TRNDSTTR|| A/B/O L.S.✔

17. - Přívešek

Harry
Už v ranním vzduchu bylo cítit něco nového. Já sám jsem se cítil jinak. Možná za to mohl včerejší pokec s Gemmou; tímto jsem si, ale hlavu lámat nechtěl. Vstal jsem s velmi dobrou náladou a lidem kolem sebe rozdával úsměvy. Ve sprše jsem si i zpíval. Proboha.

Právě jsem si obouval boty, když ke mě přišla má sestra. "Víš Harry, chtěla bych ti něco dát," vzala mé ruce a vtiskla do mých dlaní přívěsek s lahvičkou.

"Je v tom syntetický pach alfy, kdyby se něco stalo, vylej to na sebe a nikdo tě nebude otravovat," pohladila mě po tváři," ale neplýtvej tím. Špatně se to shání."

Abych upokojil Gemm, tak jsem se mi za chvilku lahvička houpala na krku. Párkrát jsem po ni přejel prsty. Nemohl jsem uvěřit, že je to skutečné.

<><><><><><><><><><><><><><><>

Vstoupil jsem na pozemky školy a nevěděl jsem, kam dřív otočit hlavu. Všichni mě zdravili a já netušil, komu odpovědět. "Harry," dostal jsem do náruče pištící omegy. "Ahoj," pozdravil jsem Zayna a odtáhl ho trochu od sebe, abych mu viděl do tváře.

Vypadal na výsost spokojeně. Aby taky ne když měl celý krk od malých modřinek, které mizely pod trikem a bůhvíkde končily. "Dneska ti to sluší," rychle zamluvil dlouhou chvíli a začal se rozhlížet po jeho mates.

Ten už stál dva kroky za ním a přiložil si prst na ústa v signálu, abych ho nevyzradil. Hmátl jsem po Zaynově ruce a donutil ho dívat se na mě. "Co Louis?" Plácl jsem první věc, co mi přišla na mozek. Vážně Stylesi?

"Uhm....ten," zarazila se omega. Více toho,ale říct nemohla, neboť si ji její alfa zvedla do náruče jako princeznu. Zayn vyjekl, protože to nečekal a rychle obmotal ruce kolem krku alfy. Když zjistil, průvodce jeho šoku, drcnul mu hlavou do tváře s výrazem nejvyšší uraženosti.

"Radši nebudu rušit," řekl jsem páru, který mě stejně už nevnímal a kouknul se na prostranství kolem školy. Upoutaly mě modré oči. Louis právě zamykal auto a propaloval mě nečitelným pohledem. Kdyby nebyl tak daleko, určitě by se mi rozklepala kolena z té vůně.

"Harry," zaťukala mi omega na rameno a tak mě vyrušila v dočasného transu. Odvrátil jsem zrak od alfy a zahleděl se na Troyeho. "Ahoj Troye, co bys rád?" Přistoupil jsem k němu trochu blíž, na tváři nevinný úsměv.

"Louis vymyslel v partě další z jeho oficialních pravidel," vzhlédl ke mě a přemýšlivě se kousl do rtu.

"Poslouchám," zasmál jsem se. Tohle mě vůbec nepřekvapovalo, naopak, něco takového jsem čekal.
"Každá omega, která je nezadaná a v partě je povinna jít na rande s nezadanou alfou v partě. Pokud žádná nezadaná alfa v partě není, členové ji určí," odrecitoval zřejmě předem určený text.

"Takže já mám jít na rande s Louisem," zkonstatoval jsem situaci. "Taky se to tak dá říct," přikývl a zvedl ruku, aby jí přejel po bondu. V tu ránu mě po praštilo. "Troye! Kde máš vlastně Connora?"

"Bylo mu blbě," špitla omega," ale prý na můj heat by měl být v pořádku," dodala ještě tišeji.

"Určitě bude," věnoval jsem mu krátké objetí. Když jsem od něj odstoupil, přihrnuli se k nám ostatní. "Jdeš zase s námi?" Zeptal se mě Stan. Kývl jsem.  "Takže jako minule," usmál se.

"Dnes jde vedle mě," uslyšel jsem za sebou pevný hlas Louise. "Jak chceš," zvedl v obraně Stan ruce a dál se prazvláštní situaci nevěnoval. "Jdeme," zavelel jen a věnoval mi poslední pohled.

Louis mě jemně vzal za paži a postavil mě po čela divného průvodu. "Krásný přívěšek," věnoval mi úsměv, když jsem šel po jeho boku; jeho vůně mě omámila natolik, že jsem ze sebe dostal jen rozpačité děkuju.

"Od koho je? Jestli se tedy mohu zeptat," otřel 'nenápadně' svou ruku o tu mou. "Od sestry," vzal jsem lahvičku a zahleděl se na průhlednou tekutinu uvnitř skla. "Co v tom je?" Nepřestal mě zahlcovat otázkami.

"Něco, co mě podle všeho bude chránit," nakrčil jsem nos a věnoval mu škleb, i když jsem se chtěl usmívat.
"Nejsou pro tyhle případy tady alfy," zamračil se na věc houpající se na mém krku.

Na to jsem neměl co říct. Louis, zřejmě potěšen mou reakcí se ke mě ještě trochu přiblížil. "Taky se tak těšíš na dnešní odpoledne?" Zavrčel spokojeně vedle mě.

To jsme se, ale už blížili ke skříňkám a tak jsem mu rychle stiskl ruku, abych ho tolik nerozlobil a utekl. Já vím, zbabělé.
Ale co jsem asi měl jiného dělat?

Nechat to slintat nade mnou přede mnou? To určitě.

<><><><><><><><><><><><><><><>

Zazvonilo a já jsem vyšel ze záchodků,kde jsem se schovával.
S Louisem jsem nesdílel stejný rozvrh a tak jsem v duchu utěšoval, že do konce vyučování nebudu muset pohybovat pod jeho pronikavým pohledem.

Zamířil jsem ke skříňce a než jsem ji stačil otevřít, zabralo mou pozornost malé papírové letadélko, které svou špičku skrývalo v mé skříňce.

Vytáhl jsem ho a rozbalil. Přelétl jsem škrabopis a teprve poté se dal do čtení.

Jsem víc než za koho mě máš.

Navždy tvůj L.T.

Při čtení monogramu jsem se málem zakuckal. L.T. určitě znamenalo Louis Tomlinson, ale mohl to být prakticky kdokoliv.

Otočil jsem papír a vykulil jsem oči na stránku plnou černých slov (pozn. aut. to jakože je to zpracovaný na počítači) o Baroku.

Poslal to ten jeden jediný člověk. Ten, kvůli kterému jsem lahvičku na krku chtěl rozbít a vylít si ji na sebe a taky ten, kvůli kterému jsem ji chtěl zahodil a poslouchat jen jeho.

Ach Louisi.....

------------------------------------------------
Zdá se to jenom mě nebo to zbytečně protahuju O.o

Jinak....dneska mám narozeniny....tak kdyby jste mi chtěli náááhodou popřát v komentářích.......nebudu se bránit :D

A nebojte, příště už se zase bude dít něco pořádného! :P

Ještě než to tady ukončím (ANO, zase se vykecavám) bych vám chtěla poděkovat za úžasné ohlasy u minulých kapitol.....moc si toho vážím <3

Vaše AMAYAHKat ^-^.