TRNDSTTR|| A/B/O L.S.✔

18. - Referát 1/2

Harry
Papírové letadélko jsem složil do kapsy. Celý vyklepaný jsem posbíral sešity a vydal jsem se na hodinu. Snad ani nemusím říkat, že jsem šel pozdě.

Zaklepal jsem a otevřel dveře. Profesor Cowell si mě změřil pohledem a na tváři se mu rozlil potěšený úšklebek. "Ale, ale, pane Stylesi. Konečně jste ráčil přijít. Jak se nám chcete omluvit?" zlomyslně mě trápil. Pohledem střelil do třídy.

Bloňďatá beta vyskočila ze židle jako by do ní uhodila a vykřikla na celou třídu:"To je kvůli mě. Pomáhá mi srovnat mou rodinu s tím pohřbem!"

Profesor Cowell zabodl svůj nasupený výraz do Ira a nelibě vynesl rozsudek. "Dobrá tedy, ale napíšete mi stokrát 'Budu chodit na hodinu včas.' A teď se prosím posaďte."

Kecnul jsem se na židli vedle bety a málem jsem se mu štěstím rozbrečel na rameni. Nečekal jsem tak mírný trest a sto vět bylo opravdu primitivní.

Horší by bylo zůstat po škole nebo třeba vytírat záchody. Fuj!

<><><><><><><><><><><><><><><><>

Stál jsem před školou. Skončilo mi vyučování a já jako hodná omega rychle sebral své věci a co nejdříve se dostal na místo setkání. Měl jsem dlouhou chvíli a tak jsem si nadšeně prohlížel nehty.
Vážně jsem byl znuděný.

"Ahoj omego, " malá alfa si mě přitáhla za pas k sobě a vedla mě ke svému autu. "Omego?" zamrkal jsem překvapeně. "Hazzy?" opravil se Louis.
"Lepší," kývl jsem hlavou a pak ji nechal mírně skloněnou jako důkaz submisivity.

No co? V jeho blízkosti se moc jinak chovat nešlo!

"Jaký si dnes měl den?" skoro zapředl do mého ucha a svou ruku položil na můj zadek. "Celkem fajn," odsekl jsem a jeho ruku přemístil opět na můj pas. "Jak si se měl dnes ty?" dodal jsem jako slušná omega.

Louis si toho všiml. "Hodná omega," pohladil mě po boku a mé srdce poskočilo kvůli malé pochvale, která pro mě znamenala mnoho. "Měl jsem se moc dobře. A budu se mít ještě líp, že?" zadíval se mi hluboko do očí.

"A-asi an-no," vykoktal jsem ze sebe; vůbec jsem nedokázal přemýšlet, když byl tak blízko a koukal se na mě takovým způsobem. Louis se uvolněně zasmál. "Samozřejmě, že budu," zakýval hlavou a pak se mezi námi rozhostilo ticho, které jsem uvítal.

"Máš ještě ten kus papíru?" zeptal se mě, když jsme nasedali do černého BMW. To je tak zazobanej?

"Jakej?" vyjekl jsem. Nevěděl jsem, jaký papír myslí a rozhodně jsem ho nechtěl zklamat.
"Ten o tom Baroku. Nechce se mi to hledat znova," chytil mě za koleno, aby mě uklidnil. Prsty na něm dělal kolečka. "Ale jestli ho nemáš, nic se neděje."

"Mám ho v kapse," zčervenal jsem ponížením a chtě nechtě jsem musel přiznat, že jeho ruka byla příjemná.

"Moc hodná omega," dokreslil poslední kolečko a nastartoval. Cesta k jeho....co vlastně měl? Dům, byt, Perníkovou chaloupku?....Nejspíš tu měl. V duchu jsem se musel usmát nad svojí dětinskostí.

Tak znovu....
Cesta k jeho Perníkové chaloupce proběhla v tichosti.

Zastavil u rodinného domku a jako správný gentleman mi otevřel dveře. Chytl mě za ruku:"Mám početnou famílii, takže se neděs. Budu se snažit tě dostat do mého pokoje co nejdřív, ale příprav se na všechno. Vše oká?"

