BLACK and WHITE ✓

9# Překážky

Kate: Rodiče stáli naproti mě a koukali jako by spadli z višně. Sedla jsem si k našemu stolu. ,,Kate panebože co jsi jim odepsala!" Vykřikla mamka náhle a jakoby se probrala z transu ke mě přiskočila. ,,Klid mami ani jsem nikoho moc neurazila." Zazubila jsem se na ní. ,,Kate tohle není vtipné. Řekni mi co jsi jim odepsala." ,,Klid mami nech to být. Vyřešíme to jindy. Teď se to moc nehodí." Při tom jsem lehce poukázala do všech stran. ,,Kate je to dost důležité. Už jsi to odeslala?" Přidal se táta. ,,Nevím nechte mě konečně na pokoji. Proč se tohle všechno musí dít! Proč musím jezdit k nějakému posranému soudu a proč je kolem toho takový povyk! Nakonec mi přece nic tak strašného neudělal tak to nechte plavat stejně jako já!" Vykřikla jsem z plných plic a rozběhla se pryč. Běžela jsem ven. U černého jezera jsem se zastavila a sedla si pod strom pod kterým jsem seděla když jsme čekali na bylinkářství. Rozbrečela jsem se. Po chvilince přiběhl Sirius a za ním se hnali další lidé. Objal mě a já jeho. Brečela jsem mu do ramene stejně jako vždy když mi byl v těžké chvíli na blízku. Hladil mě po zádech. ,,Kate no tak přestaň. Ty ani nevíš co všechno ti mohl udělat a toto je celkem dost nutné." Mluvila na mě v klidu mamka. Opravdu to si nemohla vybrat horší chvíli? ,,Ale já si to nevybrala. Nechtěla jsem ho žalovat. Nechtěla jsem vám ukazovat mé vzpomínky na něj a nechtěla jsem vypovídat u nějakého posraného soudu takže pokud mě omluvíte půjdu přepsat ten dopis než to Brumbál odešle." Zvedla jsem se a vběhla do velké síně. ,,Pane profesore změnila jsem názor neposílejte ten dopis." ,,To je mi moc líto slečno, ale já už ho poslal. "Věnoval mi Brumbál omluvný pohled. ,,Tak jim napíšu ještě jeden." Chtěla jsem se otočit ale Brumbálův klidný hlas mě zastavil. ,,A jste si jistá že je to správná věc? Že je to to co chcete a zároveň to co pomůže?" Zeptal se. ,,a co když nejde zvládnout obojí najednou?" Pozvedla jsem obočí. ,,Co když konečně nechci aby mi život sral na hlavu a všichni okolo mě mi radili jak to uklidit?" ,,Rozhodnutí je stále jen na vás. Ovšem máte asi pravdu že život se občas dokáže zkazit. A jakékoliv jen trochu špatné rozhodnutí ho, ale může zkazit ještě více než to předešlé. Nejdříve by se mělo vše vyřešit a dát do pořádku." ,,Ale co když už nechci být ta malá poslušná holčička co poslechne na slovo a udělá vše i když je to proti její vůli?" ,,Slečno, taková vy jste nikdy nebyla. Vy jste si vždy šla vlastní cestou a když se ovšem občas objevili překážky například v podobě Alastora Moodyho který vás přemístí na ministerstvo vy si vždy najdete způsob jak si narazit hlavou do zdi. A i když občas nejde překážka přeskočit a musíme jí nejdříve sklidit tak to neznamená že se chováte tak jak ostatní přikážou byť by jste se musela sebevíce zapřít a i přes rozhodnutí a odhodlání překážku přeskočit jí musíte uklidit." Dořekl a mě se skoro hrnuli slzy do očí. ,,Chcete tím říct že dnes bych neměla narážet hlavou do zdi i když se mi to zdá jako nejlepší způsob jak ukončit celou tuhle překážkovou dráhu?" Brumbál přikývl. ,,Ale rozhodnutí o skoku nebo sklizení je pouze pořád na vás." Až teď jsem si uvědomila že ačkoliv nás sleduje celý sál asi nikdo krom naší party netuší o čem je řeč. ,,Tak fajn." Povzdechla jsem si. ,,Takže hádám že jsem vás úplně nepřemluvil ale zároveň trochu jo. Mám pravdu?" Zeptal se s úsměvem na tváři. Kývla jsem a vydala se pomalým krokem do komnaty. Tam jsem vzala pergamen a brk.

Dobrý den, Prosím o prominutí mého náhlého rozmyšlení, ale nechci se účastnit soudního řízení. Mé vzpomínky jsou vám k dispozici a já budu též pouze v případě nejvyšší nutnosti. S pozdravem krásného dne přeje Katharina White-Potter

Dopis dnes podruhé vkládám do obálky a dávám ho mé sově do zobáku. Posílám jí pryč i s dopisem a lehám si na svoji postel .Je toho na mě moc a proto za chvíli usnu.

3.1.

Vstanu a jdu na snídani. Jde se mnou i Lily. Vejdu do velké síně kde vidím smějícího se Siriuse a Rema a naštvaného Jamese a také....

