Seven - With Emilio

303 28 7
                                    

Procházeli jsme se městem. Bylo to tady nádherné. Došli jsme na jedno hezké místo. Bylo z tadyma vidět celé město. Nebo aspoň jeho velká část. Byla tam malá lavička na kterou jsme si oba dva sedli a koukali na tu krásu.

Za nedlouho sluníčko začalo zapadat a my se tak ocitali ve větší a větší tmě. Seděli jsme tam v tichu. Užívali jsme si ten západ slunce.

,,Měli bychom jít,"řekl Emilio s tím jeho krásným přízvukem. Přikývla jsem a zvedla. Emilio mě chytl za ruku a přitáhl zpět na lavičku. Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Ale ještě počkej,"usmál se a trochu se ke mně přisunul blíž. Nechápavě jsem ho pozorovala. Jeho obličej nahl k tomu mému. Až teď jsem pochopila, co chce udělat. Chtěla jsem ho odstrčit, ale nemohla jsem se ani pohnout. Při pohledu do jeho očí to nejde.

,,Vážně bychom měli jít,"bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat.

,,Shh,"byl milimetr ode mě. Spojil naše rty a začal s nimi pohybovat. Jeho rty byli velmi příjemné. Začala jsem s ním spolupracovat a rukou mu vjela do vlasů.

Uvědomila jsem si co dělám a odstrčila ho od sebe. Mám ho ráda, ale jako kamaráda. Díval se na mě a usmíval se. Poznala jsem, že je trochu nervózní.

,,J-já, promiň,"řekla jsem, rychle se zvedla a utekla pryč. Slyšela jsem ho za sebou volat mé jméno, ale nezastavila jsem se. Ani jsem se neotočila, věděla jsem, že bych spadla a nadrala si pusu. Zastavila jsem se až u nějakého hotelu. Musela jsem se vydýchat. Nemám zrovna moc dobrou fyzičku.

,,Stalo se vám něco?"zaslechla jsem ženský hlas. Zakroutila jsem hlavou a popadala dech. Když už jsem skoro normálně dýchala, narovnala jsem se a utíkala dál. Absolutně jsem netušila kde jsem.

Měla jsem sice mobil, ale neměla jsem data. I tak jsem ho vytáhla a zjistila, že mám několik zpráv a nepřijatých hovorů. Nějaké byli od Marcuse, nějaké od Lucase, od Ivana i od Emilia se mi tu jich pár taky objevilo. Mobil jsem zase zastrčila. Bez wifi nebo dat nic nezmůžu. A navíc, měla jsem málo baterky.

Rozhlédla jsem se. Byla jsem na křižovatce. Znala jsem ji. Ale nevěděla jsem kam dál. Podívala jsem se na všechny strany. Rozhodla jsem se jít rovně. Znala jsem to tady, ale nevěděla jsem, jestli je to ta ulice. Zahlédla jsem název jedné ulice. Byl mi povědomý. To je přece ta ulice, kde právě bydlím!

Nechtělo se mi tam. Věděla jsem, že tam bude. Kdybych to tu znala víc, zašla bych třeba k Alisse, která se nedávno odstěhovala. Takže teď mám její pokoj. Ale já to tu bohužel neznám. Povzdechla jsem si a rozešla se ulicí. Koukala jsem se na levo, na pravo, ale zatím žádný dům podobný tomu, kde bydlím.

Odevzdaně jsem si sedla na chodník, boleli mě nohy z toho běhu a navíc, už jdu i celkem dlouho. Hlavu jsem si opřela o zeď nějakého plotu a povzdechla si. Byla tma jak v prdeli. Naštěstí tady svítili všude pouliční lampy.

Vytáhla jsem si mobil. Chtěla jsem zavolat Lucasovi nebo Marcusovi, ale zjistila jsem, že se mi vybil. Zaúpěla jsem a postavila se. Nohy už tolik neboleli, takže jsem se mohla v klidu rozejít ulicí dál. Buď mám právě teď mžiky nebo vážně vidím Team 10 house.

Přišla jsem blíž a zjistila, že je to vážně dům, ve kterém přebývám a ještě chvíli rozhodně budu. Když jsem se dostala ke dveřím, zjistila jsem, že nemám klíče a tak jsem musela zaklepat. No jo, není tu zvonek.

Netrvalo to dlouho a dveře se otevřeli. V nich stál Jake. Když mě uviděl prve jen koukal s očima vykulenýma, ale potom se usmál a objal mě. Objetí jsem mu s radostí opětovala.

,,Kdo t-"zarazil se Lucas. Hned se ke mně rozběhl a objal mě. Mačkal mě tak moc, že jsem sotva dýchala, ale nevadilo mi to.

,,Queen!"vykřikl Marcus a hned mě taky objal, ,,Tohle nám už nedělej,"zašeptal potom. Za chvíli se tu začali objevovat i ostatní, protože asi slyšeli Marcuse, jak vykřikl mé jméno (To zní celkem úchylně 😂).

,,Queen,"řekl Ivan a chtěl mě obejmout, ale Lucas mu zastoupil cestu.

,,Už se jí ani jeden z vás nikdy nedotkne,"zasyčel na něj.

,,Lucasi,"zaúpěla jsem.

,,Ne Queen. Řekl jsem ne a tečka. A teď pojď,"vzal mě za předloktí a táhnul pryč. Když jsme procházeli kolem Ivana, chytla jsem ho za ruku. Spíš jsem ho po ní jen pohladila, protože jsem se nestihla chytit pořádně. Omluvně jsem se na něj podívala a poslučně cupitala za Lucasem. Emilia jsem nikde nezahlédla. Ani u dveří, ani teď po cestě do mého pokoje.

Yuuup 😊
Jsem zase zdeee 😂
S novou kapitolou...
...
Yeeey! 🎉
Ne :(
Tak ne 😂
Noooo každopádně, taky nemáte rádi testy z Fyziky?
Já je přímo nesnáším.
Celou Fyziku nemám zrovna v oblibě.
Co vy?

Líbila se vám kapitolkaaaa? 😊
Doufám, že anooo 😇💙

Děkuju za ☆ a 💬 💕

Te amo 💙
Scamander's Queen 😙

These Spanish boys [I&E Martinez Ff, CZ] ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat