Víc než jen spolubydlící

Část 8

Anežka

Naše dohoda s Vadimem trvá už měsíc a všechno je v pohodě. Spíme spolu každý den. Přiznávám je to hodně, ale jaksi od sebe nedokážeme odtrhnout ruky. Vždycky si najdeme důvod se toho druhého dotknout. Jsme jako puberťáci, kteří objevili sílu sexu.

„Tlemíš se jako blbec," řekla jsem jednou Vadimovi, když jsme se milovali.

Vadim mě probral s tím, že se chce milovat. Já byla všema deseti, ale rozhodla jsem se, že budu rozhodovat já. Ještě, než si na mě stačil lehnout, jsem si na něj obkročmo sedla a začala ho líbat. Chtěla jsem ho trochu potrápit. Proto jsem ho pořád jenom líbila. Vadimovi to přestalo po chvíli stačit. Zabručel v polibku a chystal se mě svalit na záda. Já se ale zapřela a pořád neopouštěla jeho rty. Za další chvilku se pokoušel o stejný manévr, ale opět jsem se zapřela a pošeptala jsem mu do ucha: „Nech toho, nebo dneska nic nebude."

„Ale já tě už strašně chci."

„Já vím, ale tímto si nepomůžeš."

To Vadima vyvedlo z míry a přesně to jsem potřebovala. Ve chvíli, kdy na to nebyl připravený, jsem tvrdě dosedla na jeho erekci.

Vadim strnul, já zaklonila hlavu a zasténala.

„Jo, tak ty na mě takhle?"

Místo odpovědi jsem se zvedla a zase dosedla. Oba jsme zasténali ve stejnou chvíli. Vadim pochopil, že chci rozhodovat já, proto si lehl a chytil mě za boky.

„Protože teď vypadáš strašně sexy," odpověděl na mou poznámku.

„Tím chceš říct, že jindy sexy nejsem?"

„Ty jsi sexy vždycky, ale teď ti jde vidět dravost v očích."

„Jo tak," řekla jsem a přidala na tempu.

Za chvilku se začal Vadim třást a stiskl mi boky, já se mezitím podívala na jeho tvář. A právě jeho výraz mě donutil se udělat taky.

Vadim

Nedokázal jsem vydržet déle. Ještě jsem se chtěl dívat na Anežku, jak na mě skáče, ale moje tělo mi to nedovolilo. Sotva jsem se vzpamatovával ze svého orgasmu já, už jsem cítil, jak se Anežka začala třást taky. Užila si svého orgasmu a spadla na mě. Pohladil jsem ji po zádech.

„Opět jsi mě překvapila."

„Jako s čím?"

„Netušil jsem, že bys někdy chtěla převzít kontrolu."

Přiblížila se k mým rtům a políbila mě. Nikdy toho nejspíš nebudu mít dost.

„Já to taky netušila."

Anežka

Seděla jsem na sedačce a dělala věci do školy, když z práce přišel Vadim.

„Ahoj, co děláš?"

„Ale," povzdechla jsem si. „Věci do školy."

To už byl Vadim u mě a dal mi pusu do vlasů. Na neustálé pusinkování jsem si musela prostě zvyknout. Když jsem se ho na to zeptala, řekl mi jen to, že mi nezbývá nic jiného, než si na to zvyknout.

„A chceš odreagovat?"

„Potom jo, teď se na to opravdu potřebuju soustředit."

„Tak jo, pak mě zavolej."

Když chtěl odejít, uvědomila jsem si, že nechci, aby odešel. Celý den jsem ho neviděla a abych pravdu řekla strašně mi chyběl. „Váďo? Nechceš tu zůstat? Třeba se tady najíst?"