BLACK and WHITE ✓

31# konec trojky, prázdniny a mistrovství Famfrpálu!

Charlotte: Vrátila jsem se s mamkou a tátou domu. Sedli jsme si ke stolu a začali si povídat. To jsou nejkrásnější okamžiky mého života. Pak jsem si vzpomněla na ráno. Na to co se stalo s Remusem. Nevím jestli jim to mám říct. ,,Děje se něco Charlotte?" Zeptala se opatrně mamka. ,,Vlastně ani ne. Tati proč ti říkají Tichošlápku?" ,,No to jsme měli takové přezdívky. Proč se ptáš?" ,,A říkají ti tak jen jako psovi?" ,,No hlavně tak. Proč?" ,,No dneska mi Remus řekl Tichošlápku." Odvrátila jsem pohled. Táta se začal smát a mamka si mě prohlížela podezíravým pohledem. ,,A to proč?" Zeptala se. ,,Protože jsem celá on." Usmála jsem se nejistě. ,,Charlotte Lily White-Blacková okamžitě mi řekni co jsi provedla." ,,Jen jsem se přeměnila nic víc." ,,Ty jsi zvěromág?" Vyprskl táta pití. ,,Jo." Kuňkla jsem. ,,A proměňuješ se na psa?" ,,Jo." ,,No to je skvělý!!" Vykřikl táta. Objal mě a pak i mamku. Byl celkem dost veselej. Trochu hodně.  Nebyla jsem na to zvyklá a ani jsem nic podobného nečekala.

 Po dvou dnech jsem se vrátila do bradavic. Měsíce plynuli jako voda a blížili se prázdniny. Už nastal den odjezdu. Harry byl nejsmutnější, protože se nechtěl vracet k Dursleyovým a chtěl jet se mnou k Siriusovi. Bohužel to nešlo. Rozloučili jsme se s Hagridem a nastoupili do vlaku. ,,Lidi doufám že mi budete psát. I ty Rone." Pronesla Hermiona a pak se trochu přísně podívala na Ronalda. ,,Jo, jasně." Pokrčil Ron rameny jakoby nám vždycky psal. Na nástupišti jsme se rozloučili a  já se vydala ke své mamce. ,,Proč tu není Sirius?" Zeptala jsem se trochu smutně. ,,Protože by se prozradil. Nemůže se jen tak někde potulovat." Zakroutila mamka hlavou a já přikývla na souhlas. Ještě jsem naposledy mávla Harrymu, Hermioně a Ronovi na rozloučenou a přemístili jsme se domů. Táta tam čekal a usmíval se jak dítě které dostalo lízátko. ,,Ahoj!" Vykřikla jsem a objala ho. ,,Ahoj Charlotte!" Vykřikl Sirius a také mě objal. ,,Máme pro tebe s maminkou menší překvapení!" Podívám se nevěřícně na mamku a pak zpět na Siriuse. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se. ,,Budeš mít sourozence." Usmála se mamka. Objala jsem ji. Moc jsem se na něj těšila. Nebo na ní? 

Prázdniny zase utekli jako voda. Byla jsem se často procházet na příčnou, věci do školy už mám koupený a taky jsem občas s mamkou zajela k Weasleyovým. Dostala jsem od Hermiony pět dopisů, od Harryho tři a od Rona nula. My se ale o prázdninách vídáme, díky rodičům. I pan Weasley byl hrozně šťastný když Siriuse viděl.  A ke konci prázdnin nás pozval na Famfrpálové mistrovství. Den před tím jsem si zabalila věci a mamka mě přemístila k Weasleyovým. Pojedou i Harry a Hermiona. A taky Digoriovy které neznám, ale nevadí. Ubytovala jsem se u Ginny v pokoji a šli jsme se projít. Já a Ginny. Ron, Fred a George něco vyváděli. Večer jsme se vrátili a zrovna přijela Hermiona. Byla se mnou a Ginny v pokoji. Povídali jsme si a smáli se. Pak přijel i Harry a tak jsme ho šli přivítat.

 Druhý den jsme se vydali k přenášedlu. Cestou se k nám připojili Digoriovy. Cedrik a jeho otec Amos. Povídala jsem si s Hermionou, když Cedrik přišel ke mě. ,,Ahoj. Ty jsi Charlotte že?" Zeptal se opatrně. ,,Ano" přikývla jsem. Pokusil se si se mnou povídat ještě chvíli ale když pochopil že nemám zájem odešel. Naše přenášedlo byla bota. Jop. Neumíme se přenášet a všichni jsme spadli na držku. Až na pana Weasleyho, Cedrika a pana Digoriho. Stan byl obrovský a úžasný. A nemohli jsme se dočkat zápasu. Bylo to skvělé. Po zápase jsme se vrátili do stanu a bavili se. Když někdo vyvolal rozruch a něco se venku dělo. Všichni propadli panice a začali zdrhat. My také protože jsme poznali že se blíží smrtijedi. Ohlédla jsem se a viděla Hermionu a Rona. Harry nikde nebyl k nalezení. Proto jsem se začala cpát davem zpátky, abych ho našla. Ti lidé ho málem ušlapali a já se k němu nemohla procpat. Byla jsem kousek od něj. Konečně všichni lidé odběhli a já se sklonila k Harrymu. Pak jsem zvedla hlavu a uviděla oslňující paprsek který mě od Harryho odrazil a nakonec - tma. Dlouho trvající tma a já neměla ani tušení co se děje. Konečně jsem uslyšela hlasy. Byl to hlas Hermiony a Rona a pana Weasleyho a mojí mamky. Pohnula jsem prsty a dokázala otevřít oči. Rozmrkala jsem se a Hermiona mi padla kolem krku. ,,Ještě že jsi v pořádku. Hrozně jsem se o tebe bála." Mám pocit že brečela. Pomohla mi se postavit a já viděla že je tu nejen moje mamka ale i další bystrozoři co něco řeší. Na obloze bylo obrovské znamení zla.

Nevíme jak se to vyřešilo ale už uběhli dny a my nasedáme do spěšného vlaku do bradavic. Remus letos učit nebude, mamka taky nejede, ale zase jede prý nějaký její známí. 

Cesta uběhla skvěle. Všichni jsme si povídali a těšili se až zase staneme před bránou do toho našeho známého hradu. Jop, Bradavice jsou nej! A když konečně nasedáme do kočáru a vyjíždíme cítím takové štěstí že se sem zase vracím....

Sorry, že tak dlouho nebyla kapitola a tato je dost odfláklá ale o tomto ročníku toho asi moc nenapíši. Děkuji za votes, komments a přečtení. Ahoj