Víc než jen spolubydlící

Část 6

Anežka

Vždycky když jsem od někoho slyšela, že má zlomené srdce, nevěřila jsem mu. Teď ale věřím, a dokonce přesně vím, jak se cítil. Uplynuly už dva týdny od rozhovoru s Tomášem. Od té doby chodím jako tělo bez duše, tak mě nazval Vadim. A musím mu dát za pravdu. Vevnitř se cítím prázdná.

Co se týče Vadima. V tomto období se ke mně chová neuvěřitelně. Podle mě začínám poznávat toho starého Vadima. Je teď tak jiný, než byl před 5 měsíci. A já, kdybych nebyla tak prázdná, už bych, podle mého, byla do něj dávno zamilovaná. Už skoro měsíc a půl jsem neslyšela z jeho pokoje vzdechy. Už skoro měsíc a půl se mnou zůstával doma a povídal si se mnou, snažil se mi vykouzlit úsměv na tváři a přesvědčoval mě, že to všechno není moje chyba. Že za nic nemůžu. Toto všechno se začalo dít od té doby, kdy jsem mu poprvé pověděla o Tomášovi.

Vadim

Když jsem přišel z práce, uviděl jsem Anežku v kuchyni. Byla ke mně otočená zády. Vařila a zpívala si. Usmál jsem se.

„Co to bude, až to bude?"

Leknutím nadskočila. „Kde přesně myslíš?" řekla s andělským úsměvem. „Tady," ukázala na sporák. "Budou špagety a tady," ukázala na troubu. „Budou muffiny." Řekla se spokojeností v hlase.

„Něco slavíme?"

„Vlastně jo, rozhodla jsem se, že se přestávám trápit. Všechno už je za mnou a taky to za mnou už nadobro zůstane. Teď jsem se rozhodla konečně žít."

Podíval jsem se na ní z hrdostí. „To je moje holka. Tleskám ti."

Anežka předvedla úklonu. Pak řekla: „A taky je tato večeře takové poděkování. Tobě. Strašně ti za celý ten měsíc děkuju. Ani si nedokážeš představit, jak strašně jsi mi jenom tím, že jsi tady byl pro mě, pomohl."

„Anežko, kdykoliv."

Podívali jsme se navzájem do očí. A protože nikdo z nás dvou nechtěl přerušit tuhle chvíli, asi minutu jsme mlčeli.

„Půjdu se převléct a dáme se do toho," řekl jsem potichu.

„Jasně, utíkej. Já mezitím prostřu."

Jak jsem ale odcházel, cítil jsem na sobě Anežčin pohled.

Za hodinu

Po vydatné večeři jsme s Anežkou seděli u televize. Jasněji řečeno jsem seděl já. Anežka ležela a měla přes moje nohy ty svoje. Takhle jsme začali u televize sedávat už dávno.

Asi po půl hodině jsem se podíval na Anežku a viděl, že pravidelně oddechuje. Vypadala tak klidně, že jsem se rozhodl, ji přenést do pokoje. Když jsem jí zvedl, ucítil jsem její teplo a vzpomenul si, kdy jsem její teplo cítil naposledy. Asi před dvěma měsíci, kdy mi řekla o Tomášovi. Tolik se od té doby změnilo. Teď její problém nebyl jenom ten, že ji její snoubenec podvedl. Teď se musí smířit i s tím, že bude mít dítě s její nejlepší kamarádkou. A ona si po měsíci truchlení řekla dost. Tahle osoba pro mě začínala být čím dál tím větší inspirací, a taky mi na téhle osobě začínalo znamenat víc, než bych si přál.

Došel jsem do jejího pokoje a položil na postel, přikryl a políbil na čelo.

„Hezky se vyspi, Anežko," zašeptal jsem.

Anežka

Probrala jsem se s tím, že dneska splním první úkol v mém Seznamu nového začátku. S někým se vyspím. Dneska. Má to hned několik důvodu. První je ten, že mi sex opravdu chyběl. Ten je ten důležitější a druhý je ten, že se přese Tomaše nikdy nedostanu, když je zatím jediný, se kterým jsem spala. Ano, Tomáš byl můj zatím jediný kluk. Ale jenom zatím.