Princess of vampires [DOKONČENO] ✓ - OPRAVA

•4• Odjezd a sen

Věnování: anickakoko za to, že mě vždy potěší její názor na mé dva příběhy, taky za to, že se jí mé psaní líbí a vždy si ho přečte. :) Děkuji

Kass
,,Kass, zlato vstávej,“ slyšela jsem něčí hlas. ,, Musíš snídat a pak odjet,“ teď jsem slyšela mužský hlas. ,, No jo. Už vstávám," zabručela jsem a slyšela krky, které vedli z mého pokoje. Otevřela jsem oči, zvedla se do sedu a protáhla se. Když jsem se rozhlédla po pokoji, všude byli krabice a tašky a já si vzpomněla, že dnes odjíždím pryč. Podívala jsem se na mobil, jestli mi ještě nenapsal Lee, ale žádná zpráva tam nebyla. Vstala jsem z postele a šla jsem ke skříni si rozmyslet co si obleču. Vybrala jsem si černé džíny s dírami na kolenou k tomu bílé tílko s tenkými ramínky a okolo pasu červenobílou kostkovanou košili.

Vlasy jsem si na snídani sepla do culíku a šla jsem do kuchyně. ,, Dobré ráno!“ zavolala jsem po kuchyni. ,, Ahoj zlatíčko,“ řekla babička a políbila mě na tvář. ,, Dobré,“ řekl někdo za mnou. Samozřejmě Zachariach. Když jsem se otočila nabourala jsem hlavou do jeho hrudi. ,, Omlouvám se,“ řekl jsem, když se celý napjal a udělal jsem krok zpět. ,, Pojďte ke stolu,“ řekla babička a Zachariach mi uvolnil místo na průchod do jídelny. Sedla jsem si na své obvyklé místo a Zachariach se posadil na proti mě, kde vždy seděl dědeček. ,,Čím pojedeme?“ zeptala jsem se, když babička přede mě postavila poslední lívance od ní. ,, Autem, potom vlakem, letadlem a pak zase autem,“ řekl stručně Zachariach. Jen jsem přikývla a pustila se do lívanců. ,, Vezmi si to nejdůležitější, zbytek bude převezen,“ řekl, když jsme dosnídali a já uklízela ze stolu. ,, Dobře,“ řekla jsem a odešla do pokoje. Do batohu jsem si dala hygienu, věci na převlečení, fotku s babičkou a dědou, když mi bylo sedm z poutě. Byl to nejlepší den jaký jsem mohla zažít.

