Vlčí samota {Dokončeno}

Moje super rodinka

Nekompromisně jsem sešlápla brzdu ve chvíli kdy opět spatřila ten trůní sál.

Auto se dostalo do smyku a moje mysl nezapomněla sarkasticky poznamenat: Víc tu podlahu naleštit nemohli, že ano?

Řítily jsme si to plnou parou proti jednomu ze sloupů, tohle už nemám šanci zastavit. Přiskočila jsem k němu a schovala jej ve svém náruči.

Dál už jsem cítila jen to jak se mi lámou žebra a jiné křehké kosti mého těla.

Přes menší otupělost jsem nás vysvobodila z vraku kabiny předtím než praskly zadní kola a bomba se s velkým rachotem vykutálela ven.

Přemohla jsem bolest a vyškrábala se na vratké nohy.

Moje kamarádka posedlá tím psychopatem stála nad kotlem téměř vystřiženým z povídky o zlé čarodějnici. Metr vysokej, tmavej a vařila se v něm prapodivná hmota z níž se linuly ještě divnější výpary.

O kousek dál byly ostatní. Zavřel je do klece kterou nejspíš Loki opatřil magickým silovým polem. Udrží je v bezpečí a nikdo jiný se k nim nedostane ale pořád jsou zavření bez možnosti nepozorovaně uniknout.

„To byl můj oblíbený sloup!" Vřískala jako smyslů zbavená, což možná i byla.

„Máš jich tu ještě nejmín padesát, rozeznáš je od sebe alespoň trošičku?"Nemohla jsem si svou kousavou odpověď odpustit.

Zrudla vzteky a stou bledou pletí to vypadalo ještě komičtěji.

„Ty! Tvůj otec byl můj úhlavní nepřítel a ty už hrdě zaujímáš post hned po něm. Tedy krásné druhé místo, určitě by na tebe byl pyšný."

Na okamžik se zamyšleně odmlčel ale něž jsem mohla něco odseknou pokračoval.

„Do toho dryáku potřebuji poslední přísadu a to od potomka mé nemesis. Jen jsem se pořád nerozhodl jestli od tebe nebo tvého bratra."

„ Ty chudáčku, to je opravdu hrozné dilema. Co ti ten zkurvenej bastard udělal tak hrozného? A co si to tam vlastně kuchtíš, pokud je to oběd tak si s námi nepočítej. Máme svoje zdravý ještě docela rádi a nemíníme si ho zničit jen proto že neumíš vařit."

Rozesmát ho bylo to poslední o co jsem chtěla ale stalo se. Měl ten nejnepříjemnější smích co jsem kdy slyšela.

Zařezával se až do morku kostí, nepřirozeně z něj mrazilo a šílenství z něj přímo čišelo. Tenhle smích každému kdo ho slyšel prozrazoval že majitel měl mít už dávno nasazenou svěrací kazajku a sedět ve vypolstrované cele.

Po chvíli začal vyprávět. Aby také ne, padouchové vždy nadevše milují zvuk svého hlasu když vypráví své ďábelské plány.

„Během druhé světové jsme spolupracovaly na nejednom projektu jako rovnocenní partneři. Když skončila a mi se osamostatnily. Chtěli jsme pracovat spolu dokud se S.H.I.L.D. nerozhodl že do svého kruhu vezme jen jednoho z nás. Očernil mě jak profesně tak osobně. Přišel jsem o vše co jsem si tak pracně budoval a opustila mě moje láska. Skončil jsem bez práce, bez pověsti, bez lásky a bez domova. Stál jsem v Brooklynu na té samé ulici kde jsem našel tebe a sliboval mi krutou a nemilosrdnou pomstu."

Zle se na mě a na ostatní podíval. I když ty si ho nevšímaly a radši se věnoval pošťuchování Tonnyho s Buckym.

„Sbíral jsem síly a kul pikle. Ale to by nebyl on kdyby mi znovu vše nezkazil. Než sem se ujal své šance mstít se tak si umřel, normálně si pošel jako by se nechumelilo."

V tuto chvíli se mi naprosto změnila definice patetičnosti protože nic nemůže být patetičtější něž on v tuto chvíli.

„Samozřejmě, on se rozhodl umřít aby ti zkazil tvoje dokonalé plány a ten zbytek byl jen pro efekt." Můj sarkasmem přetékající hlas ignoroval a pokračoval ve svém monologu.

„Plánoval jsem si že svedu tu jeho rajcovní manželku. Zmanipuluji jí aby mu sabotovala všechny projekty. On by zkrachoval a já bych mu jí odvedl.

To ale uskutečnit nemůžu tak mám nový plán."

„A co s tím má společného ten sajrajt v kotlíku?"

„Nepředbíhej! K tomu bych se za chvíli dostal taky." Ten pokus o zlej pohled byl ....... zajímavý.

„Dlouho hledal než jsem našel tohle. Asgardský nápoj podrobení, je to spíše něco na způsob lektvaru hlavně co se týče přísad. Srdce Dinga, vejce ptakopyska, osten dikobraze a mnoho dalších prapodivností ovšem nejdůležitější přísada mě asi těší nejvíc. Slzy a krev, nejlépe ze srdce od potomka úhlavního nepřítele. Jen jsem se nerozhodl kterého z vás si vyberu. Tebe víc nenávidím ale když to bude on zajistím ti lístky o první řady na ovládnutí světa. To je těžká volba." Chvilka zamyšlení ........ a monolog pokračuje. „Nejlepší na tom je že obývám tělo tvojí kamarádky které si slíbila že jí v životě neublížíš a ochráníš jí i za cenu vlastního života."

„To máš sice pravdu ale ona v tom těle teď není. Se Sam jsem strávila jedny z nejhorších okamžiků jejího i mého života. O naší svobodu jsme se rvaly jako lvice a uspěli jsme i když jen dočasně. Unesl si jí, připravil o vše co jsi tak pracně vybudovala a teď .... A teď máš tu odvahu se mi vysmívat jejími rty, vyhrožovat mi že mě zabiješ její rukou, sledovat mou smrt jejíma očima! Jestli mě zabiješ získáš mou krev ale nikdy nezískáš mé slzy."

„Jsi stejný kazisvět jako on. Chtěl jsem tě postavit před zapeklitou volbu. Zachráníš svět a zabiješ tuhle právnickou couru nebo zachráníš jí a odkážeš svět ke zkáze. Ale vlastně před touto otázkou pořád stojíš jelikož já nepotřebuji slzy a krev od jedné osoby. Nemám žádné pochyby o tom že by po tvé tragické smrti tvůj bratr upustí alespoň jednu slzičku."

„Nech si ty svoje projevy, Nikdo pro mě nikdo nebrečel a ani brečet nebude. I kdyby si měl jednou výjimečně pravdu a on pro mě chtěl brečet určitě se udrží jen proto abys ty nevyhrál."

To už ostatním nejspíš došla trpělivost. První se samozřejmě musel ozvat Tonny.

„Dobře, dobře! Té slovní nebo v tomhle případě spíš proslovní výměny alá padouch - hrdina. Buď te tak laskavý a zdělte nám alespoň jednu tu klíčovou informaci. Kdo je vaše nemesis nebo kdo je její bratr určitě by se do vaší debaty také rád zapojil. Jde tu přece jenom i o něj."

„Jsem rád že jste se ozval Pane Anthony Howarde Starku a proto je mi ctí vám představit slečnu Naomi Zoe Stark."

Kdo to čekal? Pomalu se začínáme blížit ke konci příběhu. Doufám že si užíváte příběh i prázdniny.