Princess of vampires [DOKONČENO] ✓ - OPRAVA

•22• ,,Nemám moc ráda sníh,"

Kdyby někdo nevěděl, tak na obrázku jsou hory😂.

Kass
,, Vstávat!" zakřičela Freya, plna nadšení, že jsme uvolnění ze školy a místo toho jedeme na hory. Tedy spíš zbytek. Kvůli bezpečnosti několik žáků odjelo domů k rodičům. Já už nemám kam jet, takže musím na hory. Freya zůstala kvůli mě, stejně jako ostatní přátelé, ale i někteří tu museli zůstat. Zamručela jsem v nesouhlas a zachumlala se do peřiny. Důvod, že jedeme na hory? Spálená místa, rozbitá místa a nakonec mnoho mrtvých. Mezi mrtvými je i můj děda, moje babička taky umřela, takže moje jediná rodina je teď univerzita. ,, Ale no tak! Odjíždíme!" řekla a strhla ze mě peřinu. ,, Nemám ráda sníh," řekla jsem a natáhla se pro peřinu. Freya ještě něco řekla, jenže já přestala vnímat a vrátila jsem se do bezesného spánku. ,, Vstávat," řekl někdo jiný než Freya. Jen jsem zase zamručela a dál spala. ,, No tak vstávej, to tě mám z té postele vytáhnout?" ozval se zase ten hlas. ,, Stejně mě neuneseš Freyo," zamumlala jsem do peřiny. ,, Jenže já nejsem Freya," ozval se hlas, který jsem konečně poznala. Než jsem stihla cokoliv říct, byla jsem v jeho náručí. ,, Dobré ráno," zašeptal Zach nebezpečně u mého ucha, na kterém se mi zjevila husí kůže, která se mi zjevila i po celém těla. Ach, co mi to dělá? Zeptala jsem se v hlavě, než jsem si uvědomila, že mě může z nějakého důvodu slyšet i v mé hlavě. ,, To bych taky rád věděl," zašeptal mi do ucha a opatrně mě postavil na zem. Můj bok nebyl ještě zcela v pořádku, ale doktorka mi řekla, že než přijedeme na hory budu zase v pořádku. Takže můj plán jak se vymluvit, abych šla do bílého sněhu mi moc nepomohl. ,, Moje hlava, moje soukromí. Tak mi do ní nelez," řekla jsem. ,, Nejde to, najednou se ke mně to co řekneš přihrne. Aspoň, kdybych neměl takový nutkání ti odpovědět," vysvětlil mi a zadržel mě, když jsem se nenápadně snažila vlézt zase do teplé postele. ,, Proč ti nevidím taky do hlavy?" zeptala jsem se uraženě. ,, Netuším, ale jsem rád, aspoň mám něco pro sebe," řekl a já si uraženě založila ruce na hrudi. ,, Nebuď jak malá," řekl s malým úsměvem. Jen jsem se na něj ušklébla a nechala ho odejít. Hned jak odešel jsem se otočila s vraždeným pohledem na Freyu. Ta se jen culila jak andílek na hnoji. ,, Co?" zeptala jsem se. ,, Sluší vám to spolu. Jak dlouho? " zeptala se najednou. ,, Jak dlouho co?" nechápala jsem. ,, Jak dlouho ho máš ráda?" zeptala se. Jen jsem se na ni dívala. ,, Dejme tomu, že celkem dost dlouho," řekla Freya a šla s úsměvem do koupelny. Sama jsem nad tím neuvažovala. Mám ho ráda? Možná, ale co on mě? Řešila jsem, ale tak, aby mě Zach neslyšel.
Zach
S úsměvem jsem odešel a za dveřmi jsem se zasekl. ,, Co?" slyšel jsem Kass. ,, Sluší vám to spolu, jak dlouho?" zeptala se Freya. Nechápal jsem co tím myslí, zřejmě to nechápala i Kass, protože se po chvíli zeptala: ,, Co jak dlouho?" ,, Jak dlouho ho máš ráda," zeptala se Freya. Kass nic neříkala a já byl zcela v šoku. Napínal jsem uši, abych ji slyšel, ale pak Freya řekla: Dejme tomu, že celkem dost dlouho." A pak odešla do koupelny. Měl jsem chuť se vrátit a políbit ji, neboť jsem něco podobného cítil, když měla ten sen. Nechal jsem to být a sám s přemýšlením jsem si šel do zabalit věci.
