Vlčí samota {Dokončeno}

Nesnáším vstávání

Šla jsem spát co nejdřív abych mohla ráno časně vstát a všechno to stihla.

Já vím jsem blbá, že nechávám všechno na poslední chvíli ale jinak to neumím. To bych už potom nebyla já.

Po špičkách jsem se vyplížila k výtahu a sjela do vstupní haly. Plížila jsem se abych nikoho nevzbudila, protože je tu pořád J.A.R.V.I.S který by vše vyslepičil Tonnymu.

Na recepci ležela velká papírová taška a zní vykukovala role balícího papíru. Rychle jsem po ní chňapla a spěchala jsem tiše do pokoje. Všemi místnostmi jsem proplula jako stín, jen ze stolu vzala cedulku „nerušit „ .

Tu jsem umístila z venkovní strana dveří koupelny ve které započala moje práce. Zamknout se tam byla samozřejmost.

Trvalo mi téměř dvě hodiny to všechno zabalit, převázat a zkompletovat.

Vše jsem pečlivě schovala ve skříni a zabalila se do peřiny s úmyslem si ještě trochu přispat.

Naneštěstí nebo naštěstí mi ten úmysl vyšel až přespříliš kvalitně. Poněvadž se mi podařilo probudit se  v půl třetí odpoledne a příčinou bylo to, že se mi nezdála ani jedna noční můra.

Vzbudil mě tedy až Loky a to slovy: „Jestli hned nevstaneš tak se ani neobtěžuj. Už je půl třetí, pořád nemáš hotovou večeři a pokud s ní nezačneš do pěti minut nestihneš se připravit a v tomhle si s tebou Steve nezatancuje." Začal mlet pátý přes devátý.

„Kterej debil mě to zase bud... Říkal si půl třetí, proč si mě kur** nevzbudil dřív!" Vyštěkla jsem než jako blesk vskočila z postele a zmizela ve vchodových dveřích.

Vůbec jsem neuvažovala co mám na sobě a vlítla  tam jako uragán.

A jala jsem se vařit.
Naštěstí jsem se už včera rozhodla že vsadím na evropskou klasiku.

Takže dnešní menu skíta hrachovou polívku z pytlíku, salát a řízek.
Jelikož jsem trošku zaspala tak si dovoluji udělat v té příloze menší změnu, budou jen brambory.

Hodně, opravdu hodně jsem se zabrala do přípravy jídla, protože trvám na tom, že budem všichni společně jíst v šest a ještě se musím převlíct.

Z toho důvodu sem nepostřehla Starka který přišel a postavil se naproti mím zádům aby měl dobrý výhled na moje jizvy.
To byl ten problém toho oblečení co jsem měla na sobě (tílko a kraťasky) ale musela jsem začít s tím obědem.

„K tomu si přišla v tom klubu?" Pronesl kupodivu vážně.

„Něco ano, něco ne. Ale i když to z tvého úhlu pohledu může vypadat strašně tak hrozné to nebylo." Pronesla jsem ledabyle při obalování masa.

„To je zajímavé,  poprví za život jsem si jistě, že mi někdo lže a přitom odemně nechce žádné peníze. A to je zvlášť zajímavý, protože mi většinou nedojde, že mi někdo lže ani když by to bylo napsaný na bilboardu u každý silnice po který pojedu. Ale to teď neřešme proč si vlastně skončila na ulici a proč ses nás rozhodla zachraňovat?" Začal pokorně vyzvídat když jsem se otočila a on mi hleděl očima až do duše.

„Když mi byli tří tak mi v náručí umřela matka, domácí zabavila všechny naše věci aby se zaplatilo to co jí máma dlužila a mě vyhodila na ulici. A důvod proč jsem vás spasila je moje rodinná zodpovědnost ale kvůli komu přesně neřeknu." Přiznala jsem popravdě než jsem začala smažit.

„Jak to můžeš takhle v klidu říct, já o tom jak mi umřely rodiče nejsem schopnej pořádně mluvit ani teď a to mi bylo asi sedmnáct když se to stalo. Tobě byli tří a co se tíče těch rodinných závazku musím se zeptat, Tvůj otec žije nebo je mrtvej? Jestli žije tak proč se o tebe nepostaral?" Vyzvídal dál Tonny.