TRNDSTTR|| A/B/O L.S.✔

2. - Červená nit a bloňďatá beta

Harry
První hodinu jsem měl matematiku. Pana Simona Cowella neměl nikdo rád. Seděl jsem v druhé lavici před katedrou se sklopenou hlavou jako obvykle a jakmile zazvonilo na hodinu, ucítil jsem nepříjemnou štiplavou vůni. Jako výraz úcty jsme všichni vstali, omegy měli podle řádu sklopenou hlavu. "Posaďte se," řekl a já mohl slyšet jeho povýšenecký úšklebek s kterým to pronášel. Rychle jsem si sedl a najednou si všiml červeného nitě přivázané k mé židli. Rozhlédl jsem se o třídě a když jsem zjistil, že se nikdo nedívá, lehce jsem za něj zatáhl. Nic se nestalo. Zkusil jsem s ním škubnout a všechno se stalo rychle. Slyšel jsem Cowellův křik. Vzhlédl jsem a viděl jsem ho válet na zemi, pod ním židle na níž byl uvázán druhý konec červené nitě. "Styles," zakřičel alfa hlasem a všechny omegy si zakryli uši. Všechno jsem měl rozmazané a nehorázně mě bolela hlava. "Jdu si stěžovat," zvedl se a zamířil ke dveřím a já cítil, že je něco špatně. Jakmile otevřel dveře, zasáhl plný kýbl vody, kterého si nikdo nevšiml. "Ty," ukázal na mě naštvaně prstem a rozkročil se ke mě. Zabije mě, projelo mi hlavou. Jakmile však udělal první krok, smeklo se mu to a skončil znovu na zemi. Třída už se potřetí otřásala smíchy a myslel, že umřu strachy. Chtěl jsem vždy být šedá myš, ale teď se mi to nedařilo. 

"Končím hodinu," prohlásil Cowell poraženě a hodil po mě vražebný pohled. Všichni se začali zvedat a když kolem mě procházeli, děkovali mi. Poslední se u mě zastavila blonďatá beta, známá svými pranky. "Děkuju, že si všechnu pozornost u mého žertu stáhl na sebe," zasmála se. "Niall," natáhla ruku ke mě, když jsem na ní nevěřícně koukal. "Harry," vydechl jsem. "Počítám s tebou na další kolo," poplácal mě na zádech a s tichým smíchem odešel z učebny.

Vydechl jsem přebytečný vzduch a šel se připravit na další hodinu. Tohle bylo divný. Ze skříňky jsem si jen chtěl vzít učebnici na dějepis, ale když jsem ji otevřel, vypadl z ní žlutý papírek, jehož text mě vyděsil.

V devět přijď ke kabinetu Cowella. -N.

V devět znamenalo uprostřed hodiny. Zaksichtil jsem se (viz. média) a přemýšlel, co po mě ta beta s irským přízvukem může chtít. Svěsil jsem hlavu a pak si s poraženeckým úšklebkem usmyslel, že dobrodružství s tím leprikonem bude stát za to.

8:59

Nedočkavě jsem se zavrtěl na židli a pak rychle zvedl svou ruku, abych se přihlásil o slovo. "Harry, copak potřebuješ?" Paní Perry(jde o Katty Perry vážení, protože s ní mám ještě plány)  se na mě tázavě pousmála. "Mohl bych si prosím dojít na záchod? Udělalo se mi zle," nasadil jsem co nejpřesvědčivější ztrápený obličej a psí oči. "No dobrá. Utíkej," povzdechla si. "Kdyby to bylo vážně, běž za nějakým učitelem, aby tě poslal domů," věnovala mi až mateřský úsměv a dále si mě nevšímala. Na betu dobrý.

Bleskově jsem si sbalil věci a ještě rychleji jsem se dostavil před kabinet toho slizouna. Tam už stála o zeď opřená beta a tiše si pískala. "Kvůli čemu tady jsme?" Nevrle jsem se zeptal, protože jsem se bál, že nás tu chytí. Jako by mi četl myšlenky bez špetky vzrušení pronesl: "Neboj nikdo jsem nepříjde, dokud nebude potřeba."

"Co máš v plánu?"

"Dokončit to co si začal," uchechtl se a vytáhl nějakou tubu. "Tohle je vteřinové lepidlo, to dáme do klíčové dírky. A tohle," vyndal z kapsy krém na obuv, "patří na kliku. Tak co chceš udělat?"

"Kliku," řekl jsem pohotově. Kdybych pracoval s lepidlem, určitě bych víc lepil já než klíčová dírka. Niall mi hodil krabičku s krémem a já ji otevřel. Nabral jsem si tmavou hmotu na prst a líně jím objížděl křivky kliky tak, aby na ní bylo dost krému, ale byl co nejmíň vidět.

"Za chvíli zazvoní," vytrhl mě z přemýšlení blonďák. Podíval jsem se na své dílo a pyšně přikývl. "Fíha. Na začátečníka dobrý, Harry," pochválil mě Niall. "Až přijde zkus ho co nejvíc zdržet. Přijdeš mu pak víc podezřelej," nařizoval mi co mám dělat. "Ale já nechci být podezřelý," bránil jsem se. "Ale chceš," odpověděl s kamenou tváří.
"Jak jinak chceš přesvědčit Tomlinsona, že stojíš za označení?"

<><><><><><><><><><><><><><><><><>

Zazvonilo a mě se začali neskutečně potit dlaně. Poté co mi ten leprikonem vyrazil dech svým prohlášením beze slova odešel a nechal mě tu samotného. To je tak očividné, že se mi Louis líbí?

Přede mnou se objevil Cowell a jakmile mě spatřil, zrudl a zamračil se. "Pane učiteli," začal jsem nervózně, "myslím, že nemůžete do kabinetu."

"Proč bych nemohl do svého vlastního kabinetu?"

"Protože......," snažil jsem se vymyslet tu nejvhodnější výmluvu, ale nic mě nenapadlo.

"Stylesi, puste mě nebo půjdeme k řediteli kvůli tomu dnešnímu ránu."
To na mě zapůsobilo a já rychle uhnul.

"Já jen...," začal jsem, ale už bylo pozdě. Cowell chytl kliku a snažil se vrazit zámek do dveří. Neúspěšně. Rozhlédl jsem se. Lidé se začali zastavovat aby viděli co se stane.

"Stylesi, co to znamená?" Hodil na mě smrtící pohled a poškrábal se vedle nosu. Pár lidí vyprsklo smíchy, neboť mu poté zůstal na tváři flek.

"No, víte....," nadechl jsem k odpovědi, ale Cowell taky. Chtěl použít znovu alfa hlas, cítil jsem to. A nebyl jsem asi jediný. "Utíkej, lotře," uslyšel jsem za sebou smích bety a tak jsem se rozeběhl pryč a nechal vše za sebou.

Zastavil jsem se až na parkovišti školy. Vydýchával jsem svůj běh, když za mnou přišel s úsměvem Niall a podal mi batoh.

"Si vážně dobrý na začátečníka. Jen máš pomalý reakce, ale to se vypiluje. Dej mi mobil," natáhl ke mě ruku a já mu bez přemýšlení podal svůj telefon.
Chvilku na něj něco mačkal a pak mi ho vrátil zpět. "Máš tam uložený moje číslo. Dnes už běž domů, omluvím tě z hodin. Napiš mi pak kde bydlíš, ráno tě vyzvednu." Zvedl ruku na rozloučení a pomalu odcházel zpátky do školy.

Tehle den byl divnej.

----------------------------------------------------
Lidičky, plním si sen tak doufám, že se to dá číst.

Amayah ^-^