TRNDSTTR|| A/B/O L.S.✔

7.- Louisův pohled

Varování: Toto je stejná kapitola jako předchozí, jen z pohledu Louise.
Omlouvám se za případné chyby.

Louis
Procházel jsem se po škole a i když jsem měl dlouho po škole, cítil jsem, že budu potřeba. Můj močový měchýř se ale ozval a já musel na záchod. Najednou se ke mě dostala ta nejdokonalejší vůně omegy v heatu. Harry. Jsem v prdeli.

Dveře od záchodků se otevřeli a stál tam on. V kalhotech už měl viditelnou bouli a dech měl zrychlený a tváře červené. Chce mě zabít?

"Hazz," zkrátil jsem jeho jméno a v duchu na něj křičel, aby odešel. Zatřásl jsem hlavou, protože na mě šli zvracené myšlenky. "Vem si supresiva. Hned," opřel jsem se o umyvadlo a mačkal jeho kraj, aby mě alespoň něco drželo na místě. "Nemám," zašeptal a já měl chuť se zabít. Co mám jako dělat?
"Už druhá omega, chtějí mě zabít," proklínal jsem karmu v mysli. Zatím co já bojoval sám se sebou,ta omega se přesunula do jedné z kabinky a začala se uspokojovat. Vážně mě chce zabít. "Pojď se mnou. Já-," zastavil jsem se. Musím dýchat ústy, připomněl jsem si a pomalu otevřel dveře kabinky.

"Bože," vzdychl jsem a rukou si překryl nos, když přede mnou udělal. Nesmím tomu podlehnout, opakoval jsem si stále v mysli. "Dovezu tě ke mě domů, mám tam prášky." "Loueeeh," vzlykl a bolestí zvrátil hlavu. Muselo ho to neskutečně bolet a mě bolelo mu nepomoct. Ale já omegy v heatu nevyužíval.
Se spoustou nadávek jsem ho vzal do náruče a svižným krokem se vydal ke svému autu. Kalhoty měl mokré napůl od mnoha vyvrcholení a napůl od lubrikantu, který z něj doslova tekl.

"Zkus si dělat dobře co nejmíň, jinak bych se nemusel udržet," posadil jsem ho na zadní sedačku.  Vyfoukl jsem zbytečný vzduch a vytočil Troyeho. Zayn a Liam by mi teď nepomohli a já teď potřebovat omegu. "Potřebuju pomoc," dýchal jsem ústy a mluvil pomalu. "Máš rut?" "Něco horšího," odpověděl jsem, "mám v autě omegu v heatu. Přijď co nejrychleji do mého bytu. Zamknu ho do bezpečný místnosti." "Fajn, za pět minut jsem tam," oznámil mi a zavěsil.

Zastavil jsem u mého bytu a vzal jsem si tu božský vonící omegu - ano šílím - do náruče - ten lubrikant byl všude - a vyběhl schody. Ještě že Troye měl klíče od mého bytu a tak jsem je teď nemusel hledat. Pomocná omega seděla na gauči. "Už si ho vezmu na starost," vzal ho za ruku a táhl ho směr bezpečná místnost. "Děkuju," naznačil jsem ústy a šel do kuchyně pro supresiva. Ty jsem pak dal Troyemu, jedinému člověku, který směl chodit k Harrymu. Ta blonďatá beta mu stále volala na mobil a proto jsem ho po pár hodinách vypnul.

Nechodil jsem do školy, protože i přes to, že se k němu nikdo nemohl dostat, měl jsem strach. Jediné místo, kde jsem se mohl uvolnit, byla zeď u Harryho dveří. Samozřejmě jsem slyšel jeho vzdechy - obvykle mé jméno -, ale alespoň jsem stále neměl panickouhrůzu z toho, jestli u něj není nikdo jiný. Ten den jsem měl ale špatnou náladu. Omeze, kterou jsem si neprávem přivlastňoval měl skončit den poté heat a já měl menší depku. Vše se mělo změnit.

Znovu jsem seděl u dveří a nechal se rozptylovat Harrym. "Loueeeh, Lou, oh Lou," začal znovu a já si dal hlavu do dlaní. Měl jsem co dělat, abych mu nešel pomoct. "Harry, přestaň," křikl jsem na něj přes dveře, když s tím šílenstvím pokračoval přes půl hodiny. "Lou, Lou," ozvalo se mi jako odpověď. "Přestaň," křikl jsem znovu a až pozdě jsem si uvědomil, že alfa hlasem. Zpoza dveří se ozvala tupá rána. Může ho to zabít. Nedbal jsem na nebezpečí a rychle jsem se dostal do místnosti. Harry ležel na zemi a vypadalo to jako, že každou chvílí omdlí. "Promiň," řekl jsem stále ještě v šoku a rychle jsem si ho zvedl do náruče. Snažil jsem se ho probudit proplesknutím, ale nereagoval. Asi se mi ho konečně podařilo zabít, prolétlo mi hlavou a já se málem složil. Tohle se nesmí stát.