Vlčí samota {Dokončeno}

Tajemství za tajemství *

Když jsem se probudila nemohla jsem věřit, že se mi to vážně stalo. Bruce mě vážně nadrogoval, docela by mě zajímalo jak dlouho jsem byla mimo ale noha už byla zahojená. Vedle mé postele seděl ten démon v bílém co se ve vzteku barví na zeleno.

„Jak dlouho jsem byla mimo?" Nervozně se poškrábal na temeni.

„Asi dva týdny..." Když vyděl můj nevěřícně vytočený výraz pokračoval.

„To zranění bylo vážnější než vypadalo, ztratila jsi dost krve a při pohybu hrozilo vykrvácení, takhle to nejlepší. Otestoval jsem tvojí krev a zjistil jsem, že kromě mě neznámí látky co obsahuje máš společnou DNA s jedním členem Avengers. Ty jsi jeho dcera?"zeptal se.

„Ti úplně přeskočilo!? Ne, jsem jeho nevlastní sestra." vyjekla.

Němě přikývl. „Už jen poslední věc na kterou se musím zeptat. Od čeho jsou ty jizvy? Máš je na zádech, na pažích, na břiše i na zápěstích."

Nevědomky jsem si přejela po jedné z několika jizev na zápěstí a pohled přesunula na zeď.

„Jsou různýho původu, některé z pokusů co na mě zkoušel jeden šílený vědec, jiné zapříčinil život na ulici Brooklynu a k těm na zápěstí jsem přišla v mém zaměstnání před S.H.I.E.L.D. stejně jako k těm na zádech." řekla.

Se zničeným, smutným a lítostivým pohledem mě sledoval a už se nadechoval že něco řekne.

„Opovaž se říct že je ti to líto. Nestojím o ničí lítost a nepotřebujuji. Litovat může jen ten co něco provedl a potřebuje spitovat a ulevit svědomí. To se tě netýká tak ať tě už ani nenapadne mi chtít něco takovýho říct nebo tě roztrhnu jako hada."řekla jsem s úsměvem.

Nechápavě zakroutil hlavou, takový moudro asi nečekal.

„Měl bych jit jim říct že se mi to povedlo. Bucky se Stevem byli jako na jehlách, pravidelně se střídali v sezení u tvé postele. Ale nemusíš se bát, o nic jsi nepřišla protože se nic zajímavého nestalo."řekl.

Takže tím chce říct že Tony nám zatím nezboural mrakodrap a policie zatím nikoho nezatkla. I přes jeho protesty jsem vstala, šlo to ztuha protože moje svaly po těch dvou týdnech nechtěli spolupracovat. Na druhou stranu jsem se dlouho tak dobře nevyspala. Možná si to zase někdy zopakuji, jelikož jsem během těch dvou týdnů neměla ani jednu noční můru. Oblékla jsem si větší tyrkysový tričko, riflový kraťasi a černou mikinu. Sešla jsem schody a na chodbě jsem se srazila s Buckym.

„Promiň, omlouvám se."  řekli jsme současně.

„Dobrý, nic se nestalo."

„Mrzí mě to s tou nohou."

„Už na to nemysli, pojď dáme si kafe a ty mi zatím řekneš o co jsem přišla."

V kuchyni jsem mu udělala kafe a mě čaj. Sedli jsme si ke stolu a on si nervozně pohrával z hrnkem.

„Co tě trápí? Mě se nemusíš bát něco říct, mlčím jako hrob." pronesla jsem.

Upřel na mě svůj pohled a jeho modré oči v mích hledali jakoukoli stopu že mi nemůže věřit ale asi nic nenašel.

„Víš z jaký doby jsem, no a tam jsem se hodně lovil holky ale hlavní důvod toho byl že ty co bych chtěl lovit jsem nemohl. V mí době byla jen představa dvou lidí stejného pohlaví ve vztahu nezákonná ale co jsem slyšel tak už je to jinak." Přikývla jsem a naznačila mu ať pokračuje.

„No během těch dvou týdnů jsem se asi zamiloval. Ale vím, že to nemá cenu, nemám u něj šanci a on mě nejspíš nenávidí. Potřeboval jsem to někomu říct ale u Steva nemám odvahu. Nechci ho znovu ztratit jako kamaráda."

„To chápu ale pokud je to pravý kamarád tak tě neopustí. Nemusíš mít strach u mě je tvé tajemství v bezpečí ale teď mi řekni kdo je ten štastnej?"

„Tony" Tohle spíše zašeptal. Vážně jsem přikývla a s úsměvem řekla.

„Abys byl klidnější řeknu ti i já jedno tajemství ale o se týče Starka možná bys to měl zkusit protože v určitých kruzích se proslýchá, že je bisexuál. No ale k tomu tajemství já se pro změnu zamilovala do Steva ale vím, že to nemá budoucnost tak se o nic nebudu snažit."

Koukal na mě s otevřenou pusou ale než mi na to mohl cokoli říct ozval se z vedlejšího pokoje Tony.

„Pojďte okamžitě všichni sem." Zvedli jsme se a šli za ním.
Stál uprostřed pokoje a v ruce měl červenou čepici jako tu co nosí Santa.

„Jelikož nám naše dokonalá NZ dovolila pořádat menší vánoční párty, tak teď budeme losovat tajnýho Santu. V čepici jsou jména všech co tu budou a pokud vytáhnete sebe vrátíte papírek a losujete znovu. Nikomu neříkejte koho jste si vylosoval. Všichni chápou? Výborně."

Než jsem se nadála už nás obcházel. Každý byl očividně překvapený koho si vylosoval a já jsem na tom nebyla jinak. Když jsem rozložila papír a na něm bylo naškrábaný jméno, které způsobilo že mi srdce vynechalo pár úderů. Steve Rogers

To snad není pravda. Poslední losoval Tony. Když si přečetl jméno vypadal jako by vyděl ducha. Musím ale uznat, že před chvílí jsem vypadala určitě podobně. Papírek jsem schovala do kapsy a vrátila jsem se do kuchyně. Je sice teprve devět ale rozhodla jsem se jim uvařit oběd, přece jenom nemůžeme jist pořád jen donáškový jídlo.
Rozhodla jsem se pro něco prostšího. Oškrábala jsem brambory a dala je vařit, mezitím jsem si připravila kuře a dala jsem ho péct.
Z brambor jsem udělala kaši a podívala jsem se na hodiny.
Jak je u satanových parohů možný že je tři čtvrtě na dvanáct. Aspoň to nevychladne.
„ Už je hotovej oběd ale jestli někdo nepůjde prostřít tak si ho celej nechám sama!" Zakřičela jsem tak aby to slyšel každý v Avengers tower.
Než jsem vypnula troubu už v dveřích stál Bucky, Steve a Bruce. Věnovala jsem jim vřelí úsměv.
„Tak dneska oběd bude. Bucky vezmi prostírky s příbory, Steve vezmi talíře a Bruce vezme skleničky. Děkuji za pomoc, Zlatíčka." Při posledním slově málem všechno upustily.
Všichni tři se naráz začervenali, bylo to neskutečně sladký. Když prostřeli odnesla jsem na stůl jídlo. Nesla jsem oboje ale jakmile jsem se ocitla ve dveřích už mi Natasha sebrala hrnec s kaší.
Položily jsme to na stůl a pustili se do jídla. Jakmile dojedli umyla jsem nádobí a šla jsi lehnout.
Dalších pár dní proběhlo v podstatě stejně a nic zajímavého se nestalo.