Flashback
Sedmiletá holčička běhala k různým atrakcím s růžovou vatou v ruce. Její babička ji hlídala a děda se její radosti jen smál. Holčička byla šťastná za oba. S dědečkem šli dvakrát na autodrom a občas ji nechal i řídit. Jak dívenka běhala ke každé atrakci u jedné se zastavila několikrát. Byla to velká koule na vodě. Chtěla tam jít, ale bála se. ,, Copak princezno? Chceš tam jít?“ optal se dědeček své vnučky. ,, Chci, ale bojím se. Co když budu mokrá a babička mi vynadá?“ zeptala se vnučka dědečka. ,, Tak to půjdu zkusit první. Když se namočím, babička mi nevynadá. A když do bude bezpečný půjdeš tam ty. Dobře?“ zeptal se dědeček, ale vnučka zakroutila hlavou v nesouhlas. ,, Chci tam jít s tebou," řekla. ,, Dobře zkusím to zařídit,“ řekl dědeček a odešel za pokladním. Dívka se usmívala sladkým úsměvem od ucha k uchu a čekala až se dědeček vrátí. Po chvilce se dědeček k vnučce vrátil a chytl ji za ručku. ,, Můžeme," řekl jen a šel k vodě, n které pluli různě velké koule. Dědeček vlezl jako první a potom pomohl i vnučce. Chvilku jim to šlo, ale najednou dědeček uslyšel křupnutí a byl po kolena ve vodě. Stihl chytit vnučku, která si namočila jen půlku šatiček, které měla na sobě. ,, Teď nám babička vynadá oboum,“ řekla vnučka se smíchem, když se dostali z koule. ,,To jo,“ řekl dědeček a taky se zasmál. Když se vrátili k babičce ta jančila a vynadala oboum za to, že se namočili. Ale potom zastavila někoho a poprosila, aby je vyfotil. Od té doby byla fotka, na které jsou vidět mokré kalhoty a šatičky.
Endflashback
,, Země volá,“ slyšela jsem vedle sebe. Probrala jsem se ze vzpomínky a podívala se vedle sebe. Samozřejmě, že tam stál Zachariach. Bože on mě snad sleduje?! ,, Co?“ prskla jsem na něj. ,, Kdo to je?“ zeptal se a ukázal na obrázek. ,, Nikdo, koho by si znal. A navíc tě to nemusí zajímat,“ řekla jsem a obrázek uložila do batohu. Ještě oblíbenou knihu a měla jsem vše. ,, Jsem připravená,“ řekla jsem směrem k Zachariovi. Ten jen přikývl a odešel z mého pokoje. ,, Buď opatrná, a dávej na sebe pozor,“ řekla babička, když jsme stáli u černého BWM x6 a potom mě stáhla do objetí, které jsem ji s láskou opětovala. ,, A vy na ní dejte pozor,“ řekla babička na Zachariaha a já jen protočila oči v sloup. Dostala jsem poslední polibek na čelo, potom jsme nastoupili do auta a jak se začalo rozjíždět loučila jsem se s domem, ve kterém jsem žila od narození a dokonce i s ženou, která mě vychovávala. ,, Co se stalo tvému dědovi?“ slyšela jsem najednou vedle sebe. ,, Umřel,“ řekla jsem. ,, Aha,“ řekl jen. ,, Proč?“ zeptala jsem se. ,, Asi ti nedali dobrou historku, ale ten muž z fotky pracuje na univerzitě," řekl. ,, Jo jasně,“ řekla jsem, protože jsem tomu nechtěla věřit. Babička vždy říkala, že děda zemřel. ,, Věř čemu chceš, uvidíš sama,“ slyšela jsem poslední větu od něho a najednou jsem propadla do říše snů.
Sen
,, Tlačte! Ještě kousek!“ opakoval doktor směrem k ženě. ,, Už vidím hlavičku!“ křikl doktor. Žena zatlačila víc, až začala křičet. ,, Hlavně nepoužívejte vlčí sílu! Ještě kousek! Vydržte!" pokračoval doktor v rozkazech. Muž, který držel ženu za ruku se začal usmívat a ženu políbil do vlasů. ,, Ty to dokážeš,“ pošeptal ženě do ucha. ,, Nechci miminku ublížit!" řekla žena s pláčem. ,, Neublížíš mu. Věřím v tebe, tak taky věř!“ řekl muž. ,, Tlačte! Zaberte!" křikl doktor a žena zabrala jak mohla. Najednou se místností rozlehl dětský pláč a žena začala plakat ještě víc. ,, Gratuluju vám královno a králi, máte nádhernou dcerku,“ řekl a přešel k nynějším rodičů a předal jim malé miminko v růžové dečce. Holčička měla zavřené oči, ale když je otevřela rodiče viděli něco co nečekali. Dívenka měla svítivě žluté oči, které se pak staly zelené. Nebylo to možné. Byla po staletí prvorozený hybrid. ,, Jak se bude jmenovat?“ zeptal se doktor. Žena se podívala na muže a pak řekla:..
Probudil mě náraz do měkkého a jemné drncání. ,, Konečně si vzhůru,“ slyšela jsem na proti sobě. Zvedla jsem se  ze sedačky a rozhlédla se kolem sebe. Byli jsme v kupéčku. ,, Všude bylo plno tak jsem šel sem,“ řekl. Jen jsem přikývla a nic neřekla. Přemýšlela jsem o tom snu. Byl to sen nebo nebyl? Asi jsem přečetla další fantasy román a pak z toho vznikne tohle. ,, Jak si mě sem donesl?“ zeptala jsem se. ,, V náručí, si lehká jako pírko,“ řekl s úšklebkem a já si vzpomněla na to co řekl v autě. Chtěla jsem najít batoh, ale nenašla jsem ho. ,, Kde mám batoh?“ zeptala jsem se a on zvedl ruku a prstem ukázal nade mně. Postavila jsem se a natáhla se pro batoh. Jenže to mi moc nevyšlo. Vlak se prudce zhoupnul, já jsem neudržela rovnováhu a padala jsem k zemi. Už jsem cítila náraz, ale místo toho jsem pocítila přes své bílé tílko teplé, velké ruce. Podívala jsem se vzhůru a nade mnou se tyčil samozřejmě Zachariach. Jeho malíčky a palce se dotýkaly mé studené kůže, až mi naběhla husí kůže. ,, Zase tě zachraňuji,“ řekl a usmál se. On se usmál! To bylo poprvé! ,, Tím pádem opět díky,“ řekla jsem a ruce položila na jeho paže aby mě vrátil zpět do rovnováhy. Vzala jsem ze země batoh, který zřejmě spadl a sedla si na své místo. Zajímalo by mě jestli tu energii cítil taky. Takový nával elektrického, příjemného vlnění jsem nikdy necítila. Vypadá to, že tahle cesta bude ještě zajímavá.
################################
Ahojte tady jsem zase já! A další kapitola samozřejmě.
Líbil se vám Flashback?
A co ten sen? Byl to sen nebo nebyl?

Tak zase Ahoj! U další kapitoly!
M

ám vás ráda vaše

#Bee#