Princess of vampires [DOKONČENO] ✓ - OPRAVA

•9• ,, Dědo?!"

Kass
Další den. Den, ve kterém mám přijet na univerzitu. Den, kdy začnu nový život. Už nebudu jen obyčejná Kassandra, dívka napůl francouzka. Začnu žít s novou tváří. S hybridí tváří. ,, Dobré ráno," řekla Zach, který se posadil na zemi. ,, Dobré, asi se už těšíš na postel, že?" zeptala jsem se. ,, To ano," řekl a jednou rukou si přejel pro krku a po rameni. ,, Bolí?" zeptala jsem se. ,, Trochu, asi mi ztuhl sval," řekl a snažil se pohnout ramenem. Jenže to se nepovedlo. Prý, že ho to bolí jen trochu. ,, Ukaž," řekla jsem, vstala jsem z postele a šla k němu. Šla jsem k jeho zádům jako smyslů zbavená. ,, Co to děláš?" zeptal se nechápavě a zároveň nervózně. ,, Ve škole jsem chvíli studovala i uvolnění svalů," řekla jsem a své ruce jsem přesunula na jeho ramena. Začala jsem rukama pomalu pohybovat a masírovat. ,, Je to příjemné," řekl a trochu se uvolnil. Jen jsem se usmála a ještě chvíli pokračovala. Mé prsty omylem zajeli na jeho klíční kost. ,, Promiň," řekla jsem, ale prsty jsem nechala na samém místě. Zach se na mě podíval takovým zvláštním pohledem. Nedokázala jsem ho popsat, ani odtrhnout oči z jeho rtů. ,, Ehm. Myslím, že to pomohlo," řekl Zach a stoupnul si. Jen jsem přikývla a šla si pro oblečení.

,, Pěkný svetr," řekl s úšklebkem Zach.
Sama jsem se podívala na svůj béžový svetr s modrýma pruhama. ,, Že jo, taky si myslím," řekla jsem se smíchem a pohladila si svetr. U Zacha se ukázal malý úsměv, který hned opadl. Zavrtěl hlavou a odešel do koupelny. Uvědomila jsem si, že mám jeho tričko, ale nic neříkal tak mu ho vrátím potom. Když vyšel z koupelny ještě jsem si udělala hygienu a vlasy si spletla do rybího copu. ,, Dáme si ještě snídani a pojedeme," řekl Zach, když jsme vyšli z pokoje. Jen jsem přikývla a následovala ho. V motelu nebyla jídelna, takže jsme museli jít někam ve městě. ,, V jakým městě jsme?" zeptala jsem se, když jsme přišli do jedné restaurace, kde právě podávali snídaně. ,, V malém městě Churchill, několik kilometrů od univerzity, která je v odlehlé části, ale zase poblíž je velké město Regina," řekl Zach. ,, Dobrý den, co si dáte?" přišla k nám servírka. Samozřejmě, že ta otázka snad patřila jen Zachovy, na kterého se dívá. Jenže Zach si ji nevšímal, nebo spíš si ji všiml, ale žádal mě o pomoc. S čím chce pomoct? Odradit ji? Fajn. Svojí ruku jsem přesunula k jeho a propletla jsem s ním jeho a mé prsty. ,, Lásko, dala bych si něco sladkého. Asi začínám mít chutě," řekla jsem a druhou ruku jsem položila na své břicho. Bylo to jediné co mě napadlo, neboť jsem to viděla ve filmech. Zach chvíli nechápal, ale hned pochopil, stiskl mi ruku a druhou přisunul na mé břicho. ,, Dobře, dáme si čokoládové crossianty a já si dám slaninu s vajíčky," řekl. ,, Moment! Slanina je lepší dám si ji taky," řekla jsem a dala Zachovy polibek na tvář. Servírka mě vraždila pohledem a s vrtěním zadku odešla. ,, Díky, momentálně nemám zájem o nějakou namyšlenou fiflenu," řekl. ,, Jasný, za málo," řekla jsem s malým úsměvem. Ruce jsme měli furt propletené, jenže řekl něco čím mě zaskočil: ,, Asi to nebude moje, nic takového jsme nestihli ne? Nebo ano?" podíval se na naše ruce na mém břichu. Sundala jsem ruku z břicha a praštila ho do ramene. ,, Blbečku," řekla jsem se smíchem a on se taky zasmál. Měl tak krásný smích. Hluboký a upřímný. Ten úsměv byl ještě krásnější. Malé ďolíčky, které zdobí jeho tváře. A ten úsměv, vytvořený červenými, plnými rty, které bych chtěla ochutnat. Bože! Na co to myslím? Vyhnat z hlavy! ,, Tady to máte," řekla celkem dost naštvaná servírka a položila nám snídani na stůl.

