TRNDSTTR|| A/B/O L.S.✔

21. - Sehranost

Věnováno Kacuky , protože jseš prostě úžasná! :D
----------------------------------------------------

Louis 
Teď si nejspíš řekněte:'Ta omega toho alfa krasavce úplně žere, takže stačí aby se nechoval jako vůl a má ji jistou'.
Ale kurva....Harry je někdo, koho jsem nikdy nechtěl ztratit a tak jsem měl od rána žaludek jako na vodě.

Jeho vůně jako kdyby se vznášela kolem mě a já ani nevěděl , jak je to možné. Nedokázal jsem nic pozřít a stále bál jsem se, abych nikde nevrhl šavli.

Niall mi jasně naznačil, že udělám jednu chybu a jsem ze hry navždy. A to jsem nechtěl. Kdo jiný kromě mě by měl být mates s tou kudrnatou omegou?

Kulhavým krokem jsem šel do školy a -jak jsem se ráno v zrcadle přesvědčil- v obličeji jsem byl celý bílý. Jako kdybych si potřeboval zahrát na nějakou zkurvenou křídu!
Šel jsem pěšky, neboť jsem si myslel, že čerstvý vzduch mě pomůže.

Nope!

Furt jsem chtěl zvracet.

Ten den jsem se vykašlal na všechny své 'povinnosti' a rovnou jsem si šel do šaten. První hodinu jsme měli tělocvik a i když James nebyl moc taktní, dalo se s ním zapomenout na starosti obyčejného dne. Stále jsem se v myšlenkách sám sebe ptal, co jsem mnou je, protože do dneška jsem s kozou nikdy žádný problém neměl.

Ale jakkoliv jsem skákal, vždy jsem nakonec skončil rozplácnutý na zemi. Ach jo...

Nejen mě má neschopnost přišla divná. I James mě ke konci hodiny málem objímal se slzami v očích. Co jsem komu udělal, že jsem jako tělo bez duše?

Teprve až jsem přežil i hodinu matematiky s tím nafoukancem, co mi málem zmrzačil omegu, jsem se mohl vydat do učebny hudební výchovy. Podivil jsem se, když jsem našel sedět pana Aoki-ho za katedrou. Neměl by přestávky trávit ve svém kabinetu?

„Ááá, dobrá, že jste tady, Tomlinsone!" vykřikl, jakmile mě spatřil. „Kde máte svého partnera?"

„Partnera?" vyděšeně jsem sebou škubl. Neměl jsem žádné ponětí o čem mluví.

„Ano, pana Stylese, který s vámi má dělat prezentaci," profesor zvědavě nadzvihl jedno obočí.

„Nevím kde je," odpověděl jsem mu po pravdě.

„Tak si to tady zatím připravte sám. Já si jdu ještě něco zařídit a jestli se něco stane s touto učebnou, odpovědnost nesete vy," řekl mi a s pár papíry vyšel ze třídy.

„Ahoj," ozvalo se tiše ode dveří, když jsem hledal papír s mýma poznámkama. Otočil jsem hlavu a spatřil omegu, která mě nervózně zkoumala. Jen tak tak jsem se udržel a nerozběhl jsem se k němu. To bych ho nejspíše vylekal.

"Ahoj," odpověděl jsem. "Aoki říkal, že si to tady máme připravit." Zvedl jsem papír a zamával jím ve vzduchu. "Máš ho, Hazzy?"

"Měl bych ho mít někde v tašce," omega se odlepila od svého místa a přešla skoro až ke katedře. "Pokazím to," podíval se na mě, jako bych to byl já, kdo určuje, jak dopadne.
Přešel jsem k němu a chytl mu ruce do těch mých.

"Nic se nestane. Jsem tady. A pokud něco pokazíš, udělám něco horšího a budu pro ostudu já, souhlasíš?"
Harry se zasmál a obejmul mě. "Tak jo," zašeptal do prázdné třídy.

<><><><><><><><><><><><><><><>

"A pak tam patří Bach, který třeba napsal známou Air," dopověděl jsem svou část a kývl na Hazzu, aby pokračoval. Nevěřil jsem, jak dokonale se dokážeme doplňovat. Dokonce většina třídy poslouchala....a položme si ruku na srdce, to se často nestávalo.

Koukl jsem se na omegu přede mnou. Třásly se jí ruce. Odkašlal jsem si, abych si přilákal její pozornost a pak nenápadně ukázal na sponku přede mnou na stole.

Vzal jsem ji do prstů a znovu nenápadně jsem mu ji vložil do dlaně. Začal si s ní hrát a viditelně se uvolnil. Znovu byla řada na mě a tak jsem mluvil o nástrojích v tomto období.

"Dokonalé," zatleskal nám uznale profesor Aoki a poslal nám sednout.  "Doufám, že si z toho třída něco odnesla, protože to bylo velmi poučné a dobře jste si to zpracovali. A to nemluvím o té sehranosti-" sekl se, jako by nechtěl říct něco nevhodného.

Věděl jsem co má na mysli. I přesto, že byl beta, věděl o spřízněných duších. 
Otočil jsem se na kudrnatou omegu a spiklenecky mrkl.

Profesor hudební výchovy ještě něco vykládal, ale jak jsem mohl poslouchat, když jsem pokořil dnešního největšího strašáka?

<><><><><><><><><><><><><><><>

"- a to protože ti pomohl s trémou neznamená, že si tě zaslouží!" zaslechl jsem rozzlobený hlas bety, když jsem procházel kolem záchodů.

"Ale Nialle,"povzdychl si Harry.

"Ne Harry! Pochop mě, vím, že ho miluješ, ale jak víš, že tě nevyužije?"

"Protože všichni vidí, jak se na něj kouká. Ty seš tady jedinej slepej," ozval se nevrlý hlas další omegy - Zayna.

1:1, Horane! .....jo a děkuju Zayne. 

"Jak myslíš Harry," uznal převahu Horan. "Ale pak za mnou nechoď s pláčem!"

"Neboj nepůjde, protože Louis ho miluje," ozval se Zayn. Éhm, není milovat silné slovo? Ale lidi, asi vím co myslíte a jo, nikdy bych ho neopustil.

"Vážně mě miluje?" Skoro jsem neslyšel následující Harryho větu.
"Máte mezi sebou veliké pouto a to ani nejste mates. To je neuvěřitelný! A představ si jak je k nevydržení, když nejsi poblíž. Je na zabití!"

Jo, tak s tím musím souhlasit. Ale může mi to někdo mít za zlý? Já myslím, že ne.
Harry se uchechtl. "Děkuju Zayne. Moc to pro mě znamená."

Oddechl jsem si.

Harry, ty má zelenooká lásko.

--------------------------------------------------
A jsem tu zpět....mě se prostě tak rychle nezbavíte :D

Z Nialla se trochu stává badass, ale nebojte, jde mu opravdu jen o dobro Harryho.... :O

Právě sleduju Red Band Society, takže jsem trochu šílená (je to o partičce teenagers, co žijí v nemocnici)..... prostě vidíte,že to není normální kapitola *crazy laught*

Hoďte vote a komentujte!

Hezké pondělí,
Amayah ^-^