Víc než jen spolubydlící

Část 16

Vadim

Dneska mají Anežku pustit z nemocnice, ale ještě dřív, než jsem pro ni jel, rozhodl jsem se uklidit.

Umýval jsem nádobí, když jsem uslyšel zvonek. Usušil jsem si ruce a šel ke dveřím.

„Ahoj, potřebuju s tebou mluvit," řekl Marek.

„Ale já s tebou ne," řekl jsem a zavíral dveře.

On ale položil nohu ke dveřím tak, že jsem je nemohl zavřít. „Chci zakopat válečnou sekeru. Jenom si mě poslechni."

„Proč bych to měl dělat?"

„Protože každý si zaslouží druhou šanci." Odmlčel se. „Stejně, jako jsi ji dostal i ty."

Naštvaně jsem se na něj podíval. „Máš pět minut."

„To mi stačí."

Otevřel jsem dveře dokořán a pustil ho dovnitř.

Marek se podíval po bytě. „Vypadá to tady jinak, než si pamatuju," řekl a otočil se na mě.

Musel jsem s ním souhlasit. Dřív, než se sem Anežka nastěhovala, to byl zcela byt chlapa, ale teď vypadá víc jako domov. Tam kde dřív byly jen holé zdi, jsou teď obrazy. Obývák je jinak vymalovaný a předělaný. Pamatuju si, jak jsme ho spolu s Anežkou předělávali a pak si taky pamatuju, jak jsme se potom na koberci před televizí pomilovali. „Jo, to vypadá," odpověděl jsem.

„Hele, moje chování poslední dobou má rozumné vysvětlení."

„Poslouchám."

„Od okamžiku, kdy Anežka vešla do tohoto bytu jsem věděl, že vy dva patříte k sobě. Stačil jeden pohled na vás a všem by bylo jasné, že se jednoho dne budete strašně moc milovat." Odmlčel se a podíval se mi do očí.

„Tak proč ses do toho tak pletl?!"

„Neskákej mi do řeči. Všechno ti řeknu." Zhluboka se nadechl a vydechl. „Já jsem to ale chtěl urychlit, protože v té době jsi strašně bloudil životem a já tak nějak věděl, že ti Anežka dokáže otevřít oči a ty konečně přestaneš spát se všema těma holkama. No, a tak jsem měl plán, že s Anežkou začnu randit. Mělo tě to přinutit žárlit, ale než jsem vůbec mohl začít něco dělat, tak jsem se dozvěděl, že vy dva spolu spíte." Šel si sednout na gauč. Já jsem se k němu přidal. „Když jsem byl u vás a přišel na to, viděl jsem, jak jste se na sebe dívali. Nebo spíš, jak se na tebe dívala Anežka. Vadime, ty si ani neuvědomuješ, jak dlouho je do tebe zamilovaná." Nedokázal jsem se na Marka podívat. Myslel jsem si, že zase začne mluvit, ale bylo ticho do té doby, dokud jsem se něj znovu nepodíval. „A pak jsem se podíval na tebe. Uviděl jsem v tvých očích to, co vždycky, když jsi byl s nějakou jinou. Byl to pro tebe jenom úlet."

„Už dávno to pro mě není jenom úlet." Skočil jsem mu do řeči.

„Já vím, ale v tu chvíli byl. Pak se ale něco změnilo."

„Řekl jsem jí o Klárce. Úplně všechno a ona mě chápala. Dokonce mi pak řekla i to, že mě miluje."

„A přesně to jsem chtěl, aby se stalo. Proto jsem potřeboval říct něco, co uvede věci do pohybu. Proto jsem řekl, že ti na to taky skočila. Potřeboval jsem něco, co tě přinutí mluvit o tvé minulosti. A to, že ti Anežka řekla takové věci, byl jenom takový bonus. Musel jsem ti ukázat, že všechny nejsou jako Klárka."

„Počkej, jak to myslíš?"

„Ty si myslíš, že tvůj nejlepší kamarád neví, co se ti stalo?" Začal se smát.