Víc než jen spolubydlící

Část 3

Vadim

Když jsem přišel domů, nikdo tam nebyl. Na lince jsem našel jenom vzkaz: Kdybys mě hledal, jsem na střeše. Fajn, co by tak mohla dělat na střeše? Rozhodl jsem se, že se na ni půjdu podívat. Když jsem kráčel po schodech, slyšel jsem hudbu. Otevřel jsem dveře a podíval se na ni. A v ten moment mi spadla brada. Anežka tančila. A já tam stál ve dveřích a nemohl jsem odtrnout zrak od jejích rukou, nohou, hrudníku, všeho. Tančila neuvěřitelně.

„Panebože," vydechl jsem a vyšlo mi to tak blbě, že jsem to řekl přesně v ten moment, kdy písnička skončila.

Anežka se otočila. A v ten moment jsem uviděl, co měla na sobě. Měla kratičké tričko a legíny.

„Děje se něco?" zeptala se udýchaně. „Máš divný výraz v obličeji, stalo se něco?"

„Jo, teda ne, nebo já nevím.." zakoktal jsem se a zrak mi padl opět na její postavu. Anežka se od té doby, co se ke mně nastěhovala, nikdy takhle neoblíkla, toho bych si všiml a musel jsem přiznat, že takhle vypadala dost sexy. „Ne, nestalo se nic," řekl jsem, když jsem se trošku vzpamatoval. „Jenom jsem se chtěl podívat co tady děláš." Podíval jsem se jí do očí. „A taky tě pozdravit," dodal jsem. „Takže ahoj," řekl jsem a usmál se na ní.

„Ahoj," řekla a úsměv mi oplatila.

Nejspíš jsem se ještě musel tvářit překvapeně, protože se mě zeptala, jestli mi nic není. „Nene, vůbec nic. Musím si jít ještě něco zařídit, takže..se uvidíme později." Co to se mnou sakra je?

Přišel jsem do bytu a šel hned do koupelny. Zavřel dveře a polil jsem si obličej studenou vodou.

„Co to se mnou do prdele je? Prober se, chlape," řekl jsem svému odrazu v zrcadle. „Tohle už sis zažil a nechceš to znovu, tohle máš dělat ty jim, ne naopak," pořád jsem se na sebe díval. Po chvilce jsem si obličej utřel a vešel do obýváku. Tam přímo naproti mně stála Anežka. Byla pořád stejně oblečená, měla ruce na prsou a vypadala naštvaně.

„Můžeš mi teďka laskavě říct, co se právě teď stalo?"

Podíval jsem se jí do očí. Takhle se nikdy neoblíkla. To musí být tím. Vždycky jsem ji viděl v normálním oblečení. Prostě potřebuju sex. Dneska někam půjdu, nebo někomu zavolám.

Nejradši bych jí řekl pravdu a pravdou bylo, že jsem měl největší chuť strhat z ní oblečení a vzít si ji přímo na střeše. Místo toho jsem jenom řekl: „Jak už jsem říkal, nic." 

Nejspíš mi to nebrala, ale mně to nevadilo, zrovna teď jsem potřeboval být sám.

„Jestli mě omluvíš.." řekl jsem a prošel jsem kolem ní do svého pokoje.

Anežka

Naprosto netuším, co se teďka stalo. Chtěla jsem něco říct, ale jeho pohled mě přinutil nemluvit.

„Bože, to bylo fakt divný," řekla jsem si pro sebe a odešla do svého pokoje. Pak jsem si uvědomila, že tam vlastně jít nechci. Proto jsem šla zpátky na střechu, pustila si znovu písničku a začala tančit. Ale Vadimův pohled už jsem z hlavy nedostala.

Asi za tři hodiny jsem úplně hotová přišla do bytu a bylo mi všechno jedno. Šla jsem do svého pokoje a vzala si nějaké suché oblečení a vydala se směrem ke koupelně. A uslyšela jsem vzdechy z Vadimovi ložnice.

„Bože," řekla jsem a rychle utíkala do koupelny.

Když jsem asi za hodinu vyšla, byl klid a Vadim seděl na sedačce a díval se na televizi. A to bylo něco na mě. Nevím, co to do mě vjelo. Já nejsem ten typ, co by se zbytečně hádal a teď to rozhodně zbytečné bylo. Je přece na něm, jak žije. Ale já už toho měla dost. Stoupla jsem si před něj, tak aby na mě přesně viděl.

„A už dost! Už toho mám vážně plné zuby! Okamžitě mi řekni, co se stalo na té střeše! A taky mi laskavě řekni, proč se k nám, ke všem holkám, chováš jako ke kusu hadru! Protože už mám vážně dost toho, jak neustavičně poslouchám z tvého pokoje vzdechy a každý týden tady potkám nějakou jinou chudinu, která ti skočila na ty tvé řečičky!" Dobře, tak to jsem možná trošku přehnala, ale už mě nebaví být ticho.

Vadim na mě vykulil oči a zůstal na mě jenom zírat.

„Hele, já mám teď takovou formu, že bych ti neradila na mě jenom zírat a nic neříkat, už se z toho nevyvlíkneš. Dělej."

Asi po půl minutě jenom řekl. „Já jim nic neslibuju."

„Cože?"

„Těm všem holkám co tu kdy byly. Nikdy jsem jim nic neslíbil. Jenom sex. Nikdy jsem žádnou nepřemlouval, vždycky šla dobrovolně. Nikdy jsou jí neslíbil nic víc a vždycky se mnou souhlasily. Jenom málokterá odmítla, ale to se vždycky pak ukázalo, že byla zadaná."

„Ale proč to děláš?"

„A proč bych to neměl dělat? Nikde to není zakázaný. Mám sex rád a když si ho můžu dovolit, tak to udělám. Nechci vztah. Jenom sex."

„Každý týden?"

Podíval se na mě. „Přiznávám, že spím s ostatníma hodně."

„Jo, to máš teda pravdu."

„Když ti to tak vadilo, mohla jsi něco říct už dávno."

„Bála jsem se," přiznala jsem.

„Čeho prosím tě?"

„Že mi řekneš, když se mi nelíbí, tak ať se odstěhuju."

„Myslíš, že bych to fakt řekl?" řekl pobaveně.

„Člověk nikdy neví," dodala jsem a usmívala se.

Nejspíš byl můj úsměv nakažlivý, protože se Vadim usmál taky.

„Neřekl bych ti to, na to jsi mi až moc přirostla k srdci," přiznal.

Na tohle jsem nedokázala odpovědět. Jenom jsem se na něj zářivě usmála. Po chvilce jsem mu řekla.

„Taky jsi mi přirostl k srdci a promiň."

„To je v pohodě a taky promiň, slibuju, že to omezím a kdyby ne, tak jim aspoň budu zakrývat pusu."

„A tady ho máme, starý Vadim se nám vrátil," zasmála jsem se, otočila se a chtěla jít do pokoje, když jsem si ještě vzpomenula. „A děkuju," řekla jsem a vešla do pokoje. Až když jsem se z toho rozhovoru oklepala, uvědomila jsem si, že mi Vadim vlastně pořád neřekl, co se stalo na té střeše. A když jsem otevřela dveře, Vadim už v obýváku nebyl.