Fated Killer

Part Sixty - Nine

Elena

"A to byl konec příběhu, který jsem slyšel od paní Deanové. Doktor se mi ukázal špatným prorokem, rychle se zotavuji, a třebaže je teprve druhý týden v lednu, už za den za dva se hodlám vyšvihnout do sedla a harcovat se na Větrnou hůrku. Oznámím panu domácímu, že příští půlrok strávím v Londýně, a jestli si přeje, nechť si hledá nového nájemce po mně do října. Zdejší zimy mám zrovna dost!" dočtu další kapitolu a podívám se na Justina, který spí. Odložím knihu na noční stolek a přejdu k němu. Začnu mu čechrat vlasy a dám mu malý polibek na tvář. Když chci Justina přikrýt celého peřinou, všimnu si hrozného množství krve vsáklé do prostěradla, ihned začnu zvonit na sesterský zvonek.

"Bude to dobrý, bude to všechno dobrý, jenom vydrž prosím" opakuju, hladíc ho po tváři a přikládajíc ruku na jeho krvácející ránu. Během toho dvě sestry vlezou do pokoje a když si všimnou mé krvavé ruky, ihned přiběhnou k posteli a začnou opět zvonit na sesterský zvonek. Jedna sestra začne Justinovi sundávat kapačku z ruky, a pak obě rychle odtáhnou postel ven z pokoje, kde se k nim na chodbě přidají další sestry. Nevím, co mám dělat, ale první co mě napadlo bylo zavolat Harrymu. Vytočím jeho číslo a nechám to chvilku zvonit.

"Harry, já- Just-tin" snažím se říct něco srozumitelného, ale vychází ze mě jen hlasité vzlyky.

"Klid, okamžitě jedu do nemocnice" řekne, stále mě uklidňujíc. Podívám se na svou ruku, která je celá od krve a rozvzlykám se ještě víc.

"Ne-nevím,c-co se stal-stalo" vzlykám a stále pozoruju Justinovu krev na své ruce.

"Zachvilku jsem tam" opakuje mi, ale pak se hovor přeruší. Přijde do pokoje nějáká sestra a odvede mě do koupelny a po té mi řekne, ať se posadím ven na chodbu a vyčkám na doktora.

*******

"El, co se stalo?" přiřítí se Harry okamžitě ke mně.

"Ju-Just-Justin" vykoktám. Snažím se mu všechno říct, ale vyruší nás doktor.

"Slečno Ciaro" odkašle si a tím upoutá mou i Harryho pozornost. Hlavou mi probíhá tolik možností, co teď může s Justinem být, ale pořád doufám, že v pořádku, je ta správná. "Snažili jsme se, jak jsme mohli, ale krvácení bylo natolik silné, že bylo neslučitelné se životem" když to dořekl, moje srdce vynechalo několik úderů. Brečela jsem, ale nevyšly ze mě žádné vzlyky, nebyla jsem toho schopná. Harry si mě ihned přitáhl do pevného objetí. Ucítila jsem hroznou bolest v břichu, bylo to na mě asi znát, protože doktor něco řekl Harrymu, který mě ihned někam nesl. Chtěla jsem mluvit, ale měla jsem potíž s tím se pořádně nadechnout. Moje srdce stále vynechávalo údery, můj žaludek se scvrkl a mé plíce stáhly, tak abych nemohla dýchat. Přesně takhle jsem se cítila. Harry mi něco šeptal, ale neslyšela jsem ho. Jako kdybych přestala vnímat okolní svět. Cítila jsem, jak mě někam položil, ale stále mě hladil ve vlasech a něco šeptal. Poslední, co si pamatuju byl bílý plášť sklánějící se nademnou, pak jako bych vypla a spadla do úplné temnoty.

"Harry" šeptala jsem pořád dokola, ale žádná odezva. Snažila jsem se otevřít oči, ale marně. Slyšela jsem Harryho hlas, jak ke mně mluví. Cítila jsem Harryho doteky na mém těle. Cítila jsem jeho typický mentolový dech, jak dopadá na mou tvář, stejně tak jako jeho slzy.

Bohužel jsem s tím nemohla nic dělat, snažila jsem se, ale nevydala jsem ani hlásku. Harry mě stále hladil po tváři, nebo ve vlasech. Věnoval mi malé polibky na nos, tváře, ruce nebo na rty. Povídal si semnou - no spíš sám se sebou, ale bylo to směřované na mě - pořád a pořád. A já ho slyšela a odpovídala mu, což ale bylo neslyšitelné a v podstatě nemožné. Měla jsem pocit, jako kdyby semnou mluvil nejen hodiny, ale i dny a týdny. Možná to bylo tím, že jsem mu byla tak moc na blízku, ale zase tak moc daleko. Mluvil ne jen ke mně, ale i také k mému bříšku a tak moc mě to ubíjelo, že jsem mu nemohla říct, jak je to roztomilé a že ho miminko má rádo stejně tak jako on jeho.

A pak tady byl Justin, můj drahý Justin. Věděla jsem, že tu semnou je, občas jsem slýchávala i jeho hlas, i když byl už dávno pryč. A tak moc mě to bolelo. Bolela mě ta skutečnost, že budu muset žít bez jeho objetí, bez jeho smíchu. Nikdy ho už neuvidím stát v kuchyni a vařit to nejlepší  jídlo na světě. Nikdy ho neuslyším říkat mému dítěti "Strejda tě miluje" a nikdy ho neuvidím hrát si s ním. A i když vím, že nás bude pořád ochraňovat, tak už tu nikdy nebude ta možnost, že ochráním já jeho. A každý večer před spaním mu zapálím svíčku, protože mi zachránil život. Mně i mému miminku. Děkuju ti Justine.

Ahoj, tak zase po dlouhé době přidávám:) Hezký zbytek víkendu:)