Vlčí samota {Dokončeno}

Srdečné uvítání

Steven POV
S Tonym jsme pořád nevěřícně koukali na místo kde zmizela. Asi jsme ještě pořádně nepobrali co nám právě řekla. Musím ale uznat že chápu Tonyho omyl, oproti komukoli v tomto mrakodrapu byla drobná a opravdu se mi nechtělo věřit, že je jí osmnáct. Zřejmě se sní nezacházelo zrovna nejlíp když jí stačilo tak málo aby se vytočila. Docela by mě zajímalo co se jí stalo i když by mi docela stačilo i její jméno. Zatím co se mé myšlenky rozbíhali všemi směry jsme se všichni sešli v obýváku.

Usadili jsme se na vše na co to šlo, protože nás takhle bylo docela dost.

Když ale Banner zakřičel: „Nz! Koukej sebou hnout a naklusej do obýváku, pořád nám dlužíš vysvětlení."

Bruce se udivenému pohledu od všech nevyhnul ani když se ona po chvíli zjevila ve dveřích i s Rhoudym na vozíku.

„No jo Ještěrko, už jsem tady nemusíš hned křičet." Rozhlídla se po nás a ještě si z kuchyně donesla barovku aby si měla kam sednout.

„Když jste se porvali tak jsem zrovna řešila situaci v afganistánu, Furi mi zavolal a požádal mě o laskavost. Takže jsem si okamžitě sbalila svých pět švestek a prvním letadlem letěla na ústředí OSN. Za 24hodin nonstop diplomatické práce jsem je přesvědčila stáhnout obvinění a zrušit smlouvu. Výměnou za to požadovali vás všechny pod touto střechou, mě jako váš dohled a každé tři měsíce hlášení. Na vaše shromáždění jsem měla čas do vánoc a první hlášení čekají v dubnu. Neočekávám od vás nic než to, že mi řeknete když se budete vrhat do akce protože cokoli vyvedete jde na mou hlavu. Máte ještě nějaké dotazy?" 

Popravdě se mi ani nechce věřit co všechno zvládla, navíc bez přípravy. Ve svém oboru je asi mistr. Poté se slova chopil Clint.

„Mě by už jenom zajímalo jak se jmenuješ. A pokud ti máme důvěřovat měla bys nám o sobě něco říct." Úplně na ní bylo vidět jak se napnula, minulost pro ní není asi nic hezkého.

„Dobře, tak pro začátek...... jmenuji se Naomi Zoe, je mi osmnáct. Vyrůstala jsem v Brooklinu a ve čtrnácti mě naverbovaly do S.H.I.E.L.D. Jsem diplomat tudíž mám diplomatickou imunitu. Nejím tepelně zpracovanou zeleninu a říkejte mi Nz. Chcete vědět ještě něco?" Něco nám tají, po těch letech to poznám. 

Ptát se ale nebudu až to bude chtít říct řekne to. Tony měl svůj pověstný výraz, že chystá průšvih.

„Tak co zlato, už jsi zadaná nebo držíš se Stevem celibát?" Cože!?

Hrklo ve mě když jsem slyšel co z něho vypadlo a zčervenal jsem tolik, že i klaunův nos je proti mně bledej. S ní to ani nehnulo načež věnovala všem v místnosti oslnivý úsměv.

„Samozřejmě, že celibát ale neplet' si mě se svatou. Prostě už mám jen všech těch hajzlů plný zuby."

Jak to dělá, že se jí ostatní vždy povede tak vykolejit, já jsem například teď z její odpovědi velmi vyveden z míry. Tonyho postihl akutní záchvat smíchu zatím co si Banner mrmlala něco o slušných odpovědích.

„Ještě do nedávna bych s tvým názorem na sto procent souhlasila ale našla jsem svou výjimku potvrzující pravidlo. Jinak je docela fajn, že nás nesvěřili nějaký kancelářský kryse která nikdy nevystrčí nos z pravidel. Myslím, že si spolu budeme rozumět."

Je fajn vidět Nathashu zase v klidu, když tu nebyl Bruce byla mírně řečeno nabroušená.

„A já si myslela Nat ,že od té akce ve východním Rusku si rozumíme."

To bych ještě vydejchal ale to, že se potom rozesmáli a objali to už jsem nevydýchal.

„Takže vy dvě se znáte? Jak?....Kdy?......Proč?" Dostal ze sebe Bruce nevěřícně.

Nz se zvonivě zasmála, za normálních okolností bych si nejspíš nafackoval nebo měl silné podezření, že jsem se zbláznil ale tahle osmnáctiletá velitelka má něco do sebe.

„Nat mě v S.H.I.E.L.D. učila a později jsme byly na pár společných misích. Nic zvláštního." Clint se nad tou odpovědí ušklíbl.

„Pokud už nemáte další dotazy které by stály za pozornost, šla bych si lehnout." Teď jsem to byl já koho pálila otázka na jazyku.

„Poslední, Máme ti vykat nebo tykat?" 

Zase mi ukázala ten úsměv za který bych dal cokoli.

„Prosím tykejte mi, když mi někdo vyká vždy si připadám jako by mi bylo nejméně sto. A když mě omluvíte tak už půjdu." Tony vesele přitakal.

„Dobrou, taky nám tykej, Protože jediný komu je tu přes sto je Steve a ten se s tím nějak vyrovná."

Z poza rohu za kterým zmizela jsem zaslechl tiché „Dobrou" potom už bylo vážné ticho.

„Tak co si o ní myslíš kápo?" Popravdě čekal jsem mnoho ale tuhle otázku jsem od Tonyho nečekal.

„To tě vážně tolik zajímá můj názor?"

Pohle který mi věnoval nebyl takový jaký jsem myslel, byl spíše pokorný.

„No jsi z nás nejstarší a máš většinou správný odhad na lidi, takže......co si myslíš?"

Měl jsem upřímný úsměv od ucha k uchu.

„Podle mě je v pohodě. Má za sebou nepěknou minulost ale myslím že jí můžeme věřit."

Jeho škodolibý škleb nešel přehlídnout jen mi zatím nedošlo co na mě chystá, snad se to brzy dozvím. Se všemi jsem se rozloučil načež jsem se odebral do pokoje. Byl jsem unavený natolik že bych usnul i mezi dveřmi a tomu jsem se snažil vyhnout.