Pohled Eleny:
"Do hajzlu Jaci" zavrčím na něj, když mi Justin neodpovídá, a on se stále věnuje své chloubě.
Samozřejmě, že jsem chytrý děvče, a proto mám uložený Justinovo ID iPhonu ve svém. Zapnu aplikaci Najít iPhone, bez toho abych hovor přerušila. Pořád se snažím mluvit do telefonu, ale stejně jako předtím se nic neozývá. Když se mi lokalizuje Justinův iPhone, ihned na sebe hodím první kusy oblečení, co na zemi najdu a je mi jedno, jestli je Jaceovo nebo moje. Rýchlým krokem dojdu k vchodovým dveřím a popadnu z věšáku klíče od auta a od domu. Vybíhám z baráku ignorujíc Jace, který za mnou pořád nesmyslně křičí, ať stojím. Nasednu do auta a mobil si položím na držák, který je připevněn na přední sklo mého Ferrari. Vyjedu ihned směrem k adrese, která se mi poskytne na displeji. Pevně v rukou svírám volant a snažím se zahnat slzy plné strachu, bolesti a starosti. Měla jsem být s ním a ne s Jacem. Rukou prásknu do volantu a připadám si jako hysterka, což mi je momentálně docela jedno. Justin je několik bloků dál od mého domu, což trochu stěžuje situaci. Jedu co nejrychleji můžu, abych se tam dostala včas a mohla tak svému momentálně nejbližšímu člověku, zachránit život. Jsem celkem ráda, že je asi půl čtvrtý ráno a silnice jsou prázdné. Když už jsem jen blok od místa, kde je Justin, dostanu panický záchvat. Co když do té doby umřel? Co když mu nestihnu včas zachránit život? Nebo co když sanitka přijede pozdě?
Všechny mé otázky se změní, když dojedu na místo a najdu jen Justinův zlatý iPhone ležící na chodníku v temné uličce. Chci se porozhlédnout a vytáhnout svou zbraň, ale bohužel jsem ji nechala při mém spěchu doma. Když se otočím, tak mě někdo něčím silně praští do hlavy, a poslední co si pamatuju je, že padám k zemi.Pohled matky Justina:
Nadechuju se zhluboka a těžce vydechuju. Nervozita, která proudí celým mým tělem, že uvidím po tak dlouhé době svého syna, kterého teď budu muset zabít, je až bolestivá. Vím, že jsme nikdy mezi sebou neměli nejlepší vztahy, ale pořád je to mé dítě. Bohužel svůj život si vybral takový a tím se sám vystavil takovému nebezpečí. Nesoudím ho, sama se živím zabíjením, jenomže já na sebe nepoutám takovou pozornost jako on.
Když mě černé auto zastaví u menšího baru, kolem kterého jsou samé temné uličky, vystoupím. Spozoruju svého syna, jak se baví s nějakým kudrnáčem, který od něj po chvíli odchází. Justin stojí na místě, dokud nevytočí něčí číslo. Hned jak s někým začne mluvit, tak se přemístí k temné uličce. Teď je můj čas. Přejdu k němu blíže, ale předtím se ujistím, že jsme tady sami. Zbraň namířím na něj, zhluboka se nadechnu a zmáčknu spoušť. Pod ním se ihned vytvoří louže krve a já jeho tělo odtáhnu do temné uličky.
Pohled Justina:
"Fakt by si za ní měl jít" popožene Harryho, který nad tím pokroutí hlavou, ale po té přikývne.
"Fajn, tak se měj" řekne a poplácá mě po rameni.
"Ty taky" napodobím jeho gesto s poplácáním.
Sleduju Stylese, jak odchází, a tak mě napadne zavolat Eleně. Přece jsem o ní už nějakou dobu neslyšel. Vytáhnu svůj zlatý iPhone a najdu v kontaktech její číslo. Aniž bych si uvědomil, že je něco málo po třetí hodině ranní, vytočím ho. Ani ne po čtyřech zazvonění uslyším její mile otravnej hlas.
"Co je kazišuku?" zeptá se ihned, bez toho abych měl šanci ji nějak oslovit.
"Fuj" vyhrknu ze sebe při té představě, jak to s někým dělá a začnu dělat dávivé zvuky.
"Před dvěma rokama se ti to ale líbilo" poznamená. Fajn, tohle bylo docela trefný.
"Jo, o tom bezpochyby" musím souhlasit při vzpomínce na naše hravé večery, rána někdy i odpoledne.
"Tak co chceš?" zavrčí na mě. Asi jsem ji fakt vyrušil, protože začíná být nepříjemná.
"Styles málem přišel na to, že žiješ" řeknu omluvným tónem. Shit, ta mě sežere.
"On co?" zařve do telefonu a mně asi prasknul bubínek a budu mít trvalé následky poškození sluchu.
"Sorry, neudělal jsem to schválně. Byli jsme v klubu a ty si mi zrovna volala, tak jsem řekl že Niall má tvoje starý číslo" snažím se pravdivě vymluvit.
"Fajn" odpoví mi.
Nadechuju se k odpovědi, ale uslyším výstřel a po té jen příšernou bolest na mém hrudníku a krev stékající na zem. Cítím jak někdo mé tělo někam táhne, ale pak upadnu do bezvědomí.
Pohled Eleny:
Bolest mé hlavy je nesnesitelná, doslova mi třeští. Ze včerejší noci mám v hlavě jen trhavé úrivky. Snažím se vzpomenout, nebo si to nějak dát dohromady, ale marně. Snažím se otevřít oči, ale moje víčka jsou moc těžká. Slyším vedle sebe známý hlas, a tak se přinutím je otevřít. Když se rozkoukávám, tak na posteli připojen na několik přístrojů leží Justin. V rohu místnosti sedí blonďatá žena s pistolí v ruce a mezi futry u dveří stojí.... Lucas?
Joujou😂Poděkujte Sáruše, která mi vnukla nápad na to vydat tuhle část❤️Fajn, fajn neřekla jsem, jestli je Justin živý nebo ne, takže?
Budu moc ráda za hlasy, komenty a přečtení❤️!LOVE YOU GUYS❤️!
ČTEŠ
Fated Killer
Fanfiction•„On je víc než já sama. Ať už jsou naše duše vyrobeny z čehokoliv, moje i jeho jsou stejné." - Emily Brontë • ,,Někdy je opravdu tenká hranice mezi nenávistí a láskou, já mám pocit, že pořád stojím u prostřed." "Nejsme si souzeni, nejde to" "Já vím...