrtvolu.
Seběhnu požární schodiště a nasednu do svého auta. Nastartuju a ihned vyjíždím domů mojí oblíbenou rychlostí 120 km/h.
Pro ujasnění, mafiáni nejsou lidi jako je třeba Batman. Nemáme tajnej vjezd do domu skrz vodopád, ani žádný jiný sračky tohohle typu. Ve svým slova smyslu, jsme docela mírumilovní lidi.
Když jedu kolem útesu, tak spozoruju v zrcátku Liama a za ním Nialla. Tohle vypadá na závody.
Asi za tři minuty jsme byli doma. Samozřejmě jsem vyhrála jako vždycky.
"Hoši, měla bych vám k Vánocům pořídit rychlejší auta" řeknu a pohodím vlasy.
Oba dva se na mě tak ironicky podívali a já jsem se rozeběhla pryč.
"Zmrzlina" zařvala jsem za sebou. Na to se zamnou rozeběhli i oni.
"Vítěz" zakřičela jsem a utekla do svého pokoje, kde jsem se zamkla,aby mi ji nemohli sníst.
Posadila jsem se na postel a jedla svojí zmrzlinu, když se ti dva blbečci přiřítili ke mně do pokoje střešním oknem.
"Hromada" zařval Niall a zalehl mě. Jeho ještě zalehl Liam, takže jsme tam leželi jak kriplové na sobě.
"Jste příšerně těžký" snažila jsem se je ze sebe shodit.
"Fajn, tak my slezeme, když se podělíš o zmrzku" řekl Niall.
"Dobře, dostali jste mě" řekla jsem a položila vedle sebe zmrzlinu a oni ze mě slezli.
Sedli jsme si společně na moji postel a já si srovnala řetízek, který mi dal před čtrnácti lety Harry.
ČTEŠ
Fated Killer
Fanfic•„On je víc než já sama. Ať už jsou naše duše vyrobeny z čehokoliv, moje i jeho jsou stejné." - Emily Brontë • ,,Někdy je opravdu tenká hranice mezi nenávistí a láskou, já mám pocit, že pořád stojím u prostřed." "Nejsme si souzeni, nejde to" "Já vím...