Princess of vampires [DOKONČENO] ✓ - OPRAVA

•7• ,, Co jsem to udělala?!"

Kass
Hlad, bolest hlavy. To bylo jediné co jsem cítila. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Vypadalo to jako pokoj nějakého motelu. Nic jsem nechápala a mé myšlenky směřovali jen na včerejší útok Temných. Zabila jsem půlku z nich a Zach ten zbytek. Jak mile jsem myšlenkami zabloudila k Zachovi, začala jsem ho hledat po pokoji. ,, A, konečně si se probudila. Slyšel jsem tě,“ ozval se hlas ode dveří do koupelny. Otočila jsem hlavu tím směrem a podívala se na Zacha. Samozřejmě tam stál bez trika, s kalhotami co mu visely sotva na bocích a s mokrými vlasy, ze kterých tekly kapičky vody na jeho svalnatou hruď. ,, Ty si mě slyšel?“ zeptala jsem se. ,, Ano, slyšel. Mají to každý upíři. Říká se tomu sluch,“ řekl a ukázal na své ucho. ,, To chápu, ale jak si mě mohl slyšet?“ ptala jsem se dál. ,, Jako upírům se nám naše smysly, pocit o několik zvýší. Slyšíme co je pro člověka neslyšitelné, běháme tak rychle jako nikdo jiný. A naše pocity jsou vnímavější,..“ trochu se zasekl a najednou se objevil u postele. ,,.. Vnímáme silněji než lidé. Vztek, touhu, smutek, osamění, štěstí, lásku, vášeň. To všechno a mnoho dalšího vnímáme velmi ostře. Nejvíce co cítíme je hlad. Dokážeme ho ovládat, ale nikdo se ho nikdy nezbaví, tedy pokud nezemře,“ řekl a oblékl si tričko. ,, Co to znamená hybrid?“ zeptala jsem se. ,, Napůl upír, napůl vlkodlak,“ řekl. ,, Takže, taky můžu slyšet? Běhat? Mít takové pocity? “ zeptala jsem se. ,, Ano, ale musíš se to naučit kontrolovat,“ řekl. ,, Nauč mě používat sluch,“ řekla jsem a vstala z postele. ,, Nevím zda to půjde,“ řekl. ,, Proč ne?“ zeptala jsem se. ,, Je možné, že nemáš dost sil, musíš jíst,“ řekl a já jen pozvedla obočí. ,, Krev, musíš se napít,“ řekl. ,, Aha, to asi nepůjde, nezabiji člověka,“ řekla jsem. ,, Není třeba,“ řekl a přešel ke své tašce, ze které vytáhl sáček rudé tekutiny. ,, To je,..“ chtěla jsem něco říct, ale Zach mě předběhl. ,, Ano. Je to krev, ale neboj se. Kousek od univerzity je město, ve kterém je nemocnice a vždy nás zásobuje krví,“ řekl. Zvedl ruku s krví výš a já šla k němu blíž. ,, Jen trochu postačí. Kdyby si to vypila všechno, mohlo by se to zvrtnout,“ řekl a podal mi krev. Vzala jsem si balíček, velmi pomalu jsem si ho přiložila k ústům a trochu nasála. Do úst se mi dostala teplá, rudá tekutina a já jsem mohla zešílet. Mé rty se přisály hladověji a já jen stačil vnímat ten skvělý pocit. ,, TP stačí,“ řekl Zach a chtěl si rudou tekutinu zase vzít, ale já ucukla. ,, To stačí, přeženeš to,“ řekl, zase natáhl ruku po balíku a já jsem se už neudržela. Cítila jsem jak pod mýma očima vyběhly žíly a zuby se mi vytáhly ven a hned jsem se po něm ohnala. On rychle ucukl, jinak bych mu kousla do ruky a já jsem se kvůli tomu vzpamatovala. Balík s krví v mých rukou jsem mu dala do jeho a omluvně jsem na něj podívala. ,, Promiň nechtěla jsem,“ řekl jsem. On natáhl ruku k mému obličeji a já jsem pořád cítila mé vyběhlé zuby a žíly pod očima. Prsty byl už skoro u tváře, ale já rychle utekla jinam. ,, Ne, nechci ti ublížit,“ řekla jsem. ,, Neublížíš,“ řekl a začal se přibližovat. ,, Málem jsem ti ukousla ruku! Zůstaň, kde jsi!“ řekla jsem, jenže on se furt přibližoval. Už jsem chtěla zase utéct, být od něj co nejdál, ale on byl v mžiku u mě a oběma rukama mě chytl za tváře. ,, Pochop to, nebojím se. Jen si se nechala unést,“ řekl, ale já se furt vzdalovala. ,, Kassie!“ zakřičel na mě a já se zastavila. Takhle mi nikdo nikdy neřekl. Jen on teď. ,, Musíš se soustředit! Ovládni ten strach! Neboj se o mě!“ řekl a přešel zase ke mně. Dal mi ruce na tváře a řekl: ,, Vím, že by si mi neublížila. Věřím ti. Zvládneš to, jen si věř.“ Vnímala jsem jeho ruce na mých tváří. Zavřela jsem oči a vnímala jen to štěstí, že mi věří. Najednou jsem cítila jak žíly pod očima i zuby mizí. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Zacha jak mě pozoruje. ,, No vidíš, že se to povedlo,“ řekl a jemně se usmál. ,, Kdyby si tu nebyl, nezvládla bych to,“ řekla jsem a dívala se do jeho hlubokých očí. ,, Měl bych tě naučit ten sluch. Pojď převlékni se a pojedeme dál. V lese se zastavíme a naučím tě to. Pak bude další město, kde přespíme,“ řekl, já jen přikývla a šla ke svému batohu. Vzala jsem si z něj černou mikinu a legíny a šla jsem do koupelny.