Kass (opět)
Do větší cestovní tašky jsem si dala potřebné věci, jako teplé oblečení, hygienu a mnoho dalšího. Na sebe jsem bílý svetr s vločkami a černé džíny se svojí klasickou zelenou bundou s kožichem na kapuci na zimu. Někdo zaklepal na dveře, když jsem si zrovna četla a tak jsem vstala a šla otevřít. Za dveřmi stál Zach se svojí taškou. ,, Přišel jsem, abych tě doprovodil, kdyby si se náhodnou pokusila utéct a nebo vymluvit," řekl. Jen jsem protočila oči, ale v duchu jsem si nadávala proč mě to nenapadlo. Vzala jsem tašku a za doprovodu Zacha jsem šla k autobusu. Zach mi pomohl dát tašku do úložného prostoru autobusu a hned na to tam dal svojí tašku. Když jsem přešla do autobusu udivilo mě, kolik žáků tu zůstalo. Autobus byl celý plný, ale v zadu kde seděli mí přátelé byli ještě volný dvě sedadla. Hned vedle sebe. Šla jsem tam a hned si sedla k oknu. Usmála jsem se na všechny a oni mi úsměv oplatili. ,, Můžu?" zeptal se, kdo jiný než Zach. Podívala jsem se na volné sedadlo a potom na celý autobus. Všude bylo plno a tak jsem se na Zacha usmála a řekla: Samozřejmě, přeci tě nenechám stát celou tu cestu." hned jak jsem to řekla si sedl ke mně. Já toho využila a na jeho klín jsem dala mé nohy. ,, Kdyby si nespěchal, zjistil by si, že to bude mít své podmínky," řekla jsem se sladkým úsměvem. ,, Nijak mi to nevadí, ale za prvé mi nech sundat si kabát a za druhé aspoň si sundej boty," řekl a já tak udělala. Když si sundal kabát měla na sobě černý svetr, který mu nádherně rýsoval jeho svaly. Sundala jsem si boty a nohy jsem zase položila do jeho klínu. Sotva jsem je položila Zach mě chytil těsně u zadku a já si ho změřila vražedným pohledem. ,, Aby si nespadla," řekl na svojí obhajobu. ,, Jak se těšíš na hory?" zeptal se, když autobus pomalu odjížděl od univerzity a učitelé nám ohlašovali ať se usadíme. ,, Nemám moc ráda sníh," řekla jsem tiše. Zach se trochu usmál a hned na to se přiblížil k mému uchu. Byl až moc blízko, až mi srdce začalo rychle bušit a na místě, kde se usadil jeho teplý dech se mi udělala husí kůže. ,, To bylo do teď. Donutím tě mít sníh ráda," zašeptal mi do ucha. Nechápavě jsem na něj trochu otočila hlavu a než jsem stihl jakkoliv zareagovat spojil naše rty. Byl to malý polibek, u kterého jsem se nebránila. Mé myšlenky létaly jen okolo jeho rtů. Jako jsou hebké, sladké a jak přesně zapadají to těch mých. Když se Zach trochu odtáhl samolibě se usmíval a mě hned došlo, že mé myšlenky slyšel. Musím si vymyslet nějakou bránu, aby je neslyšel. Chvíli jsem si povídala s ostatními, kteří ani nevěděli že jsme se políbili. Asi po dvaceti minutách jsem propadla do temného spánku.
################################
Ahoj! Jsem tu zase já a nová kapitola!
Určitě se zase omlouvám, neboť byl víkend a byl trochu nabitý program😃
Jinak jste si určitě všimli, že jsem překročili 20. Kapitolu!! Jej!
Je teprve 22. Kapitola a příběh má takový úspěch. Neměl by, nebýt vás! Takže vám moc děkuju lidi a ty vaše komentáře. Páni. Fakt děkuju, hodně to potěší.
A ještě novinka! Příběh je 9. V kategorii upíři. Vím není to ještě tak úžasný, ale pro mě ano.
Mám vás ráda a zase Ahoj! U další kapitoly
Vaše
#Bee#