###

Už několik hodin jedeme autem. Jediné co jsem viděla byl les. Samý les nic jiného. ,, Už tam budeme? " zeptala jsem se. ,, Skoro," řekl Zach, který se i po několika hodinách soustředil na řízení. Asi po další hodině, jízdy autem a poslouchání divných písniček z rádia jsme přijeli před jezero. Zach trochu zpomalil, ale stále jel k jezeru. Byli jsme ani ne dvacet metru u jezera a on furt nezastavil. ,, Proboha to nás chceš zabít?!" křičela jsem na Zacha. Ten nic neříkal a pořád jel rovně. Už zbýval kousek od jezera a já se dala do křiku. Myslela jsem, že by Zach zastavil, ale on nezastavoval. Zavřela jsem oči a připravila se na náraz do vody. Jenže žádný náraz nepřišel. Pomalu jsem otevřela oči. Bylo to nemožné. Místo toho, aby jsme byli ve vodě jsme jeli po jakým si mostu. Vůbec nic jsem nechápala a ještě víc jsem nechápala, když se Zach tiše zasmál. ,, Ochranné kouzlo, před lidmi," řekl jen. ,, Proč?" zeptala jsem se pohledem upřeným na něj. ,, Otoč hlavu a uvidíš," řekl Zach a já tak udělala. Brada mi spadla až k podlaze u auta. Před námi se začala tyčit velká budova, gotického stylu. Dokonce měla i věžičky. ,, Univerzita? " zeptala jsem se. ,, Ano, proto to kouzlo," řekl Zach. ,, Mohl si to říct," řekla jsem a uraženě jsem si založila ruce na hrudi. ,, To mi taky došlo, když si začala křičet. Aspoň by mi nepraskly bubínky," řekl a ublíženě si pohladil ucho. ,, Můžeš si za to sám," řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. On jen zakroutil hlavou a soustředil se na řízení. Budova se pomalu víc a víc přibližovala a zatím jsme dojeli k velké bráně. Moc dlouho jsme nečekalo, neboť někdo se ozval z krabičky, která byla u brány a Zach odpověděl. Brána se začínala otvírat a Zach opět mohl vyjet. Byla tma a všude byli lidi. ,, Co se to děje?" zeptala jsem se. ,, Právě začala výuka," řekl Zach. ,, V noci?" nechápala jsem. ,, Upíry denní světlo nemají v lásce. Nezabije, ale kůži škodí," řekl. ,, A proč ty na světlo chodíš a z kůží ti to nic nedělá?" zeptala jsem se. Zvedl jednu ruku a já si teprve teď všimla, že má velmi zajímavý prsten. ,, Když dosáhneš jednadvaceti let, dostaneš tento prsten. Denní prsten. Slunce mi neublíží," řekl. Poslouchala jsem ho, ale zajímavé mi přišlo spíš to, že už mu bylo jednadvacet. Po chvíli zastavil a podíval se na mě. ,, Nejdříve půjdeme za ředitelem a potom do tvého pokoje," řekl. Jen jsem přikývla a připravila se na výstup z auta mezi lidi. Zach vystoupil a čekal na mě. Fajn, nádech a výstup z auta. Bože já jsem venku! Vyšilovala jsem v hlavě, když se na mě otočili všechny mladé hlavy. Těžce jsem polkla a následovala Zacha. Po chvilce jsme přišli ke dveřím z bílého dřeva. Zach zaklepal a z druhé strany se ozvalo dále. Vešli jsme a mě se naskytl pohled na známou osobu. ,, Dědo?!" vykřikla jsem na muže, který seděl v křesle za stolem.

################################
Ahojky!! Jsem tu zase já a nová kapitola!!
Kass přijela na univerzitu!!
Co si myslíte o Zachově chování?
Myslíte, že Kass potkala svého dědu, nebo si někoho spletla?
P

říběh začíná mít hodně viditelnosti a já jsem zase pyšná jako u prvního příběhu.
Miluji vás lidi!! 😍😱😊 Ahoj!! U další kapitoly vaše

#Bee#