I wanna be yours!

f i f t e e n

LOUIS-POV

Seděl jsem v nemocniční čekárně asi dvě hodiny. Koukal jsem do zdi, brečel, nebo se koukal na naše společné fotky, které mám v telefonu. Vždyť za tohle všechno mohu jenom já. Neměl jsem tam chodit. Bylo by mi jedno, že o nás všichni vědí. Ach jo.

Co když.. co když si mě teď nebude pamatovat?

Co když umře?

CO JÁ SI TADY BEZ NĚJ SAKRA POČNU?!

Chybí mi jeho zelené oči, růžové plné rty. Jeho kudrliny. Chybí mi on. Po chvilce tohodle 'přemýšlení', přišla nějaká sestřička s papírama v ruce a volala mé jméno.

,,Louis Tomlinson?" zvolala malá zelenooká...brunetka. ,,Já..Dobrý den.. Co je s Harrym??" začal jsem na ní rychlostí blesku vykřikovat všechny dotazy. Nemůže zemřít.

,,Nooo.... On je teď na pokoji, ale-" nedořekla, protože jsem jí do toho skočil. No, nevypadala nadšeně, že jí do řeči skáču, ale v očích měla pochopení..

,,A je v pohodě? Žije? Nebo je..mrtvý." poslední slovo jsem zašeptal, protože jsem nechtěl, aby to tak bylo. Nemůže to tak být. Nesmí.

,,Je v komatu. Volali jsme jeho matce, je na cestě. Ptali jsme se jich na otázku, po jaké době ho budou chtít odpojit, pokud se neprobudí. Chlapec má tři měsíce, tak se snaž, jestli nechceš, aby byl mrtvý." koukala mi do očí a řikala to docela děsivě. Docela je asi slabé slovo.

A teď si to představte. Představte si Harryho s bledým obličejem, jeho rty fialové, oči zavřené, jeho dokonalé tělo naprosto nehybné. On sám.. prostě ta jiskra.. Bude v prdeli.

Ruka sestřičky mi zamávala před obličejem, protože jsem se zapřemýšlel.

,,Louisi, chcete ho jít navštívit?" zeptala se s menším usměvem. Přikývl jsem.

,,Zkuste na něj mluvit, je možné, že by to mohl slyšet." zase jsem pouze přikývl. Sestřička mě odvedla před pokoj. Poděkoval jsem. Sestřička někam zmizela. Chvíli jsem počkal, než jsem dveře otevřel. Tak jo. Jdu na to.

Pomalu jsem ty dveře otevřel. Hned jak jsem ho spatřil, tak se mi zase vrhly slzy do očí. Ležel tam, nehybně, napojený na nějaké přístroje. 

Přišel jsem blíž k němu a dal si vedle jeho postele židli. Než jsem si sedl, tak jsem ho opatrně políbil. Spolupráce žádná. Překvapivě Louisi.

,,Ahoj lásko.. No, tak jsem tady.. Byl jsi na operaci. Hazz... mně..mně je to moc líto" v posledním slově se mi zlomil hlas. Ne... já za to můžu, musím nést následky.

,,Promiň mi to, prosím. Já.. já tě moc miluju, tak tu zůstaň se mnou a bojuj, prosím..bojuj Harry. Nemůžeš mě tady přece nechat. Ne, to nejde. Je to moje chyba. Neměl jsem tam chodit a místo toho říct, aby to klidně všude vyžvanil. Vždyť by to bylo jedno. Tohle... ne. Harry prosííím. Vzbuď se.. co nejdříve." dořekl jsem to, co jsem měl na srdci a rozbrečel se ještě víc. Nešlo to zastavit. JÁ HO MILUJU.

Vzal jsem jeho ruku a propletl si s ní prsty. Byl jsem unavený a z pláče mě bolela hlava, takže jsem tam začal usínat. Svoji hlavu jsem nakonec měl položenou na jeho hrudi, stále s propletenými prsty.

Vzbudilo mě otevření dveří a nějaké hlasy.

,,Dobrý den." Ozvala se černovlasá paní.. velice, ale VELICE podobná Harrymu.

,,D-Dobrý den, já jsem L-Louis Tomlinson" vykoktal jsem ze sebe, protože nás právě Harryho máma, nebo spíš mě viděla, jak mám s jejím synem propleté ruce a spím na jeho hrudi. Skvělé.

,,Anne, těší mě Louisi.. Takžee, ty jsi Harryho přítel?" zeptala se s milým usměvem na tváři, což mě dost překvapilo.

,,Já.. Ano, jsem Harryho přítel." řekl jsem už s klidnějším hlasem.

,,Dobře, jste spolu roztomilí. Ehm.. no, rozhodli jsme se ho do tří měsíců odpojit od přístrojů, pokud se neprobudí. Já.. chci aby jsi byl připraven, protože nechci svého syna takhle.. trápit" a v tu ránu se jí zlomil hlas a začala plakat. Hned jsem jí nabídl objetí, které přijala. Snažil jsem se jí utišit. Mluvili jsme o tom, co se stalo a proč je Harry vlastně tady.

Jeho mamka je vážně skvělá. Dozvěděl jsem se o Harrym další nové věci. Například, že má růžovou dečku od malička. Má jí prý všude s sebou, protože se jí nechce vzdát. To je tak..roztomilýýý.

Taky jsem se dozvěděl, že nežijou s tátou, protože mámu podvedl. Nechápu ho, Anne je super ženská. Docela jsem si jí oblibil a jsem šťastný, že jí nevadí, že má přítele místo přítelkyně.

Anne musela odejít. Já napsal Niallovi, ať mě na zítřek omluví ze školy, protože tu hodlám s Harrym zůstat. Byl večer a já už byl zase unavený. Harry měl postel docela širokou, takže jsme se na ni dva vešli. Lehl jsem si vedle něj, políbil ho, pohladil ho po vlasech a popřál dobrou noc.

,,Miluji tě Harry"

AHOOOJ! Tak já jsem po týdnu zase tady :3 neměla jsem náladu ani čas napsat tuhle část, tak proto až teď. Lidičky, děkuji vám za 750+ přečtení. Děkuji vám moc. Vážím si toho a mám z toho obrovskou radost <3

Poprosila bych o nějaké názory do komentářů. Díky <3 

Tahle kapitola je trochu nudnější, ale užívejte si, že to zatím je tak, jak to je. 3:) 

Luv ya <333

Nina <3