Moji rodiče jak se s kluky baví. Vykulím oči. ,,Ahoj vy jste pořád tady?" Zeptám se a sednu si vedle Siriuse. Ten mi dá malou pusu do vlasů a já se o něj trochu opřu. ,,Ano víš říkali jsme si že to teď máš asi dost těžké a že by se hodilo abychom s tebou a Jamesem trávili více času. ,,Co?!" Vyprskla jsem pití kterého jsem se zrovna napila. ,,Mám se skvěle a Sirius a Lily a James s Remem jsou mojí dost velkou oporou. Neboj se mami my to zvládneme. Navzájem se podporujeme." ,,Neboj se Kate. Taky budeme chodit do práce a tak ale říkali jsme si s tátou a Brumbál taky souhlasil že můžeme pomoct sedmákům kteří by chtěli na bystrozory." ,,Ale mami, oni by mohli potřebovat pomoct kdykoliv a vy tady taky nebudete pořád a navíc to není fér vůči dalším nastávajícím ročníkům." Snažila jsem se je odlákat. ,,Nebojte se vy dva. Nebudeme vás ztrapňovat." Zasmál se táta. Podepřela jsem si hlavu rukama a vzala si do ruky kousek toustu. Náhle přiletěla sova. Sedla si na stůl přede mne. Vzala jsem si od ní dopis. Otevřela obálku a začala číst.

Dobrý den slečno Katharino White-Potter, moc se omlouváme ale váš dopis než stihl být celý přečtený ,,nešťastnou náhodou" skončil v hořícím krbu. Proto bychom byli rádi kdyby jsme se drželi předešlého dopisu a pošleme pro vás 10.1. v 8:55 našeho bystrozora Alastora Moodyho. S přáním krásného dne ministr kouzel Kornelius Popletal

Vzala jsem do ruky ten dopis a zmačkala ho. Vstala jsem od stolu a se slovy ,,Jdu se proletět" Jsem tam ostatní nechala. ,,Kate vždyť máš školu!" Zavolala za mnou mamka ale já ji ignorovala. V pokoji jsem vzala koště a vylezla z okna. Naskočila jsem na koště a mířila na ministerstvo kouzel do Londýna.

Po asi třech hodinách letu jsem celá mokrá stanula před jeho kanceláří. Kanceláří Korneliuse Popletala. Byla jsem mokrá protože cestou pršelo. Mé vlasy byli pořád rudé a já naštvaná. Zaklepala jsem a čekala než se ozvalo dále. Otevřela jsem dveře a stála před Popletalem. Ten zvedl hlavu od papírů a usmál se na mě. ,,Dobrý den slečno Whiteová. Neměla by jste být v Bradavicích? Jak jste se sem dostala a proč jste tak mokrá?" Pak jeho oči spadly na moje koště. ,,Nechcete mi doufám říci že jste přiletěla na koštěti?" ,,Máte pravdu. Nechci. Přišla jsem z úplně jiného důvodu. " Podívala jsem se mu hluboko do očí. ,,Jste odvážná že kvůli takové maličkosti zanedbáte školu a letíte takovou dálku když to můžete napsat a poslat sovu." Ušklíbl se. ,,Dnes jsem dostala tu vaši a opravdu jsem nechtěla aby se ta malá nehoda znovu opakovala." Na slova malá nehoda jsem dala velký důraz protože jsem věděla že to spálil on. ,,Tak bych vám ráda řekla že nyní se už vůbec nechci účastnit toho soudu. A pokud se budou nějaké nepříjemnosti opakovat jsem schopna znovu si doletět a své vzpomínky si osobně odvést sebou. Poté je zničit a dělejte si co chcete. Rozumíte?" Opravdu šel ze mě určitě strach. A já věděla že potřebují ty vzpomínky i mě a udělají cokoliv aby alespoň jedna část na soudu byla. ,,Dobře slečno. A teď pojďte se mnou. Dostaneme vás zpět do školy." Řekl už trochu naštvaně. Odvedl mě do jiné kanceláře a zavolal. ,,Moody!" ,,Ano pane ministře?" Přišel mě již známý Alastor Moody. ,,Přemistěte prosím slečnu Whiteovou do školy na vyučování a uvědomte profesora Brumbála a její rodiče." ,,Jistě pane" Přikývl a podíval se na mě. Když Popletal odešel mrknul na mě. ,,Pořád si myslíte že nejste odvážná? Ani polovina dospělých kouzelníků by se nevydalo takhle za Popletalem a ještě s ním nemluvilo tak jako vy." ,,To víte vztek dokáže divy." Pokrčila jsem rameny a chytla se jeho nabízené ruky. Ucítila jsem škubnutí v pupíku a stála před třídou. Teda spíše se skláněla protože jsem myslela že budu zvracet. Byla jsem na hodině přeměňování a před naší kolejí a zmijozelem. Také tam byla profesorka McGonagalová a Brumbál. A též moji rodiče. ,,Říkal jsem že to zvládne." Prohlásil profesor když mě uviděl. ,,Slečno tak odvážný čin a teď už se válíte na zemi?" Uchechtl se Moody. ,,Chtěla bych vidět vás když jste se poprvé přemístil." Utrousila jsem a snažila se nepozvracet. To se zasmála i profesorka McGonnagalová. ,,Slečno Whiteová to byl v skutku odvážný čin co jste provedla, ale možná jste se nejdříve měla trochu rozmyslet." Povídal Brumbál a já mezitím přijala Moodyho ruku kterou mi pomohl se zvednout ze země. ,,To víte pane profesore. Vztek dokáže divy." Prohlásila jsem za pět minut již podruhé a snažila se dál nepozvracet. Kolem krku mi náhle skočila Lily. ,,Kate nikdy jsi neodletěla na tak dlouho kde jsi krucinál byla!" ,,No na ministerstvu." Řekla jsem s klidem ale Lily to celkem vzalo. ,,Co jsi u Merlina dělala na ministerstvu. ,,Měla jsem čajový dýchánek s Popletalem. Příště tě pozvu taky." Zakoulela jsem očima. ,,Řešila jsem ten soud." Odpověděla jsem po Lilyině naštvaném výrazu. ,,Tak já se poroučím mějte se Brumbále." Řekl Alastor Brumlyho směrem. ,,Vy též Alastore" Odpověděl Brumbál. Poté se Alastor Moody přemístil zpět a já čelila tváří v tvář své matce....