3# Liam

1.4K 54 10
                                    

Ahoj lidi teď uděláme ,,menší" posun v čase aby se to netáhlo tak dlouho. Přesuneme se až do třetího ročníku k Vánocům.

22.12.

Kate: Probudila jsem se a vstala. Vlasy jsem si učesala jako obvykle. Oblékla si uniformu a udělala raní hygienu. Říkala jsem že nesnáším pohled na sebe ráno v zrcadle? Ne? Tak to říkám teď. Nekoukám se po ránu do zrcadla pokud to není nutné a dneska nebylo. Vyšla jsem do společenské místnosti. Jakmile mě James, Remus, Sirius a Peter uviděli začali se hrozivě smát. Nechápavě jsem na ně koukala. ,,Já vím že pohled na mě po ránu je strašný proto se na sebe taky nekoukám ale smát se mi opravdu nemusíte bratříčku." Řekla jsem ironicky jak jen to šlo. ,,Já to říkal Reme." Zasmál se James. Vyběhla jsem do pokoje a podívala se do zrcadla. Měla jsem namalovaný knírek. ,,Jamesi Pottere jsi mrtvej!!!!" Řvala jsem už z pokoje a rozběhla se do společenky. Zrovna vybíhali ven. Rozběhla jsem se za nimi. Ve velké síni se konečně zastavili. Vzala jsem hůlku a vykřikla ,,aquamenti" Z hůlky vytryskl proud vody a všichni tři byli mokří od hlavy až patě. Spokojeně jsem si sedla k Lily a začala snídat. ,,Lily nechtěla by jsi přijet na Vánoce k nám?" Napadlo mě. ,,Jo tak já se zeptám našich. stejně jim budu dneska psát." ,,No to j skvělí alespoň nás tam bude víc. Vy dvě a já a Sirius." Zaculil se James který nás poslouchal. ,,Sirius jede k nám taky?" ,,Ty jsi jí to ještě neřekl Jamesi?" Zeptal se Sirius. ,,No jo. Sirius se k nám nastěhoval. My jsme si řekli že ti to povíme déle a tak když utekl z toho domova to nebylo jen na pár dní ale zatím na pořád." Zazubil se James. ,,Merline proč mě trestáš!!!!" Vykřikla jsem na celou velkou síň a zraky všech se na mě přesunuli. ,,Neboj Kate. Budu tam s tebou." Chlácholila mě Lily. ,,Jenže jen Vánoce. Ale on tam bude furt." Ukázala jsem na něj jako malý dítě. James a Sirius se uchechtli. ,,Jsem rád že máš takovou radost" Pronesl James ironicky. ,,Ha ha" zasmála jsem se na oplátku.

Odebrali jsme se s Lily na hodinu lektvarů. Sedli jsme si do lavice uprostřed a začali si povídat jak to tam s kluky přežijeme. ,,Hej Evansová! Co takhle rande?" Zařval James na Lily. ,,Ani ve snu Pottere." Odsekla. Takhle na ní pokřikuje od druhého ročníku. Je do ní opravdu zamilovaný ale dává to najevo dost blbým způsobem a Lily ho kvůli tomu nemá ráda.

Do třídy vešel profesor Křiklan. ,,Dobrý den žáci. Ještě než začneme chtěl bych rozdat pozvánky na Vánoční večírek který je dnes večer. Můžete přijít s doprovodem." Řekl a začal rozdávat. Lily je vždy zvaná jakožto jeho nejoblíbenější žačka. Já jsem také dobrá v lektvarech a trochu si mě oblíbil, ale jsem zvána i díky našemu společenskému postavení. Tedy spíše našich rodičů. Ano takže je zvaný i James. Black samozřejmě taky a Rem je oblíbený student. To znamená bez výjimky. Ale proč do háje zelenýho s doprovodem??? To fakt nevím koho pozvu. ,,Takže studenti dnes si připravíme lektvar Kostirost. Nalistujete v učebnici na straně 152. Minule jsme si o něm říkali. Nějaké dotazy? Na přípravu máte čas do konce hodiny."