V koupelně jsem si dala sprchu, když v tom jsem za dveřmi uslyšela hlas. ,, Nechtěla by si jen tak náhodou ručník?“ zeptal se Zach a já si teprve pak uvědomila, že jsem ho zapomněla. ,, Pojď dál a nech ho tam, kde jsou věci,“ zavolala jsem zpátky a potom jsem jen slyšela jak se dveře otvírají a zase zavírají. Vylezla jsem se sprchy a potom jsem se oblékla. Vlasy jsem se dala do vysokého culíku a šla jsem zpátky do pokoje. ,, Můžeme jít,“ řekla jsem. ,, Fajn, pojď, “ řekl a vyšel z pokoje. Šla jsem hned za ním a ani ne za pět minut jsme byli u auta. Když jsme nastoupili Zach nastartoval a mohly jsme vyjet. Asi po hodině jízdy zastavil a podíval se na mě. ,, Tady to je dobré, vystup,“ řekl a sám vystoupil. Když jsem vystoupila tak se ke mně otočil a řekl: ,, Fajn, nejdříve to zkusíme s pravou tváří. Je to jednodušší.“ nechápavě jsem pozvedla obočí a on si povzdychl. ,, Spusť svojí hybridí polovičku. Jenom se musíš soustředit,“ řekl a bez váhání mi ukázal svůj upíří obličej. Fajn to bude lehké. Zavřela jsem oči a soustředila se. ,, Otevři oči,“ řekl Zach přede mnou. Pomalu jsem jsem je otevřela a podívala se okolo sebe. Všechno jsem viděla ostře, nikdy víc jak dnes. Bylo to úžasné. Viděla jsem padat malé jehličky ze smrku, pavučinu, kterou právě pletl pavouk. ,, Krása, že?“ zeptal se Zach. Podívala jsem se na něj a usmála. ,, Fajn, schovám se a ty mě podle sluchu najdi, zavážu ti oči, aby si nepodváděla,“ řekl a přešel ke mně se šátkem v ruce. Když mi zavazoval oči, přejel mi prstem po tváři a já jsem se usmála. ,, Hledej,“ řekl, ale pak už jsem nic neslyšela. Fajn, chce to je soustředění. Jediné co jsem slyšela, byla sova a kousek ode mne srnka. Najednou jsem uslyšela hrubý nádech a já si hned uvědomila, že to byl Zach. Šla jsem za tím zvukem, jenže po chvíli jsem ho zase ztratila. ,, Našla si mě,“ uslyšela jsem za sebou. S leknutím jsem se ohnala rukama a pak jsem slyšela jen tiché křupnutí a těžký pád k zemi. Šátek z očí jsem dala pryč a podívala jsem se před sebe. Se šokem v očích jsem spadla na kolena a rozbrečela jsem se. ,, Co jsem to udělala?!“ zakřičela jsem do osamoceného lesa.
################################
Ahoj!! Omlouvám se. Zase jsem napsala kapitolu se zpožděním..
Ale zase jsem tu já i nová kapitola.

Nečekala jsem takový rozjezd.. Tenhle příběh má už něco okolo sedmdesáti vidění. No páni!

Mám vás ráda a Ahoj!! U další kapitoly, vaše

#Bee