"Jojojo," vydechl jsem a propletl si s ním prsty. Na Louisově tváři se vytvořil pyšný úsměv, takže to nejspíše nebyl chybný tah.

Zazvonil a za dveřmi jsem slyšel mnoho pišticích hlasů. Dveře se otevřeli a v nich stála omega, které jako by Louis z oka vypadl. "BooBear," přimáčkla si ho na hruď a Louis neochotně pustil mou ruku, aby mohl vzít svou mamku do náruče.

"Ahoj, jsem Jay," vzhlédla pak ke mně a natáhla ke mně ruku. "Harry," nervózně jsem ji zmáčkl ruku.

"Asi necháme seznámení s tvými sestrami na později. Chudák, bojím se, že sebou sekne," Jay se podívala na alfu vedle mě, která si mě zamračeně prohlédla. Upřímně, točila se mi hlava a opravdu jsem se bál, že za chvíli budu ležet na zemi.

"Máš pravdu," uznal po chvíli.
"Tak běžte k tobě, oběd vám přinesu," usmála se omega a odešla.

"Pojď," vzal mě lehce za ruku. Udělal jsem na jeho mámu dobrý dojem?

"Mamka si tě zamilovala," řekl, jakoby mi četl myšlenky. "Ale koho ona nemiluje," uchechtl se.

Pak otevřel jedny z dveří a mě se naskytl pohled na jeho pokoj. Modrozelený interiér s fotbalovými plakáty a všude čisto. Nejspíše kvůli mě uklízel.

"Tak jak se ti líbí mé království?" rozmáchl ruce a skočil na velkou postel. "Posaď se."

"Nic takového jsem nečekal," opravdu jsem se posadil; na postel vedle jeho válející se maličkosti. "Bez urážky, BooBear," zahrál jsem očividné zděšení, když jsem řekl jeho přezdívku.

Napětí povolovalo a já si překvapivě užíval, když mě povalil pod sebe, abych to odvolal.

"Dělej," chytil mi ruce a začal mě lechtat.
"Ne, nikdy," kroutil jsem se, abych se vyhnul jeho prstům.
"Poslední výzva," zřejmě si užíval tu moc nade mnou.

Najednou mi začal v zadní kapse zvonit mobil. Louis mě přetočil tak, aby si ho mohl vyndat a zvedl hovor. Jako alfa byl silnější a tak jsem nemohl nic udělat.

Chtěl jsem vlastně zasáhnout?

"Tady Tomlinson,alfa," ohlásil se na na chvíli poslouchal člověka na druhé straně.
"Samozřejmě," zasmál se nějakému vtipu, který dána osoba řekla. Celou dobu na mě visel pohledem a já ho vystrašeně pozoroval.
"Jo, Hazz tě taky pozdravuje. No nazdar," řekl nakonec a zavěsil.

"Kdo to byl?"

"Niall, zlatíčko," odložil mobil a za chvíli se opět tyčil nade mnou. "Kde jsme to skončili?" položil řečnickou otázku. "Už vím, tady. Poslední výzva," naklonil se ke mně.

"Říkám ti ne," hýbal jsem rukama, abych se vykroutil z jeho sevření.

"Tak ti na to změníme názor," naklonil se ještě blíž. Zbožně jsem mu koukal do očí. Jeho vůně mi zastřela smysly.

A pak se mnou spojil rty.
--------------------------------------------------
Nezabíjejte mě! Jsem hodná.... snad :D

Konečně #larrykiss, že? Já vím, už vás to muselo unavovat, ale slibuju, že těch líbaček teď bude dost.

O čem si myslíte, že se bavili Niall a Louis??

Úplně miluju Jay a když jsem psala tu část s ní, úplně jsem brečela :'(  snad se na nás teď dívá z nebe....

Važte si lidí, kteří vás milují...
Vaše AMAYAHKat ^-^

Ps: Dodatečně chci poděkovat za přání k narozeninám :3 Miluju vás lidi!