Chopila jsem se kotlíku a začala do něj házet přísady. Míchala a přidávala další věci. Když jsem měla hotovo profesor Křiklan se přišel podívat. Ostatní s napětím a očekáváním sledovali co profesor řekne. Ten pořád zadumaně hleděl do kotlíku. ,,Je to výborné. Výtečně jako vždy." Pochválil s úsměvem a já si oddychla. On šel k dalšímu. Začala jsem si balit věci a očekávala konec hodiny. Zazvonilo a vyběhla jsem z učebny. Jako další hodina bylo bylinkářství. Šli jsme s Lily ke skleníku. Sedla jsem si do stínu pod strom a Lily si povídala s jednou holkou. Pozorovala jsem černé jezero a ani si nevšimla že si Sirius ke mě přisedl. ,,Kate?" trochu jsem se lekla a otočila na Siriuse. ,,Ano?" ,,Já jen jestli by jsi nechtěla jít na ten večírek se mnou?" Zeptal se a já si stoupla. On taky a zahleděl se mi do očí. ,,Já nevím. Ale asi jo. Jo půjdu ráda. " Potvrdila jsem nakonec a šli jsme za ostatními Poberty. Jinak jsem byla jedinou dívčí členkou Pobertů a to jsem byla ještě docela krytá. Kluci vždycky strhli pozornost na sebe a já vyváděla menší kousky. Nechtěli abych dostávala tresty ale taky jsem jich už hodně absolvovala. Tedy jinak. Nebyla jsem moc krytá a stalo se jen málokdy že mě nechytili. James nás oba přejel varovným pohledem. ,,Co je Jamesi?" Zeptala jsem se. ,,Nic to je jen mezi mnou a Siriusem. Takže si dej bacha." Ukázal na Siriuse. ,,Brácho víš že bych to nikdy neudělal." ,,O co tady k sakru jde? U Merlina Reme ty mi to řekneš viď?" Podívala jsem se na Remuse. Zakroutil pobaveně hlavou. ,,Kate d toho se raději nepleť." Zavrčel James. ,,Hele Siriusi v tom jsem tě vždy podporoval ale pro Merlina je to moje sestra!" Vykřikl zase na Siriuse. ,,Jamesi Pottere okamžitě mi to vysvětli a to hned!" Změnila jsem se na naší matku. I hlas jsem napodobila. James se nejdříve trochu lekl ale pak mu to došlo. ,,Dobrý pokus Kate ale nech to plavat." ,,Jamesi jdeme tam jen jako kamarádi jasný?" Vysvětloval znovu Sirius. Já se plácla do čela. ,,Jamesi ty jsi vážně idiot. O tom jsme se už bavili!" Zařvala jsem na něj nyní já. Ale já zařvala více a hlasitěji takže se někdo i otočil. Vlasy se mi od konečků zbarvovali do ruda. ,,Je to moje věc." ,,Ale já nechci aby se ti něco stalo" ,,Já se o sebe postarám sama. A navíc chci žít. Nechci umřít." moje vlasy byly rudější než Lilyiny a to je co říct. Pěsti jsem zatínala a měla chuť Jamesovi jednu vrazit. ,,Kate nezapomeň je to náš soused. Znáš ho od malička a nepřijde ti to divný?" ,,Do toho se nepleť je to moje věc. A abys věděl nikam jsem s ním nešla!" Vzpomínka trochu zabolela a to že jsem Jamesovi lhala ještě více. Nelhala jsem úplně ale trochu jo. ,,Jo já vím. Sledoval jsem vás. Ty jsi nikam nešla. Ale on jo! A to i s tebou." ,,Cože?" Vyjekl Remus a Sirius najednou. ,,Kate co se stalo?" Nechtěla jsem jim to vyprávět. Chtěla jsem zapomenout. A šla jsem zpátky na břeh a sedla si pod strom. Ukápla mi jedna neposedná slza při vzpomínce na to všechno...

-flashback-

,,Ahoj Kate! Nechceš se jít projít?" Slunce ozařovalo jeho krásné hnědé vlasy a já se rozmýšlela jestli ano nebo ne. Nakonec jsem kývla. Procházeli jsme se po městě a potkali Jamese. ,,Ahoj Jamie." Zazubila jsem se na něj. ,,Ahoj Kate , ahoj Liame." Zasmál se James. ,,Co vy dva tady sami spolu?" Zeptal se s úšklebkem. ,,Ale vždyť víš. Procházky a tak dále." Mrknul na něj Liam. James se trochu zamračil. ,,Co jsi tím myslel?" ,,Jamesi jen se procházíme." Řekla jsem s milým úsměvem na tváři já. ,,Ale já si myslím že by to klidně mohlo být víc než jen procházka dvou kamarádů." Zahleděl se mi Liam do očí a dal mi malou pusu. Začervenala jsem se a moje vlasy mírně zrůžověli. Chytli jsme se za ruce a šli dál.

