Víc než jen spolubydlící

Část 1

Anežka

Nutně potřebuju nový byt. V jiném městě, v jiném prostředí. Chci začít od znova, zapomenout a pokusit se žít, pokud nejlépe jinak než doposud.

Jako každý den jsem se vzbudila, políbila jsem svého snoubence Tomáše a začala se chystat do práce. Tomáš si rád pospí, což mu nemůžu mít za zlé, když si uvědomím, že já vstávám už v 5 hodin ráno. Udělala jsem snídani, kterou si vždy beru s sebou a vyrazila jsem. 

Moje práce není špatná pro někoho, koho by bavila. A mě práce nebaví. A to hrozně. Ale nikdo se mě neptal, co bych chtěla dělat, když jsem dokončila střední školu, nikoho nezajímalo, že jsem se chtěla přestěhovat z tohoto zapadákova do nějakého velkoměsta a tam nadále studovat. Už odmalička jsem se chtěla stát učitelkou, být v blízkosti dětí, protože oni mi dodávají energii, kterou poslední 2 roky postrádám. A místo toho abych dělala to, co mě baví, dělám v blbé kavárně. Denně  tady vídám lidi, kteří si svůj sen splnily a strašně jim závidím.

Dneska nebyl zrovna můj den, proto jsem se rozhodla skončit dřív a rozhodla se, že překvapím Toma a uvařím mu oběd. Když jsem dorazila domů, čekalo překvapení na mě. Vešla jsem a slyšela podivné zvuky z ložnice, neváhala jsem a šla za nimi. Otevřela jsem dveře a tam v mojí posteli leželi Tomáš a moje nejlepší kamarádka Natálie. Oba se otočili a uviděli mě.

„Zlato, já ti to vysvětlím.." hlesl Tomáš. A začal se nahý soukat z postele.

Já se nezmohla na slovo a už vůbec ne na pohyb, ale nakonec se mi podařilo přemluvit nohy a já se otočila a vyšla z bytu. Jediná myšlenka, která mi zněla v hlavě byla, že si co nejrychleji musím najít nový byt.

Vadim

Probudila mě bolest hlavy. Nesnáším kocovinu. Otevřel jsem oči a snažil se vzpomenout, co se stalo včera večer. Než jsem vůbec začal, objevila se z obýváku krásná černovláska.

„Dobrý ráno." pozdravila mě a já si ani za boha nemohl vzpomenout, jak se jmenuje, možná Klára nebo Adéla?

„Neboj, nemusíš nic říkat, vím, že to byla jenom jednorázovka a hned vypadnu, jenom jsem si potřebovala zajít na záchod," říkala a přitom se oblékala. Když byla oblečená, bez pozdravu odešla.

„Tak to bychom měli," řekl jsem teď už prázdnému bytu. Vstal jsem, oblékl si trenky a vydal se do kuchyně. Otevřel jsem ledničku a tam nic nenašel, fakt bych si měl zajít do obchodu a taky si uklidit. Dneska totiž přijdou zájemci na byt. Asi tak před měsícem jsem si uvědomil, že tak velký byt sám neutáhnu, tak jsem začal hledat nějaké nájemníky. Nejlépe někoho kdo umí vařit, bude uklízet a bude nenáročný, někdo komu nebudou vadit mé ženské návštěvy. 

Když jsem měl uklizené vydal jsem se na nákup. Je mi 24 a ještě jsem nebyl schopný si udělat řidičák. Ještěže je obchod není tak daleko, nebo bych si ho udělal už dávno. Cestou jsem zavolal svému agentovi.

„Čau cizinče, včera jsi přišel o večírek, co se stalo? Narazil jsem tam na pěkný holky a ty nikde," utahoval jsem si z něj.

„Taky tě rád slyším," řekl ospale. „Zrovna jsi mě vzbudil, co potřebuješ?"

„Nic zvláštního, jenom jsem si říkal, že když mi dneska přijdou zájemci na ten byt, mohl by jsi mi pomoct s vybíráním, víš co, abych si nevybral špatně."

„Jasně, rozumím, je to určitě jenom kvůli tomu, že?" řekl pobaveně.

„Jakoby jsi mě neznal. Jenom mi cestou můžeš vzít nějakou pořádnou polívku, mám totiž docela kocovinu," řekl jsem s úšklebkem.

O 2 hodiny později

Mám za sebou už 2 zájemce, kteří jsou i zájemci poslední, když jsem dával inzerát, myslel jsem si, že bude o byt větší zájem, kdo by nebral obrovský byt, který má přístup na střechu ze které je nádherný výhled na Prahu? No, nevadí, aspoň jsem se nemusel moc zamýšlet, koho tu vezmu.

„Asi vezmu toho druhého chlápka," svěřil jsem se mému asistentovi Markovi. „Přišel mi z těch dvou nejvíc v pohodě."

„Já bych ještě počkal, třeba přijde ještě někdo daleko lepší," přesvědčoval mě.

Odpovědět jsem mu nemohl, protože mě vyrušilo zaklepání. Podíval jsem se na Marka a ten se na mě díval v tom smyslu, že je to nějaký zájemce a že měl opět pravdu. Šel jsem otevřít dveře a když jsem je otevřel uviděl jsem v nich dívku, na první pohled působila normálně, ale nevěděl jsem, co potřebuje, tak jsem nahodil lhostejný výraz.

„Ahoj, jsem tu správně na ten inzerát na byt? Nejdu pozdě, že ne?" začala s úsměvem a když si uvědomila, že by mohla přijít pozdě, její úsměv opadl.

„To záleží na tom, co předvedeš," řekl jsem.

Dívka zvedla obočí, ale vešla do bytu, když jsem ji zval dovnitř. Když jsem za ní zavřel dveře, rozhlédla se po bytě a já měl možnost si ji pořádně prohlédnout. Dobrý zadek, dost dobrý prsa, hnědé, krátké vlasy a nádherný úsměv, který zdobily bezchybný zuby. Přistihla mě, jak se na ni dívám a střetli jsme se pohledem. K mému seznamu jsem přidal ještě oči, čokoládové, to by šlo.

„Hm, jmenuju se Vadim a hledám nějakého spolubydlícího, ty by jsi měla zájem?"

Dívka jsi mě změřila pohledem od nohou až k očím a až potom mi odpověděla. Začínala se mi líbit čím dál tím víc.

„Ano, měla bych zájem."

„Neřekneš mi své jméno?"

„Jo, promiň, jmenuju se Anežka." 

„Tak jo Anežko, chtěla by ses podívat po bytě?"

„To není nutné, fotky byly na internetu," řekla s úšklebkem.

„Dobrá, tak mi řekni, proč bych si měl vybrat zrovna tebe?"

Šlo vidět, že si odpověď rozmýšlela. „Proč by sis měl vybrat zrovna mě? Dobrá otázka. Asi proto, že tenhle byt vážně chci? Protože nechceš moc peněz, což mi naprosto vyhovuje. Jediný byt, který by ještě po tomhle přišel jako další možnost je v nějakém domě, kde se mi to fakt nelíbilo a nedivila bych se, kdyby tam někdo vařil drogy. Jestli sis všiml, jsem holka, takže budu vařit a uklízet a taky ti třeba dohazovat nějaké holky a jako poslední důvod je ten, že se mi naprosto líbí ta střecha. Ten výhled! Takže jestli je jen nějaká malá šance, aby jsi řekl ano, tak to řekni hned. Nechci si dělat plané naděje."

„Proč by jsi mi měla dohazovat holky? Co když mám přítelkyni?"

„Nemáš, jinak by tady byla a hlídala si tě. A myslím, že by jsi vůbec nehledal spolubydlícího, protože by jsi bydlel nejspíš s ní, takže co?" její výraz v obličeji se mi začínal líbit čím dál tím víc. Chtělo se mi smát, ale udržel jsem se.

Byla chytrá. Vůbec nebyla jako ty holky se kterýma se vídám. A nevím proč, ale něco jsem na ní viděl. Od samého začátku. Nemohl jsem tušit co se z toho vyvine, zůstane to na kamarádské vlně, nebo se to zvrtne a skončíme spolu v posteli? Abych pravdu řekl, v tento moment mi to bylo úplně jedno. Podíval jsem se na Marka a ten Anežku hltal pohledem, takže od něj mám nejspíš zelenou.

Naposled jsem ji sjel pohledem a řekl jsem: „Jo, máš šanci. Kdy se chceš nastěhovat?"

„Co třeba hned?" zeptala se s úsměvem a andělskou tváří.

„Ty jsi nějak čekala, že se tady nastěhuješ?" řekl jsem s úsměvem.

„Možná jo, možná ne," odpověděla se stále zvětšujícím se úsměvem.

„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj" nemohl jsem se přestat smát. Fakt se mi líbila a doufal jsem už teď, že to nějak pořádně nezvořu.