Večer: ,,Kate je to divný. Nevěř mu." ,,Ale co t o tom můžeš vědět?" Křičeli jsme na sebe s Jamesem doma. ,,Vím toho o něm dost. A nechci aby ti ublížil." ,,Já se o sebe postarám. Prosím nemotej se do mích vztahů. " S tímto jsem odešla do pokoje a usnula.

Druhý den: ,,Ahoj Kate nechceš dneska ukázat jedno nové a tajemné místo?" Zasmál se Liam přes plot. ,,Promiň dnes ale ne. Čekám na kamarádku." Usmála jsem se. Byla to lež. V hlavě mi leželo to co včera říkal James. Nebyla jsem si úplně jistá. Liam přelezl plot a chytl mě za ruce. ,,Tak se prosím projdeme kolem bloku?" Zamrkal. Nemohla jsem nesouhlasit. Když jsme byli na druhé straně zase začal. ,,Ale bylo by to jen na chvilku. A je to krásné a tajemné místo. A romantické." Pošeptal mi do ucha. ,,Hele sorry ale víš že jsem říkala že to nejde. Nevím v kolik přijede ta kamarádka." Zalhala jsem znovu. ,,Ale ty půjdeš." Jeho obličej se začal trochu mračit. ,,ne to teda nepůjdu." Mračila jsem se nyní já. On vytáhl hůlku a použil na mě Petrificus totalus. nemohla jsem se hnout. Vzal mě do náruče a šel do nějakého lesa. V houštině mě zase rozmrazil. Dala jsem mu velkou facku. On chytl moji ruku a začal mi tahat lem trička nahoru. Já ho tahala zpět dolů. Vysmýkla jsem se mu a běžela domů. Zamkla jsem se v pokoji a brečela. Jak jsem mu mohla naletět. James měl pravdu a já se do něj bohužel zamilovala. Od nynějška slavnostně slibuji že si nic nezačnu s nějakým blbým idiotem. A že už nikdy nikomu nenaletím....

-end of flashback-

Seděla jsem pod stromem a hlavu měla zabořenou do kolen. Brečela jsem. Bylo to děsivé a nikomu jsem to neřekla. A navíc nevím kolik toho všeho věděl James. Proč mi nepomohl když nás viděl? Z transu mě vytrhl hlas profesorky Prýtové. Utřela jsem si uslzené oči a šla do skleníku. Samozřejmě že jsem na to celou hodinu myslela. ,,Tak děti. Dnes budeme přesazovat kořen Mandragory. Již jsme se s tím setkali tak všichni víte jak na to. Šup do práce." Nasadila jsem si sluchátka a začala přesazovat. Pořád jsem myslela na Liama. Utekla mi neposedná slza a bohužel se za ní linuli další. Otřela jsem si rychle oči a vyběhla ze skleníku ven. Vyšel za mnou James. Byla jsem opřená o zeď a brečela. ,,Kate promiň. Nechtěl jsem aby jsi byla smutná nebo naštvaná." Objal mě a já mu vzlykala do ramene. ,,Jamesi co všechno jsi tehdy viděl?" Smutně jsem se na něj podívala a on mi setřel slzu. ,,Jak na tebe použil petrificus totalus a odnášel tě do lesa. Jenže já pod tou kletbou byl taky a rozmrazil mě po tom co jsi proběhla zpátky domů když se sám vracel. Porval jsem se s ním." Už jsem chápala a byla i trochu ráda že neví co se v tom lese stalo. Jenže jakoby mi četl myšlenky. ,,A co se v tom lese stalo?" ,,No já - o tom se nechci bavit. Nechci na to myslet a nechci to nikomu říkat." ,,Já to nikomu nepovím. A uleví se ti." ,,Ne promiň Jamesi." ,,V pohodě. Můžeme se vrátit?" Zeptal se. Lehce jsem přikývla a otočila se ke dveřím aby neviděl další slzu která mi sjela po tváři. Vešla jsem do skleníku a dál přesazovala Mandragory. Po skončení hodiny jsem vyběhla a jelikož to byla poslední hodina a na oběd se mi nechtělo opřela jsem se zase o strom. Kolena skrčila a přitáhla k sobě a na ně si položila obličej který jsem ještě schovala rukama. Cítila jsem jemný vítr jak mi cuchá vlasy. A nakonec jsem se nechala ukolébat šuměním vody ke spánku.

Dvě silné paže se kolem mě obmotali a já ještě napůl ve spánku se přitulila k hrudi té osoby. Nesl mě někam pryč od mého stromu. to jsem věděla. Ale zase jsem se pně oddala spánku a na osobu zapomněla.  

BLACK and WHITE ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat